4 As 111/2014 — Nejvyšší správní soud

4 As 111/2014- 27 - text 4 As 111/2014 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: CZ HERMEX, s. r. o., IČ: 25071220, se sídlem Jana Masaryka 257/26, Praha 2, zast. JUDr. Michalem Filipínským, advokátem, se sídlem Vinohradská 396/18, Praha, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2014, č. j. 5 A 46/2010-50, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 12. 2009, č. j. MV-59389-5/OBP-2009, změnil rozhodnutí Policejního prezidia ČR, ředitelství služby správních činností policie, ze dne 6. 1. 2006, č. j. PPR-861-9/RSP-2005, ve výroku tak, že se žalobce, jako držitel zbrojní licence ze dne 19. 6. 2003, č. 108181, udělené pro skupiny A, B, C, D a E, dopustil porušení ustanovení § 39 odst. 2 písm. a) a b) zákona č. 119/2002 Sb., o zbraních, ve znění účinném při projednávání správního deliktu (dále jen „zákon o zbraních“), tím, že při znehodnocení zbraní kategorie A: (1) 3 kusů kanónů typového označení 2A28, ráže 73 mm, vč. Y8069, Y8394 a N2637, (2) 4 kusů protiletadlových kanónů typového označení PLDvK, vz. 53/59, ráže 30 x 214 mm, vč. F261/F262, C-0151/C-0512, H169/H170, E394/E121/F049/D180, (3) 1 kusu samohybné pásové houfnice typ 2A31 Gvozdik, ráže 122 mm, vč. 01-23248111326 (dále také „předmětné zbraně“), nedodržel postup schválený Českým úřadem pro zkoušení zbraní a střeliva (dále jen „Úřad“), podle něhož se postupuje, nelze-li postupovat podle úpravy stanovené vyhláškou č. 371/2002 Sb., kterou se stanoví postup při znehodnocování a ničení zbraně, střeliva a výrobě jejich řezů, ve znění vyhlášky č. 632/2004 Sb. (dále jen „vyhláška“), a neoznačil jmenovanou samohybnou pásovou houfnici (bod 3) kontrolní znehodnocovací značkou přidělenou mu Úřadem za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, a to od blíže neurčené doby do doby kontroly provedené u žalobce ve dnech 16. 3. 2005 až 26. 5. 2005. Žalobce tak naplnil skutkovou podstatu správního deliktu v § 76d odst. 1 písm. a) a b) zákona o zbraních (jedná se o písařskou chybu, myšlen byl zjevně odkaz na § 76d odst. 2 písm. a) a b) citovaného zákona, pozn. zdejšího soudu), za což mu byla v souladu s § 76 odst. 1 písm. a) zákona o zbraních uložena pokuta ve výši 100.000 Kč. Žalovaný dále ve výroku změnil útvar „Ředitelství služby správních činností“ za útvar „Ředitelství služby pro zbraně a bezpečnostní materiál“ (dále jen „správní orgán prvního stupně“). Žalovaný v řízení postupoval podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v souladu s ustanovením § 179 odst. 1 citovaného zákona, jelikož jeho první rozhodnutí bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2009, č. j. 6 Ca 219/2006 - 58. [2] Žalobou podanou dne 23. 2. 2010 u Městského soudu v Praze napadl žalobce rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2009, č. j. MV-59389-5/OBP-2009. Žalobce namítal, že žalovaný v zásadě pouze zopakoval argumenty správního orgánu prvního stupně a nevypořádal se se znaleckým posudkem Úřadu. Ve svém rozhodnutí žalovaný nezdůvodnil, proč bylo znehodnocení zbraně podle vyhlášky nedostačující, a nepostupoval podle závazného právního názoru městského soudu vyjádřeného v rozsudku ze dne 30. 4. 2009, č. j. 6 Ca 219/2006 - 58, kterým bylo zrušeno předchozí rozhodnutí žalovaného v této věci a podle něhož se měl žalovaný zabývat otázkou, zda lze předmětné zbraně znehodnotit podle ustanovení § 1 vyhlášky, dále si měl opatřit pro toto zjištění podklady, zabývat se označením znehodnocovací značkou a vypořádat se se znaleckými posudky. Rozhodnutí žalovaného obsahovalo rozpory ohledně otázky využití lafety pro jiné zbraně a ohledně znehodnocení zásobníků, které nemohly být prázdné posuzovány jako zbraň. V části umístění znehodnocovací značky pak bylo rozhodnutí nepřezkoumatelné, protože z doby vymezené pro umístění značky na samohybnou pásovou houfnici Gvozdik nebylo možné zjistit, kdy tak žalobce měl učinit, a věc nebyla posouzena v otázce možné prekluze odpovědnosti za správní delikt (§ 77 odst. 3 zákona o zbraních). Žalovaný dále neposoudil námitku, že znehodnocovací značka nebyla na vozidle nalezena. Správní orgán prvního stupně navíc neprováděl v řízení důkazy a při rozhodování vycházel ze zjištění učiněných před zahájením správního řízení. Žalobce se domníval, že nebyl dán důvod pro postup podle ustanovení § 5 vyhlášky, když standardním technologickým postupem (§ 1 vyhlášky) předmětné zbraně spolehlivě znehodnotil. Jelikož se podle svého názoru žalobce deliktu nedopustil a správní orgány porušily nepřihlédnutím k některým důkazům ustanovení správního řádu v jeho neprospěch, navrhl, aby městský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 5. 2014, č. j. 5 A 46/2010 - 50, napadené rozhodnutí žalovaného zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení a žalovanému uložil náhradu nákladů řízení žalobci ve výši 6.800 Kč. V odůvodnění uvedl, že doba spáchání deliktu byla dostatečně vymezena a zároveň nedošlo k prekluzi odpovědnosti za správní delikt. Ani námitka směřující k porušení ustanovení o správním řízení při použití podkladů zjištěných před zahájením správního řízení nebyla důvodná, protože zákon takový postup nezakazoval. V další otázce, zdali měly být zbraně znehodnoceny postupem podle vyhlášky, nebo zvláštním postupem stanoveným Úřadem, shledal pak soud rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným. Jelikož žalovaný popsal pouze konstrukční odlišnosti předmětných zbraní oproti ručním palným zbraním, aniž by zmínil konkrétní nedostatky technologie znehodnocení podle ustanovení § 1 vyhlášky, nebylo možné na základě pouhých konstrukčních rozdílů považovat standardní znehodnocení za nedostačující. Žalovaný vůbec nezmínil konkrétní nedostatky znehodnocení předmětných zbraní a odkázal na posudek, jehož obsah ale nebyl součástí odůvodnění. V posudku Úřadu se pak objevuje pojem „dělostřelecké zbraně“, který zákon o zbraních nezná; užití tohoto pojmu bylo ale nepodstatné, pokud byly zbraně správně zařazeny do kategorie A – zbraně vojenské. Rozhodnutí proto bylo pro nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Dále bylo rozhodnutí nepřezkoumatelné pro vnitřní rozpory v otázce dalšího využití lafety či vozidla pro jinou funkční zbraň a pro uložení pokuty za zbraň – kanón typového označení 2A28, ráže 73 mm, vč. Y8394, který nebyl kontrolován. Žalovaný se rovněž řádně nevypořádal s posudkem předloženým žalobcem, podle něhož byly zbraně: samohybná pásová houfnice typ 2A31 Gvozdik a kanón typového označení 2A28, ráže 73 mm, v bojovém vozidle BVP-1, v souladu s vyhláškou trvale znehodnoceny. Námitku ohledně neumístění či pouhého nenalezení znehodnocovací značky shledal městský soud nedůvodnou, protože žalobce prováděl povrchové úpravy zbraní, zbraň měla být i přes svoji velikost označena viditelným a trvalým způsobem a pozdější ohledání zbraně by nebylo smysluplné, protože žalobce mohl na zbraň dodatečně umístit značku. [4] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) napadl kasační stížností došlou zdejšímu soudu dne 23. 5. 2014, doplněnou 26. 6. 2014, rozsudek městského soudu ze dne 7. 5. 2014, č. j. 5 A 46/2010 - 50. Předně uvádí, že to jsou právě významné konstrukční odlišnosti předmětných zbraní oproti běžným palným zbraním, pro které se měl aplikovat postup podle ustanovení § 5 vyhlášky. Jelikož rozhodnutí z oblasti zbraně a střeliva jsou vysoce specifická, bylo možné očekávat, že žalobci, jako držiteli zbrojní licence, bude díky jeho odbornosti rozhodnutí srozumitelné. Stěžovatel pak očekával, že žalobce měl být schopen dospět k závěru, že předmětné zbraně nešlo znehodnotit běžným postupem podle § 1 vyhlášky tak, aby plně odpovídaly požadavku zákona o zbraních [§ 7 písm. h) zákona o zbraních]. Nereálná je představa městského soudu ohledně možnosti taxativního výčtu zbraní, které by nešlo znehodnotit postupem podle ustanovení § 1 vyhlášky, protože by takový výčet nezohledňoval vývoj nových konstrukčních typů zbraní. Smyslem znehodnocení zbraně je zamezení jejího využití ke střelbě a zabránění její reaktivaci. Předmětné zbraně jsou nepochybně ve stávající podobě nepoužitelné ke střelbě. Provedené znehodnocení bylo ale realizováno zjevně na nižší úrovni, než by bylo zajištěno postupem podle ustanovení § 5 vyhlášky, jak vyplývá ze znaleckého posudku Úřadu. Stěžovatel dále uvedl, že předmětné zbraně nelze použít bez příslušné funkční lafetace. Zákon o zbraních nepovažuje lafetu za hlavní část zbraně, protože zákon o zbraních se vztahuje především na ruční palné zbraně, které lafetaci pro střelbu nevyžadují. Konstrukční specifika všech zbraní nebylo možné vyče