4 Azs 166/2014

Žalobou ze dne 7. 4. 2014 na ochranu proti nečinnosti správního orgánu se žalobkyně domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost rozhodnout o žádosti žalobkyně o vízum za účelem strpění ze dne 31. 3. 2014, která je vedena pod sp. zn. OAM-43111/DP/2011.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 8. 2014, č. j. 8 A 59/2014 – 18, žalobu odmítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jakož i o vrácení zaplaceného soudního poplatku žalobkyni.

Proti usnesení městského soudu se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) bránila kasační stížností ze dne 5. 6. 2014, ve které navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Současně navrhla, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 19. 8. 2014, č. j. 4 Azs 166/2014 – 16, stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení zaplatila soudní poplatek za kasační stížnost, který podle položky 19 Sazebníku poplatků (příloha zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o soudních poplatcích“) činí 5.000 Kč; současně ji poučil, že nebude-li poplatek za kasační stížnost ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení zastaví.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v projednávané věci byly naplněny podmínky pro zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku za kasační stížnost.

Podle § 47 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), „soud řízení usnesením zastaví, stanoví-li tak tento nebo zvláštní zákon,“ přičemž poznámka pod čarou odkazuje například na zákon o soudních poplatcích. Toto ustanovení je na základě § 120 s. ř. s. třeba přiměřeně užít i pro řízení o kasační stížnosti.

Podle § 4 odst. 1 písm. d) zákona o soudních poplatcích „jde-li o poplatek za řízení, vzniká poplatková povinnost podáním kasační stížnosti.“ Podle § 9 odst. 1 téhož zákona „nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.“

V projednávané věci nebyl poplatek za kasační stížnost zaplacen současně s jejím podáním, přičemž usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2014 byla stěžovatelka vyzvána k jeho zaplacení ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení usnesení a současně poučena, že nebude-li poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen, soud řízení o její kasační stížnosti zastaví. Usnesení bylo doručováno do datové schránky zástupce stěžovatelky Mgr. Jana Maška, advokáta. Z potvrzení o doručení do datové schránky, vztahující se k doručování usnesení a k němu ve spise připojené, se podává, že toto bylo stěžovatelce doručeno přihlášením zástupce do datové schránky dne 22. 8. 2014.

Lhůta k zaplacení soudního poplatku proto počala běžet dne 23. 8. 2014 a marně uplynula v pondělí dne 1. 9. 2014, a to v souladu s ustanovením § 40 odst. 1 věta první s. ř. s., podle něhož „lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek“, ve spojení s odst. 3 věta první téhož ustanovení, podle něhož „připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.“ Soudní poplatek však stěžovatelkou nebyl v určené lhůtě a ani později až do dne vydání tohoto usnesení zaplacen, přičemž prostřednictvím téže datové schránky činil zástupce stěžovatelky rovněž svá podání v řízení před městským soudem; do této datové schránky bylo doručeno rovněž usnesení, proti němuž se stěžovatelka brání projednávanou kasační stížností.

Vzhledem k tomu, že poplatek za kasační stížnost nebyl žalobkyní jako stěžovatelkou v soudem stanovené lhůtě a ani později až do dne vydání tohoto usnesení zaplacen, přičemž stěžovatelka byla poučena o následcích takového jednání, Nejvyšší správní soud řízení o její kasační stížnosti v souladu s § 47 písm. c) s. ř. s., za použití § 120 s. ř. s. a ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích výrokem I. zastavil.

Nejvyšší správní soud dodává, že zvlášť nerozhodoval o návrhu stěžovatelky na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, neboť by to bylo nadbytečné za situace, kdy řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení § 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. výrokem II. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť řízení o kasační stížnosti bylo zastaveno.