4 As 120/2013 — Nejvyšší správní soud

4 As 120/2013- 27 - text 4 As 120/2013 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Bc. J. K.,, zast. Mgr. Ing. Ladislavou Jindřichovou, advokátkou, se sídlem Komenského 4, Klatovy, proti žalovanému: Krajský úřad Plzeňského kraje, se sídlem Škroupova 18, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 5. 2013, č. j. 17 A 3/2012 – 38, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 12. 2011, č. j. DSH/15086/11 (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo výrokem I. zamítnuto odvolání žalobce proti výroku 1) rozhodnutí Městského úřadu Klatovy, ze dne 30. 9. 2011, č. j. OD/10139/11/Ja (dále též „prvoinstanční rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Prvoinstančním rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle ustanovení 22 odst. 1 písm. l) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění účinném ke dni 27. 12. 2010 (dále jen „zákon o přestupcích“), jehož se dopustil tím, že dne 27. 12. 2010 kolem 14:15 hod. řídil vozidlo tov. značky BMW 325i SPZ X po ulici Šumavská a na křižovatce se silnicí Pancířská nejel při pravém okraji vozovky a jel v protisměru, kde došlo ke střetu s vozidlem tov. značky Renaul Clio SPZ X řízeným A. Y., který jel po ulici Pancířská směrem ve směru k ulici Šumavská ve své polovině vozovky. Způsobil tak dopravní nehodu bez zranění osob se škodou na vozidlech a jiných věcech zřejmě nepřevyšující částku 100.000,- Kč. Za to mu byla uložena pokuta ve výši 1700 Kč a uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 2500 Kč. Výrokem II. napadeného rozhodnutí bylo zamítnuto jako nepřípustné odvolání žalobce proti výroku 2) rozhodnutí Městského úřadu Klatovy, ze dne 30. 9. 2011, č. j. OD/10139/11/Ja, kterým bylo zastaveno řízení proti A. Y. o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a uvedl, že se neztotožnil s námitkami odvolatele vůči znaleckému posudku ze dne 23. 8. 2011 vypracovanému Ing. Václavem Chvalou ohledně nedostatečného posouzení místních podmínek (zejména svahovými podmínkami, které mají zásadní vliv na ovládání vozidla v zimním období a v době sněžení), neboť z obsahu posudku vyplývá, že znalec provedl prohlídku místa dopravní nehody v obci Železná Ruda a měření sklonu vozovky v místě střetu vozidel, vzal v úvahu i existující zasněžení vozovky, přičemž s těmito údaji nadále pracoval při vyhodnocení nehodového děje v jeho různých variantách. Žalovaný souhlasil se žalobcem, že Policie České republiky v Železné Rudě o předmětné nehodě vedla svůj vlastní správní spis, jehož veškerý obsah však poskytla správním orgánům. Výslech zasahujících policistů ohledně povětrnostních podmínek shledal žalovaný nadbytečným, neboť policisté na místo přijeli až 2 hodiny po dopravní nehodě, nemohou tedy popsat, jestli v inkriminované době sněžilo. Z fotografií pořízených druhým účastníkem asi 45 minut po dopravní nehodě vyplývá, že v místě byla dobrá viditelnost; rovněž oba účastníci tvrdili, že viditelnost v době nehody byla dobrá. Z fotodokumentace Policie pouze vyplývá, že v čase mezi dopravní nehodou a ohledáním místa dopravní nehody sněžilo. K průběhu nehodového děje žalovaný uvedl, že pokud by vozidlo žalobce tvořilo stojící překážku v provozu, měl se mu řidič jiného vozidla vyhnout. Z fotodokumentace a ze znaleckého posudku však vyplývá, že žalobcův vůz se pohyboval vpřed v levé polovině vozovky v ulici Šumavská, přičemž ve výhledu do ulice Pancířská mu bránila bariéra ze sněhu. V obdobné výhledové situaci byl i druhý účastník dopravní nehody (jedoucí po Pancířské ulici), který rovněž neměl dostatečný výhled do křižovatky a do ulice Šumavská, na rozdíl od žalobce však jel v pravé polovině vozovky (tedy ve „své“) nižší rychlostí než žalobce, nemohl proto předpokládat a následně reagovat na vozidlo žalobce, které náhle do křižovatky vjelo na jeho (tedy levé) straně vozovky. Pokud snad žalobce bezprostředně předtím couval před vozidlem druhého účastníka nehody, aby mu umožnil průjezd, jak tvrdil, jeví se žalovanému jako nelogické, proč couval do místa, ze kterého následně vyjel, když se tímto zcela schoval za bariéru ze sněhu. Druhý účastník nehody tak neměl vozidlo žalobce v dohledu a nemohl předpokládat, jak se jeho řidič zachová. Jestliže žalobce tvrdí, že měl dobrý výhled, není žalovanému zřejmé, proč vjížděl do křižovatky, když by v takovém případě musel vidět přijíždějící vozidla druhého účastníka nehody. K výpovědi svědka M. V. žalovaný uvedl, že svědek z okna svého bytu neviděl samotný střet vozidel, ani co mu předcházelo. Odvolání proti výroku 2) prvostupňového rozhodnutí musel žalovaný zamítnout jako nepřípustné, neboť tento výrok se netýkal žalobce, protože účastníkem této části řízení byl pouze druhý účastník dopravní nehody. [2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 3. 1. 2012, v níž tvrdil, že znalec a správní orgány nesprávně vyhodnotily místní povětrnostní podmínky a vliv sněžení na průběh nehodového děje. K prokázání této skutečnosti žalobce navrhoval v průběhu správního řízení výslech policistů z OO Policie ČR Železná Ruda, kteří na místě byli těsně po nehodě. Žalovaný měl vyhovět jeho návrhu na výslech policistů, provedení vyšetřovacího pokusu, doplnění znaleckého posudku a zjištění, zda druhý účastník nehody mohl žalobcovo vozidlo objet; správní orgán však tomuto návrhu nevyhověl. Žalobce se odvolával na výpověď svědka V., podle které těsně před střetem vozidel couval. Žalobce tvrdil, že couval po ulici Šumavská nejméně 100 metrů a na tuto vzdálenost viděl i automobil pana Y., přičemž výkladem opaku se dá dovodit, že stejné výhledové poměry měl i druhý účastník nehody. Žalobce si tudíž počínal tak, jak měl, aby zabránil dopravní nehodě, což nelze říci o protijedoucím řidiči. Žalobce byl přesvědčen, že měl právo podat odvolání proti výroku 2) prvoinstančního rozhodnutí, protože jím byla posuzována vina druhého účastníka nehody, přičemž tato otázka má zásadní vliv na posouzení jeho viny na předmětné dopravní nehodě. V neposlední řadě vytýkal napadenému rozhodnutí, že není přesně popsáno místo dopravní nehody, neboť výrok rozhodnutí hovoří o ulicích Šumavská a Pancířská, aniž by byla označena obec, v níž ke střetu došlo a v níž se tyto ulice nacházejí. Takovéto popsání místa nehody je podle žalobce nedostatečné a prakticky nepřezkoumatelné. Žalobce proto navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí. [3] Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 28. 2. 2012, v němž odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Uvedl, že k otázce sněžení se podrobně vyjádřil v napadeném rozhodnutí se závěrem, že případné sněžení nemohlo mít vliv na samotnou dopravní nehodu ani na její řešení, přičemž je nepopiratelnou skutečností, že vozovka již zasněžená byla. Samotný žalobce si nestěžoval na to, že by v době nehody byla snížená viditelnost. Z fotodokumentace pořízené druhým účastníkem nehody rovněž nevyplývá, že by sněžilo. Jestliže podle fotografií nedošlo k zasněžení vozidel, nemohlo ze stejného důvodu dojít k zasněžení jejich stop. Případná změna adheze tak sice mohla mít vliv na brzdnou dráhu vozidel, nikoli však na skutečnost, že se obě vozidla v době střetu pohybovala dopředu, přičemž žalobce vjel do jízdní dráhy druhého účastníka; otázka případného sněžení je tak zcela bezpředmětná. Žalovaný zastával stanovisko, že nebylo jeho povinností o návrzích žalobce na provedení dokazování samostatně rozhodnout; nadto se jimi všechny správní orgány zabývaly. Z výpovědi pana V. vyplývá, že samotný střet neviděl, žalovanému není tudíž zřejmé, co by jeho opakovaný výslech přinesl. Vyšetřovací pokus byl nadbytečný s ohledem na vypracovaný znalecký posudek. Vypracování varianty, kdy by druhý účastník řízení vozidlu žalobce uhýbal, bylo nadbytečné, protože žalobce neměl vjet do jeho jízdní dráhy; poškozený tudíž nebyl povinen žalobci uhýbat. Procesními návrhy na doplnění dokazování se správní orgán má vypořádat v odůvodnění správního rozhodnutí, nikoli o nich samostatně rozhodovat. Žalovaný považoval svůj postup, kterým zamítl odvolání žalobce proti výroku 2) prvoinstančního rozhodnutí týkajícího se posouzení viny druhého účastníka řízení na dopravní nehodě, s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 3 As 22/2011, jako správný. Žalovaný proto navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. [4] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 31. 5. 2013, č. j. 17 A 3/2012 – 38, žalobu jako nedůvodnou zamítl. K námitce žalobce ohledně nedostatečného zjištění