4 Ads 107/2013 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 107/2013- 29 - text 4 Ads 107/2013 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: Ing. J. Ch., zast. JUDr. Tomášem Truschingerem, advokátem, se sídlem Bašty 413/2, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2013, č. j. 41 A 84/2013 - 22, t a k t o : I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 11. 2013, č. j. 41 A 84/2013 - 22, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ustanovenému zástupci žalobkyně advokátovi JUDr. Tomáši Truschingerovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v částce 3.146 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Náklady právního zastoupení žalobkyně nese stát. O d ů v o d n ě n í : Úřad práce České republiky - Krajská pobočka v Brně rozhodnutím ze dne 10. 7. 2012, č. j. 24783/2012/BBA, odejmul T. Ch., nar.X, příspěvek na péči ode dne 1. 8. 2012, neboť podle posudků Městské správy sociálního zabezpečení Brno ze dne 5. 6. 2012 a 7. 6. 2012 není osobou, která se podle § 8 odst. 2 písm. zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 108/2006 Sb.“) považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodnutím ze dne 15. 8. 2013, sp. zn. SZ/526/2012/9S-JMK, č. j. MPSV-UM/13286/13/4S-JMK, podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změnilo uvedené rozhodnutí prvního stupně tak, že se podle § 4 odst. 1, § 7, § 8 odst. 2 písm. a), § 9, § 11 odst. 2 písm. a), § 13 a § 14 odst. 4 zákona č. 108/2006 Sb. snižuje příspěvek na péči z částky 8.000 Kč měsíčně na částku 800 Kč měsíčně od 1. 9. 2013 do 31. 12. 2015. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání žalovaný uvedl, že si v odvolacím řízení opatřil posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně ze dne 30. 10. 2012 a jeho doplnění ze dne 6. 2. 2013, podle nichž je T. Ch. osobou starší 18 let věku, která se podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 108/2006 Sb. považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I (lehká závislost), a proto mu náleží příspěvek na péči ve výši 800 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí o odvolání podala žalobkyně Ing. J. Ch. žalobu. V ní uvedla, že T. Ch. je nezaopatřené dítě, osoba zvlášť tělesně postižená, invalidní důchodce druhého stupně, osoba s vozíkem hrazeným z veřejného zdravotního postižení a do zahájení správního řízení byl osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni III (těžká závislost). Ona je jeho jediným žijícím rodičem, hlavním živitelkou a pečovatelkou. Svou žalobní legitimaci odvozuje na základě svého podání ze dne 17. 2. 2013, v němž oznámila své účastenství v řízení, a z toho, že právní mocí žalobou napadeného rozhodnutí se změnila její subjektivní veřejná práva zakotvená v § 5 odst. 1 písm. s), § 9 odst. 6 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), a v § 7 písm. g) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění (dále jen „zákon o veřejném zdravotním pojištění“). Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4. 11. 2013, č. j. 41 A 84/2013 - 22, žalobu proti rozhodnutí žalovaného o odvolání odmítl. V odůvodnění tohoto usnesení soud uvedl, že účastníkem správního řízení byl syn žalobkyně T. Ch., v důsledku čehož žalobkyni nesvědčí legitimace k podání předmětné žaloby ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.). Z tohoto ustanovení totiž vyplývá, že pro aktivní legitimaci je směrodatné, zda napadené rozhodnutí uložilo žalobkyni nějaké povinnosti nebo ji zkrátilo na jejích právech. Jinými slovy to znamená, že žalobkyni musí svědčit právo, o němž bylo ve správním řízení rozhodováno, tedy že musí být tou osobou, které se rozhodnutí přímo dotýká. Takovou osobou však žalobkyně není. V této souvislosti soud odkázal na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 9. 2004, č. j. 5 A 45/2001 - 65. Zjištění nedostatku aktivní legitimace je soud povinen zohlednit v každé fázi řízení a se žalobou naložit způsobem stanoveným zákonem. Z těchto důvodů soud podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. žalobu odmítl, neboť k jejímu podání nebyla žalobkyně zjevně oprávněna. Proti tomuto usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v zákonem stanovené lhůtě kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, který je uveden v § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že žalobní legitimace podle § 65 s. ř. s. musí být dána pro všechny případy, kdy je dotčena právní sféra žalobce. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil, zrušil či závazně určil práva a povinnosti žalobce, nýbrž zda se podle jeho tvrzení negativně projevil v jeho právní sféře. Jestliže tedy ztratila možnost být státním pojištěncem, projevilo se žalobou napadené rozhodnutí negativně v její právní sféře. V této souvislosti stěžovatelka odkázala na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 - 42, a na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2009, č. j. 2 As 51/2008 - 161, a ze dne 22. 2. 2011, č. j. 2 Afs 4/2011 - 64. Tato rozhodnutí přitom překonala usnesení téhož soudu ze dne 15. 9. 2004, č. j. 5 A 45/2001 - 65, o který opřel krajský soud usnesení o odmítnutí žaloby. Dále stěžovatelka v kasační stížnosti namítla, že podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 - 42, postačí pro aktivní legitimaci pouze porušení procesních práv. K tomu došlo v dané věci tím, že jí správní orgány zbavily účastenství ve správním řízení. Test aktivní legitimace pomocí účastenství v řízení pak byl překonán v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2011, č. j. 2 Afs 4/2011 - 64, podle něhož konstrukce § 65 s. ř. s. nutně nevyžaduje předchozí účastenství žalobce ve správním řízení. V doplnění kasační stížnosti stěžovatelka dále namítla, že její žalobní legitimace je postavena na skutečnosti, podle níž je matkou účastníka řízení, který je zdravotně postižen a znevýhodněn a současně je stále nezaopatřeným dítětem připravující se na budoucí povolání. Navíc se jednalo o řízení týkající se příspěvku na péči, jehož příjemcem a účastníkem správního řízení byl její syn T. Ch.. Ona pak je osobou, která o příjemce dávky řádně pečuje a příjemce je na ní závislý. Mezi příjemcem dávky a jeho matkou je navíc blízký rodinný vztah, matka i ve správním řízení aktivně vystupovala a hájila práva příjemce dávky. Krajský soud se tedy při svém rozhodování řídil přepjatým formalismem a nezohlednil veškerá specifika projednávané věci. Dále stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti namítla, že se krajský soud vůbec nezabýval tím, zda by byl příjemce dávky, který je stále nezaopatřeným dítětem, s ohledem na své postižení, schopen sám řádně hájit svá práva správní žalobou a vystupovat v řízení před soudem ve správním soudnictví. Lze mít za to, že tomu tak nebylo. Odmítnutí žalobního návrhu krajským soudem z důvodu nedostatku aktivní legitimace matky účastníka správního řízení, kdy tento účastník není schopen se v řízení řádně bránit a jeho matka je jedinou osobou, která může jeho práva hájit, je protiústavní. Tímto postupem totiž může dojít k tomu, že příjemci dávky bude znemožněno řádně hájit svá práva před nezávislým soudem a dojde tak k porušení jeho základních práv zakotvených v Listině základních práv a svobod. V daném případě navíc nejde o bezúspěšné či nesmyslné uplatňování práva, nýbrž o skutečně závažné porušení práv příjemce dávky ze strany správního orgánu. Stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti jako závažnou skutečnost svědčící o její aktivní legitimaci zmínila i to, že uvedeným rozhodnutím, ač se týkalo příspěvku na péči jejího syna, bylo zasaženo i do její právní sféry a jejích subjektivních práv týkajících se účasti na důchodovém pojištění a současně se vztahují ke statutu pojištěnce, za něhož hradí pojistné na veřejné zdravotní pojištění stát. Ve smyslu § 65 s. ř. s. je tak osobou, jíž aktivní legitimace k podání žalobního návrhu svědčí, a krajský soud se měl jejím žalobním návrhem meritorně zabývat. Napadeným rozhodnutím žalovaného došlo totiž k přehodnocení stupně závislosti jejího syna z III. stupně na stupeň I. Z důvodu této změny posouzení stupně závislosti syna přestala být pojištěna podle zákona o důchodovém pojištění jako osoba pečující osobně o osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni I