3 Ads 70/2013 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 70/2013- 24 - text 3 Ads 70/2013 - 28 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: I. M., zastoupena JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou se sídlem Týnská 1053/21, Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 14. 6. 2012 č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2013, č. j. 4 Ad 37/2012 – 75, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků se n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 14. 6. 2012 č. j. X žalovaná zamítla námitky žalobkyně (dále „stěžovatelka“) a potvrdila své rozhodnutí ze dne 4. 6. 2009, č. j. X, kterým byl stěžovatelce přiznán od 1. 12. 2007 starobní důchod podle ust. § 29 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále „zákon o důchodovém pojištění“), ve znění účinném do 31. 12. 2009 a podle čl. 4 odst. 1, čl. 5 odst. 1 a čl. 7 vyhlášky ministra zahraničních věcí č. 116/1960 Sb., o dohodě mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o sociálním zabezpečení (dále jen „dohoda o sociálním zabezpečení“) ve výši 2.340 Kč měsíčně. Rozhodnutí žalované napadla stěžovatelka žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále „městský soud“). V žalobě stěžovatelka namítala nesprávný výklad čl. 5 odst. 1 dohody o sociálním zabezpečení žalovanou. Podle stěžovatelky se tento článek dohody o sociálním zabezpečení vztahuje pouze na případy, kdy cizinec po přesídlení dosáhl příjmy ze zaměstnání. Stěžovatelka tvrdila, že po svém přesídlení do České republiky vykonávala pouze funkci jednatele společnosti AKARAD s. r. o. a v této souvislosti dostávala od společnosti plnění ve výši 500 Kč měsíčně. Stěžovatelka namítala, že výkon funkce jednatele není výkonem práce ve smyslu zákoníku práce a nelze tedy aplikovat žalovanou použitá ustanovení dohody o sociálním zabezpečení. Stěžovatelka dále namítala, že poskytovaná částka nebyla odměnou za výkon funkce jednatelky, ale že šlo pouze o náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s výkonem této funkce. Stěžovatelka na podporu tohoto tvrzení uvedla, že tyto náhrady nebyly schváleny valnou hromadou společnosti a zároveň že podle Výkazu zisku a ztrát společnosti AKARAD s. r. o. k 31. 12. 2005 byly odměny členům orgánů společnosti nulové. Městský soud žalobu stěžovatelky rozsudkem napadeným kasační stížností zamítl a o náhradě nákladů rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Rozsudek Městského soudu v Praze Městský soud z obsahu správního spisu zjistil, že stěžovatelka požádala o přiznání starobního důchodu žádostí ze dne 20. 12. 2006. Byly doloženy evidenční listy důchodového pojištění zaměstnavatele AKARAD s. r. o., podle kterých byla stěžovatelka u této společnosti zaměstnána od 3. 11. 2003 do 18. 12. 2006. Ohledně přesídlení stěžovatelky vycházel městský soud z potvrzení Policie ČR, podle něhož byl stěžovatelce povolen trvalý pobyt od 4. 12. 2006. Městský soud přitom konstatoval, že se nemůže s ohledem na koncentraci řízení zabývat žalobními body, o které stěžovatelka svou žalobu rozšířila až po uplynutí lhůty pro podání žaloby. Jednalo se o žalobní body, kterými stěžovatelka zpochybnila datum nabytí právní moci rozhodnutí o povolení k trvalému pobytu. Ohledně posouzení hlavní žalobní námitky stěžovatelky se městský soud ztotožnil s názorem žalované, která vyšla z čl. 5 odst. 1 dohody o sociálním zabezpečení, podle něhož se občanům, kteří přesídlili z území jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, a po přesídlení pracovali, vyměřují důchody a jiné dávky z výdělku dosaženého v zaměstnání v zemi, do níž přesídlili. Podle městského soudu žalovaná správně vyložila toto ustanovení v kontextu doby uzavření dohody o sociálním zabezpečení (2. 12. 1959). Smyslem tohoto ustanovení dohody o sociálním zabezpečení bylo rozlišení osob na ty, které dosáhly výdělků započítaných do vyměřovacího základu a na ty, které jich nedosáhly. Městský soud zrekapituloval argumentaci žalované, která vycházela z § 3 odst. 1 a 2 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení a dovodila, že osoby, které byly v postavení odpovídajícímu statutárního orgánu v tzv. socialistických organizacích, byly účastny na sociálním zabezpečení z titulu výkonu své funkce, která byla vzhledem ke svému obsahu prací ve smyslu čl. 5 dohody o sociálním zabezpečení. Městský soud uvedl, že žalovaná vzala v úvahu též změnu podstaty důchodového systému ze zabezpečovacího na pojistný po 1. 1. 1996. Podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2007 byli účastni pojištění za splnění podmínek stanovených zákonem o důchodovém pojištění také jednatelé společností s ručením omezeným, jestliže mimo pracovněprávní vztah vykonávají pro společnost práci, za kterou jsou společností odměňováni. Podle § 8 zákona o důchodovém pojištění ve spojení s ust. § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců (městský soud zřejmě omylem označil tento zákon číslem 56/1956 Sb. – pozn. NSS) jsou účastni na důchodovém pojištění jednatelé společností s ručením omezením, jestliže pro společnost vykonávají mimo pracovněprávní vztah práci, za kterou jsou touto společností odměňováni, pokud splňují podmínky pro účast na nemocenském pojištění a jsou činní v České republice. Podle § 6 odst. 2 je rozhodným příjmem pro účast na pojištění částka 400 Kč měsíčně. Žalovaná vyšla z toho, že stěžovatelka vykonávala na území České republiky funkci jednatelky společnosti AKARAD s. r. o., za kterou byla odměňována částkou 500 Kč měsíčně. Byla proto účastna nemocenského pojištění podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona 54/1956 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2007 a byla proto účastna i důchodového pojištění podle § 5 odst. 1 písm. d) zákona o důchodovém pojištění ve znění účinném do 31. 12. 2007. Stěžovatelce tak byly započítány vyměřovací základy v souladu s ust. § 16 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění. Městský soud konstatoval, že tvrzení stěžovatelky, že se nejedná o odměnu ale o částku náhrady nákladů vzniklých jí v souvislosti s výkonem funkce jednatele, se jeví s ohledem na vystavený evidenční list důchodového pojištění jako účelové. Stěžovatelka při jednání namítala nesprávnost postupu žalované při kontrole odvodu pojistného na důchodové pojištění. K tomu žalovaná uvedla, že nebyly vzneseny kontrolovanou společností námitky proti zápisu o kontrole, proto bylo považováno kontrolní zjištění za správné. Žalovaná rovněž uvedla, že nemá důvod zkoumat údaje uvedené na evidenčním listu důchodového pojištění. Městský soud na základě toho dospěl k závěru, že je v pravomoci zaměstnavatele uvést na evidenčním listu důchodového pojištění vyměřovací základy pro odvod pojistného. Zaměstnanec má v případě nesouhlasu možnost vznést námitky proti evidenčnímu listu důchodového pojištění. Z předložených evidenčních listů důchodového pojištění je přitom zřejmé, že stěžovatelka námitky nevznesla a uvedenou částku vyměřovacího základu podepsala. Městský soud dále konstatoval, že považoval za nadbytečné provádění důkazu „účetními doklady společnosti AKARAD“, neboť hlavním podkladem pro zjištění, zda byla stěžovatelka účastna důchodového pojištění, je evidenční list důchodového pojištění. Skutečnost, že valnou hromadou nebyla odměna statutárním orgánům schválena, není v souzené věci podstatná. Podstatné je, že stěžovatelce byla odměna vyplacena a uvedena jako vyměřovací základ pro odvod pojistného na důchodové pojištění. Postup žalované byl zákonný, neboť vycházela z evidenčního listu důchodového pojištění, který byl vyhotoven a odeslán žalované v zákonné lhůtě. Z podkladů zaslaných společností AKARAD s. r. o. žalovaná dovodila, že stěžovatelka po přesídlení do České republiky, k němuž došlo ke dni 4. 12. 2006, byla na území České republiky zaměstnána a pracovala do 18. 12. 2006. Proto žalovaná správně vyšla z čl. 5 odst. 1 dohody o sociálním zabezpečení a vyměřila stěžovatelce důchod z výdělku, kterého dosáhla v zaměstnání v zemi, do níž přesídlila. Nebylo proto možné postupovat podle čl. 5 odst. 2 dohody o sociálním zabezpečení, podle něhož se vyměřuje důchod v případě, že přesídlivší osoba v ČR nikdy nepracovala a nedostávala žádný výdělek ze zaměstnání. Kasační stížnost Kasační stížností napadá stěžovatelka rozsudek městského soudu z důvodu podle ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatelka namítá, že se městský soud nevypořádal s její hlavní žalobní námitkou, neboť se vůbec nevyjádřil k podstatě sporu (zda stěžovatelka na území ČR po přesídlení pracovala či nikoliv. Soud podle názoru stěžovatelky pouze konstatoval, že námitky vznesené stěžovatelkou nejsou důvodné, přičemž toto své konstatování n