5 Afs 3/2013 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 3/2013- 42 - text 5 Afs 3/2013 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: PLASTSERVIS, a.s., se sídlem Devadesátá 7008, Zlín, zastoupený JUDr. Radkem Židlíkem, advokátem se sídlem třída Tomáše Bati 1560, Zlín, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7, Praha 4 (původní žalovaný: Celní ředitelství Olomouc, se sídlem Blatnická 19, Olomouc), v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2012, č. j. 22 Af 94/2011 – 159, t a k t o : Výroky III. a VI. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2012, č. j. 22 Af 94/2011 – 159, s e r u š í a věc s e v r a c í v tomto rozsahu tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobce podal celkem jedenáct přiznání k uplatnění nároku na vrácení spotřební daně z ostatních benzinů podle § 56a zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, v relevantním znění (dále jen „zákon o spotřebních daních“), a to za zdaňovací období měsíce října roku 2009 a měsíců ledna, února, března, května, června, července, srpna, září, října a listopadu roku 2010. Celní úřad Zlín platebními výměry ze dne 14. 10. 2010, č. j. 8376-13/2010-136600-024, ze dne 14. 10. 2010, č. j. 17159-5/2010-136600-024, ze dne 14. 10. 2010, č. j. 19221-5/2010-136600-024, ze dne 2. 12. 2010, č. j. 21424-6/2010-136600-024, ze dne 28. 2. 2011, č. j. 445-5/2011-136600-024, ze dne 28. 2. 2011, č. j. 445-6/2011-136600-024, ze dne 28. 2. 2011, č. j. 445-10/2011-136600-024, ze dne 28. 2. 2011, č. j. 445-11/2011-136600-024, ze dne 28. 2. 2011, č. j. 445-7/2011-136600-024, ze dne 28. 2. 2011, č. j. 445-8/2011-136600-024, a ze dne 28. 2. 2011, č. j. 445-9/2011-136600-024, vyměřil žalobci za předmětná zdaňovací období nárok na vrácení daně ve výši 0 Kč. Následně podal žalobce proti všem uvedeným platebním výměrům odvolání. Původní žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-8/2011-130100-21, zrušil platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 28. 2. 2011, č. j. 445-10/2011-136600-024, a rozhodnutím ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-9/2011-130100-21, zrušil platební výměr Celního úřadu Zlín ze dne 28. 2. 2011, č. j. 445-11/2011-136600-024. V obou těchto případech původní žalovaný zároveň zastavil řízení o vrácení spotřební daně za měsíce říjen a listopad roku 2010 pro zjevnou nepřípustnost žalobcova podání. Odvolání proti ostatním platebním výměrům původní žalovaný zamítl a napadené platební výměry potvrdil, a to rozhodnutími ze dne 6. 4. 2011 č. j. 758-2/2011-130100-21, ze dne 7. 4. 2011, č. j. 759-2/2011-130100-21, ze dne 8. 4. 2011, č. j. 760-2/2011-130100-21, ze dne 5. 5. 2011, č. j. 1102-2/2011-130100-21, ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-3/2011-130100-21, ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-4/2011-130100-21, ze dne 14. 10. 2011, č. j. 3892-5/2011-130100-21, ze dne 14. 10. 2011, č. j. 3892-6/2011-130100-21, a ze dne 14. 10. 2011, č. j. 3892-7/2011-130100-21. Žalobce napadl žalobou podanou u Krajského soudu v Ostravě nejprve rozhodnutí původního žalovaného ze dne 6. 4. 2011, č. j. 758-2/2011-130100-21, ze dne 7. 4. 2011, č. j. 759-2/2011-130100-21, ze dne 8. 4. 2011, č. j. 760-2/2011-130100-21, a ze dne 5. 5. 2011, č. j. 1102-2/2011-130100-21. Následně ji doplnil dvěma podáními, kterými napadl rozhodnutí původního žalovaného ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-3/2011-130100-21, ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-4/2011-130100-21, ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-8/2011-130100-21, ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-9/2011-130100-21, ze dne 14. 10. 2011, č. j. 3892-5/2011-130100-21, ze dne 14. 10. 2011, č. j. 3892-6/2011-130100-21, a ze dne 14. 10. 2011, č. j. 3892-7/2011-130100-21. Krajský soud v Ostravě o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne 13. 12. 2012, č. j. 22 Af 94/2011 – 159. Výroky I. a II. tohoto rozsudku připustil změnu žaloby na základě jejích již uvedených doplnění. Výrokem III. zrušil krajský soud rozhodnutí původního žalovaného ze dne 6. 4. 2011, č. j. 758-2/2011-130100-21, ze dne 7. 4. 2011, č. j. 759-2/2011-130100-21, ze dne 8. 4. 2011, č. j. 760-2/2011-130100-21, ze dne 5. 5. 2011, č. j. 1102-2/2011-130100-21, ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-3/2011-130100-21, ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-4/2011-130100-21, ze dne 14. 10. 2011, č. j. 3892-5/2011-130100-21, ze dne 14. 10. 2011, č. j. 3892-6/2011-130100-21, a ze dne 14. 10. 2011, č. j. 3892-7/2011-130100-21. Výrokem IV. Krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutím původního žalovaného ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-8/2011-130100-21, ze dne 8. 9. 2011, č. j. 3892-9/2011-130100-21, která se, jak již bylo uvedeno, týkala nároku na vrácení spotřební daně za měsíce říjen a listopad roku 2010. Výrokem V. rozhodl krajský soud o tom, že žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení, a výrokem VI. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 47 780 Kč. Pokud jde o výrok III., kterým bylo zrušeno devět z jedenácti napadených rozhodnutí původního žalovaného, odůvodnil krajský soud své závěry tak, že původní žalovaný postupoval nezákonně, když upřel žalobci nárok na vrácení daně podle § 56a zákona o spotřebních daních. Konstatoval, že žalobce v roce 2009 a v roce 2010 nakupoval benziny uvedené pod kódem nomenklatury 2710 11 25, které spadají pod definici ostatních benzinů podle § 45 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebních daních, a to za ceny zahrnující spotřební daň z minerálních olejů. Tento benzin žalobce spotřeboval v průběhu jednotlivých zdaňovacích období, za něž následně uplatnil nárok na vrácení daně. Účelem spotřeby byla výroba lepidel. Podle krajského soudu žalobce splnil podmínky pro vrácení daně stanovené v § 56a zákona o spotřebních daních, především podmínku použití nakoupeného ostatního benzinu v rámci podnikatelské činnosti. Tvrdil-li původní žalovaný, že daň nelze vrátit v případech, kdy bylo za cenu s daní nakoupeno zboží, na které se vztahuje osvobození od daně, uvedl krajský soud, že takový výklad není racionální, neboť by zcela vylučoval aplikaci § 56a zákona o spotřebních daních. Toto ustanovení je třeba vykládat tak, aby vůbec mohl nastat případ jeho aplikace. Pro případ vrácení daně nelze aplikovat § 11 odst. 2 zákona o spotřebních daních, neboť pokud by se na vybrané výrobky nabyté za ceny s daní pohlíželo jako na výrobky nabyté za ceny bez spotřební daně, nebylo by co postupem podle § 56a zákona o spotřebních daních vracet. Osvobození od daně a vrácení daně jsou zcela samostatné instituty, které nelze směšovat. Aplikace ustanovení zákona o spotřebních daních upravující osvobození od daně (§ 49 odst. 2 zákona o spotřebních daních) a o nabývání vybraných výrobků za ceny bez daně (§ 11 odst. 2 zákona o spotřebních daních) tak je v daném případě vyloučena a na vracení daně z ostatní benzinů se vztahuje pouze § 56a zákona o spotřebních daních. K náhradě nákladů řízení krajský soud uvedl, že rozhodoval samostatně ve vztahu k jednotlivým napadeným rozhodnutím původního žalovaného. Pokud jde o původní žalobu napadající čtyři rozhodnutí původního žalovaného, přiznal žalobci ve vztahu k prvnímu napadenému rozhodnutí náhradu odpovídající odměně advokáta a paušální náhradě nákladů řízení za dva úkony právní služby a zároveň použil ve vztahu k ostatním napadeným rozhodnutím § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v tehdy účinném znění (dále jen „advokátní tarif“), podle něhož „[p]ři spojení dvou nebo více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno zákonem, se zvyšuje mimosmluvní odměna náležející ve věci s nejvyšší tarifní hodnotou o polovinu mimosmluvní odměny, jež by jinak náležela v ostatních spojených věcech“. Za první doplnění žaloby směřující proti dalším čtyřem rozhodnutím původního žalovaného přiznal krajský soud náhradu nákladů řízení ve stejném rozsahu, avšak pouze ve výši jedné poloviny zjištěných nákladů, neboť žalobce byl v této části žaloby úspěšný jen z poloviny, neboť ve vztahu ke dvěma rozhodnutím byla žaloba zamítnuta. A konečně za druhé doplnění žaloby směřující proti třem posledním rozhodnutím původního žalovaného přiznal krajský soud žalobci náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající odměně advokáta a paušální náhradě nákladů řízení za dva úkony právní služby při opětovném použití § 12 odst. 3 advokátního tarifu. Mimoto přiznal krajský soud žalobci náhradu za uhrazené soudní poplatky za podání žaloby proti devíti zrušeným rozhodnutím. Žalovaný (stěžovatel) podal kasační stížnost, kterou se domáhá zrušení výroku III. a VI. rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 12. 2012, č. j. 22 Af 94/2011 – 159. Kasační stížnost přitom opírá o důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tj. namítá nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky krajským soudem v předchozím řízení. První z uplatněných kasačních námitek směřuje proti výroku III. rozsudku krajsk