4 As 14/2014 — Nejvyšší správní soud

4 As 14/2014- 30 - text 4 As 14/2014 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: P. Č., zast. JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem, se sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti žalovanému: Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje, se sídlem Zubatého 1, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2013, č. j. 36 Ad 18/2012 - 37, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2013, č. j. 36 Ad 18/2012 - 37, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Ředitel kanceláře krajského ředitele žalovaného rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 12. 7. 2012, č. j. HSBM-400-5/2012, podle § 28 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „služební zákon“), odvolal žalobce ze služebního místa hasič - strojní služba se zařazením stanice Hustopeče, územní odbor Břeclav, Hasičský záchranný sbor Jihomoravského kraje, s místem služebního působiště Hustopeče, a dnem 13. 7. 2012 ho zařadil do zálohy pro přechodně nezařazené podle § 32 odst. 1 písm. d) služebního zákona. Současně rozhodl, že žalobce podle § 124 odst. 3 služebního zákona má nárok na služební příjem odpovídající 80 % průměrného služebního příjmu. Ředitel žalovaného rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 22. 10. 2012, ev. č. HSBM-31-9-484/1-PR-2012, podle § 190 odst. 8 služebního zákona změnil uvedené rozhodnutí prvního stupně tak, že v jeho výrokové části nahradil slova „§ 28 odst. 1 písm. d)“ slovy „§ 25 odst. 1 písm. c)“, přičemž v ostatních částech napadené rozhodnutí nezměnil. Současně podle § 177 odst. 1 a 2 služebního zákona nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí o odvolání ředitel žalovaného uvedl tyto skutečnosti: Jediným podkladem rozhodnutí prvního stupně byl lékařský posudek o zdravotní způsobilosti příslušníka bezpečnostního sboru k výkonu služebního místa ze dne 26. 6. 2012, č. j. ZZ-2-26/BN-2012, který vypracovalo Zdravotnické zařízení Ministerstva vnitra, oblastní zdravotnické zařízení Brno. Podle tohoto posudku není žalobce zdravotně způsobilý pro výkon služby na služebním místě asistent - hasič - strojní služba a byla mu proto stanovena zdravotní klasifikace „D“. Nebylo však shledáno, že žalobce dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost pro výkon služby a je dán důvod pro jeho propouštění ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. h) služebního zákona. S tímto posudkem byl žalobce seznámen dne 26. 6. 2012 a proti němu neuplatnil opravný prostředek. Z uvedeného lékařského posudku i z jeho doplnění ze dne 12. 9. 2012 jasně vyplývá, že žalobce není schopen vykonávat službu na svém služebním místě. Současně však poskytovatel pracovnělékařských služeb výslovně vyloučil dlouhodobé pozbytí zdravotní způsobilosti pro výkon služby žalobce. Ten totiž může vykonávat službu v Hasičském záchranném sboru České republiky na služebním místě s menšími nároky na tělesnou zdatnost v terénu, tedy například práci na operačním středisku. Žalobce nebylo možné ustanovit na jiné služební místo podle § 20 služebního zákona, protože v Hasičském záchranném sboru Jihomoravského kraje takové volné místo nebylo. Proto služební funkcionář, který rozhodoval v prvním stupni, neměl jinou možnost, než žalobce odvolat z jeho služebního místa. Důvodem pro odvolání žalobce ze služebního místa bylo pozbytí zdravotní způsobilosti požadované pro služební místo podle § 25 odst. 1 písm. c) služebního zákona. Odkaz na § 28 odst. 1 písm. d) služebního zákona učiněný v rozhodnutí prvního stupně je nesprávný, neboť toto ustanovení je pouze deklaratorní. Z tohoto důvodu bylo v rozhodnutí o odvolání přistoupeno k dílčí změně výroku napadeného rozhodnutí. Vzhledem k vyloučení možnosti propustit žalobce ze služebního poměru podle § 42 odst. 1 písm. h) služebního zákona nezbylo, než jej zařadit do některé ze záloh uvedených v § 28 téhož zákona, v tomto případě do zálohy pro přechodně nezařazené. Je třeba odmítnout tvrzení žalobce, že podle § 25 odst. 1 písm. c) služebního zákona lze z dosavadního služebního místa odvolat pouze příslušníka, který pozbyl nadstandardní zdravotní způsobilost pro výkon některých služebních míst, která je formulována jako tzv. jiný zvláštní požadavek ve smyslu § 19 odst. 6 služebního zákona. Tento názor vychází z nesprávné premisy, že zdravotní způsobilost není vázána ke konkrétnímu služebnímu místu, byť je nutné připustit, že služební zákon v tomto směru neobsahuje jednoznačnou právní regulaci. Žalobcův názor však každopádně neodpovídá důvodové zprávě k zákonu č. 530/2005 Sb., kterým byl novelizován služební zákon. Tato novela mimo jiné vymezila obsah pojmu jiný zvláštní požadavek a současně doplnila do ustanovení § 25 odst. 1 písm. c) služebního zákona slova „pozbyl zdravotní, fyzickou nebo osobnostní způsobilost požadovanou pro toto místo“. V důvodové zprávě se k příslušnému novelizačnímu bodu uvádí: „Ztráta způsobilosti zdravotní, fyzické nebo osobností nemusí být pokaždé takového rázu, aby bylo nezbytné ukončit služební poměr. Proto se zakládá možnost převést příslušníka na jiné jeho způsobilosti přiměřené služební místo.“. Z toho je zřejmé, že zákonodárce nepředpokládal omezení aplikace § 25 odst. 1 písm. c) služebního zákona jen na jiný zvláštní požadavek, ale pragmaticky vytvořil možnost výkonu služby příslušníka, u něhož sice došlo ke ztrátě způsobilosti, avšak nikoli v takovém rozsahu, aby to vytvořilo překážku výkonu služby na jiném služebním místě. Logickým vyústěním stavu, kdy příslušník nemůže vykonávat službu na dosavadním služebním místě pro ztrátu zdravotní způsobilosti a přitom není naplněn důvod pro jeho propuštění ze služebního poměru, je proto ho odvolat ze služebního místa a zařadit do zálohy pro přechodně nezařazené. Jedná se přitom o instrument dočasný, který šetří práva příslušníka a chrání ho před předčasným propuštěním ze služebního poměru. Dále odvolací orgán neshledal zkrácení procesních práv žalobce a kromě zmíněného odkazu na nesprávné ustanovení služebního zákona uzavřel, že rozhodnutí prvního stupně bylo vydáno v souladu s příslušnými právními předpisy. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 12. 2013, č. j. 36 Ad 18/2012 - 37, rozhodnutí o odvolání zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V odůvodnění tohoto rozsudku soud dospěl k závěru, že procesní práva žalobce nebyla v řízení před správními orgány porušena. Dále soud uvedl, že se žalobce domáhá posouzení, zda jeho zdravotní stav byl správně kvalifikován podle vyhlášky č. 393/2006 Sb., o zdravotní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o zdravotní způsobilosti“). V takovém případě je stěžejním podkladem pro vydání rozhodnutí odborný lékařský posudek, který soud hodnotí v tom směru, zda splňuje požadavek úplnosti a přesvědčivosti a zda se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Totéž platí například i pro oblast posudků vydávaných zařízením závodní péče o způsobilosti zaměstnance k výkonu určité práce. Žalovaný proto nemůže podle soudu tvrdit, že závěr zdravotního posudku je pro něj závazný a nemusí podle vyhlášky o zdravotní způsobilosti obsahovat žádné odůvodnění, resp. že ve svém rozhodnutí může na závěr v něm učiněný jen odkázat. V dané věci správní orgán prvního stupně rozhodoval v souladu s lékařským posudkem ze dne 26. 6. 2012, kde byla stanovena zdravotní klasifikace ,,D“. Na základě jeho žádosti byl vypracován lékařský posudek ze dne 4. 12. 2012, kde byla naproti tomu stanovena zdravotní klasifikace ,,C“, aniž je zřejmé, co vedlo k takové změně. Žalobce v odvolání proti rozhodnutí prvního stupně i v žalobě přitom namítl nesprávnost tohoto zdravotního posouzení a z toho vyplývajícího právního posouzení jeho způsobilosti k dalšímu výkonu služby. Navíc ani nebyl kontaktován služebním funkcionářem za účelem projednání zdravotního posouzení v novém zdravotním posudku. Soud v této souvislosti poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2013, č. j. 6 Ads 19/2013 - 35, podle něhož závěr lékaře bezpečnostního sboru o zdravotní způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, je stěžejním podkladem správního rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru nebo o změně způsobu jeho výkonu. Proto takový závěr musí být odůvodněn v rozsahu a kvalitě obdobné jako u znaleckých posudků, musí splňovat požadavek úplnosti a přesvědčivosti a musí se vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, včetně skutečností uváděnými vyšetřovaným příslušníkem bezpečnostního sboru. Takto však nebylo podle soudu v projednávané věci postupováno, v důsledku čehož došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.