3 Ads 55/2013 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 55/2013- 29 - text 3 Ads 55/2013 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického, v právní věci žalobce: F. Š., zast. Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem nám. T.G.Masaryka 11, Prostějov, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o přezkum rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2013, č.j. MPSV-UM/1442/9S-JČK, o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 4. 6. 2013, č.j. 2 Ad 14/2013 - 20, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Miroslavu Burgetovi, advokátu, sídlem nám. T.G. Masaryka 11, Prostějov se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2.600 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností žalobce (dále též „stěžovatel“) brojil proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, ze dne 4. 6. 2013, č. j. 2 Ad 14/2013 - 20 (dále jen „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 1. 2013, č. j. MPSV-UM/1442/9S-JČK, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce, Krajské pobočky v Českých Budějovicích o zamítnutí žádosti o příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo a prvostupňové rozhodnutí potvrzeno. V žalobě stěžovatel poukázal na to, že bez motorového vozidla nemůže existovat, v roce 2006 utrpěl úraz zlomeninu krčku dolní končetiny, má zkrat nohy, jeho zdravotní stav se zhoršuje, nikam se nedostane, vzdálenost k autobusu má 500 m. Potřebuje dojíždět k lékaři a nakupovat, dovoz si musí zjednávat. Krajský soud při přezkoumání napadeného rozhodnutí vyšel z podmínek nároku na takový příspěvek, jak je vymezuje § 9 odst. 2 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, v platném znění (dále též „zákon“). Podle této úpravy má nárok na takový příspěvek osoba, která má těžkou vadu nosného nebo pohybového ústrojí (podřaditelná jmenovitým postižením podle přílohy k zákonu), anebo těžkou nebo hlubokou mentální retardaci charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, a tento stav nevylučuje přiznání tohoto příspěvku. Posouzení zdravotního postižení a úsudek o tom, je-li postižení podřaditelné těžkým vadám nosného nebo pohybového ústrojí, je závislé na lékařském odborném posouzení. Takové posouzení provádí lékař Okresní správy sociálního zabezpečení, v odvolacím řízení pak posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. V posuzované věci krajský soud z takových posudků opatřených v obou instancích (u posudkové komise byl posudek k námitkám stěžovatele ještě doplněn) zjistil, že posudkoví lékaři měli k dispozici úplnou zdravotní dokumentaci a zabývali se zdravotním postižením stěžovatele i se zřetelem k jím dodatečně předloženým lékařským zprávám. Oba posudky stanovily shodnou klinickou diagnózu a zabývaly se tím, zda lze postižení stěžovatele podřadit těžké vadě nosného nebo pohybového ústrojí. Byl konstatován stav levé kyčle s hybností 0-0-90 a zkrat levé dolní končetiny o 6 cm. Dále bylo vycházeno z aktuálního ortopedického vyšetření o tom, že levá ruka ztratila funkčnost. Tato postižení pak byla porovnána s postiženími podle přílohy I bod 1 zákona, přičemž tato postižení jsou v posudku posudkové komise jmenovitě vypočtena. Ke stavu kyčelního kloubu se poukazuje na to, že postižení je podřaditelné pod písm. e/ tehdy, je-li hybnost v obou kloubech 0-0-0. Takové postižení však v relevantním nálezu ze dne 17. 7. 2012. shledáno nebylo. Stejně tak nebylo shledáno žádné z dalších postižení vyjádřených v příloze k zákonu, s uvedením, že není zjišťována anatomická nebo funkční ztráta končetiny, o ostatní komorbiditě se uvádí, že zůstává bez větší posudkové významnosti. Krajský soud po posouzení věci shrnul, že ze spisu je zřejmé, že bylo vycházeno z úplné dokumentace zdravotního stavu stěžovatele, mezi posudky nejsou žádné rozpory, bylo přihlédnuto k lékařským zprávám doplněným stěžovatelem, a za tohoto stavu věci daná zjištění vzal za objektivní podklad pro rozhodování o nároku na příspěvek na zvláštní pomůcku. Zdravotní postižení stěžovatele není podle učiněných zjištění podřaditelné těžké vadě nosného nebo pohybového ústrojí ve smyslu postižení specifikovaných v příloze k zákonu části I, bod 1. Krajský soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí nebylo vydáno v rozporu s § 9 odst. 2 a 4 zákona, neb stěžovateli nárok na poskytnutí jím požadovaného příspěvku nevznikl. V kasační stížnosti a jejím doplnění stěžovatel nejprve obdobně jako v žalobě uvádí, že bez osobního auta nemůže existovat, nikam se bez auta nedostane. V r. 2007 příspěvek na auto dostal, tehdy to šlo, nyní je na LPS v Písku jiný lékař, a nejde to. Zdravotní stav se mu zhoršuje, jeho příjmy mu nedovolují neustále si někoho na odvoz zjednávat nebo půjčovat auto. Musí stále někoho prosit, aby jej odvezl, kam potřebuje. V doplnění kasační stížnosti ustanoveným zástupcem potom stěžovatel uvádí, že kasační stížnost je podána s odkazem na důvody v § 103 odst. 1 písm. b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Je toho názoru, že zvolený výklad § 9 odst. 1 až 4 zákona č. 329/2011 Sb., z něhož vychází napadené rozhodnutí i napadený rozsudek, je extrémně tvrdý a v rozporu s morálními zásadami. Zákonná ustanovení je třeba vždy vykládat v souladu s účelem interpretované právní normy a úměrně konkrétní situaci, což se v jeho případě nestalo a byl tak poškozen na svých právech. Dále namítá, že jeho zdravotní stav neměl být posuzován pouze z písemných lékařských zpráv, a posudková komise jej měla pozvat k vlastnímu lékařskému vyšetření, příp. vyzvat k další součinnosti, což se ani přes jeho námitky nestalo. Již jednou příspěvek na auto dostal, a lékař doporučuje jeho žádosti vyhovět, neboť jeho zdravotní stav bude dále již jen zhoršovat. Pokud správní orgány postupují ve stejné věci pokaždé jinak, je tento postup nesprávný, ohrožující právní jistotu občanů, a v neposlední řadě je v rozporu se zásadou legitimního očekávání. Stěžovatel spatřuje zásadní procesní pochybení v tom, že správní orgán se vůbec nevypořádal s jeho námitkami a neprovedl jakékoliv šetření. Podle názoru stěžovatele tak byla v předchozím řízení porušena zásada nestranného a objektivního postupu, ze které vyplývá, že správní orgán dbá na to, aby přijaté řešení odpovídalo okolnostem konkrétního případu. V návaznosti na uvedené stěžovatel vytýká vadu řízení před správním orgánem spočívající v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu věci jako vadu, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí, a současně tvrdí, že z výše uvedených důvodů došlo k porušení práva na spravedlivý proces a soudní ochranu. Na základě všech těchto skutečností stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaný ke kasační stížnosti vyjádření nepodal. Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti, přičemž zjistil, že kasační stížnost podána osobou oprávněnou a je proti označenému rozsudku přípustná za podmínek ustanovení § 102 a § 104 s. ř. s. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu i řízení, jež jeho vydání předcházelo, v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., neshledal přitom vady, k nimž by musel podle § 109 odst. 4 s. ř. s. přihlédnout z úřední povinnosti. Nejvyšší správní soud v tomto kontextu při posouzení splnění podmínek řízení také posuzoval, zda rozhodnutí o příspěvku na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo není příp. rozhodnutím, které by mělo být vyloučeno ze soudního přezkumu. Dospěl k závěru, že toto není tento případ. Příspěvek na zvláštní pomůcku – motorové vozidlo nyní upravený v zákoně o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením byl transformován z příspěvku na zakoupení, celkovou opravu a zvláštní úpravu motorového vozidla, upraveného v § 34 odst. 1 písm. b) zákona č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, u něhož s ohledem na § 56c téhož zákona platilo, že toto rozhodnutí bylo zahrnuto mezi rozhodnutí na úseku péče o zdravotně postižené občany vyloučená ze soudního přezkumu. Nynější právní úprava tohoto příspěvku v zákoně o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením však již takovéto ustanovení neobsahuje. Stejně tak podle názoru Nejvyššího správního soudu nelze u tohoto rozhodnutí uvažovat o jeho příp. vyloučení ze soudního přezkumu uvažovat s ohledem na § 70 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí, kter