5 Afs 5/2013 — Nejvyšší správní soud

5 Afs 5/2013- 27 - text 5 Afs 5/2013 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: „WORLD INVEST“ v.o.s., se sídlem v Chomutově, Otvice 23, 431 11, zastoupeného Mgr. Vlastimilem Němcem, advokátem se sídlem v Chomutově, Kadaňská 3550/39, 430 03, proti žalovanému: Úřad na ochranu hospodářské soutěže, se sídlem v Brně, tř. Kpt. Jaroše 7, 604 55, za účasti: EUROVIA CS, a.s., se sídlem v Praze 1, Národní 10, 113 19, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2013, č. j. 62 Af 52/2011 - 72, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) navrhuje zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 30. 6. 2011, č. j. ÚOHS-R49/2011/VZ-10560/2011/310/JHr, kterým bylo zčásti potvrzeno a zčásti (ohledně výše uložené pokuty) změněno předchozí prvostupňové rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 2. 2011, č. j. ÚOHS-S125/2010/VZ-16622/2010/530/SWa. I. Obsah kasační stížnosti Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že napadaný rozsudek trpí zejména vadou nedostatku důvodů rozhodnutí a nesprávným posouzením právní otázky krajským soudem. Tyto vady spatřuje stěžovatel především ve skutečnosti, že se krajský soud zabýval zejména otázkou, zda je stěžovatel účastníkem řízení a zda je legitimován k podání žaloby proti rozhodnutí žalovaného, ačkoli stěžovatel účastníkem řízení dle ustanovení § 116 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“) bezesporu je a je tedy i legitimován k podání žaloby v této věci. Krajský soud především argumentuje tvrzením, že se stěžovatel nestal vítězem veřejné zakázky z důvodu, že zadavatel porušil zákon o veřejných zakázkách. K tomuto stěžovatel uvádí, že krajský soud absolutně nereflektoval jeho argumentaci, z které jednoznačně vyplývá, že zadavatel ve svém jednání nikterak nepochybil a že stěžovatel se tak měl stát jednoznačným vítězem soutěže, a je tedy zkrácen na svých právech a je bezesporu také účastníkem. Soud se však věnuje polemice o tom, zda je stěžovatel účastníkem, přičemž rozhodnutí a přezkumu věci samé se zcela evidentně vyhýbá. Z výše uvedeného vyplývá taktéž fakt, že došlo k nesprávnému posouzení právní otázky, jelikož, jak již bylo zmíněno, se soud posuzování hlavní právní otázky ohledně nezákonnosti rozhodnutí předsedy žalovaného vyhnul, když se zaměřil na jedinou věc, a to otázku legitimace. Dle právního zástupce měl soud napadené rozhodnutí žalovaného zrušit, neboť toto lze považovat za nezákonné, což vyplývá též z argumentů uvedených v žalobě, které stěžovatel přikládá ke kasační stížnosti. V důsledku špatných postupů státních orgánů byl stěžovatel zkrácen na svých právech a rozhodnutím státního orgánu mu vznikla škoda. Je zřejmé, že krajský soud postavil svůj rozsudek účelově tak, aby stěžovateli znemožnil domáhat se svého práva na náhradu škody. Z dikce zákona č. 82/l998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů, jasně vyplývá, že stát odpovídá za škodu způsobenou státními orgány, a to dle ustanovení § 5 písm. a) tohoto zákona za škodu způsobenou rozhodnutím vydaným ve správním řízení. Jelikož stěžovatel je nepochybně účastníkem řízení, je také dle ustanovení § 7 odst. 1 výše zmíněného zákona legitimován náhradu škody, určenou v ustanovení § 8 téhož zákona, tedy škody způsobené zrušením nebo změnou pravomocného rozhodnutí, požadovat. Výše popisovaný špatný postup státních orgánů dle stěžovatele narušuje velmi potřebnou právní jistotu, jelikož soutěžitel, který na základě svých kvalit vyhraje ve výběrovém řízení veřejnou zakázku, důvodně očekává, že s ním na základě tohoto bude uzavřena smlouva a že do jeho práva na uzavření smlouvy nebude již zasahováno. S ohledem na shora uvedené stěžovatel připojil svou argumentaci, užitou již v žalobě proti rozhodnutí předsedy žalovaného. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že ve věci je třeba vycházet z toho, že správní řízení bylo zahájeno na návrh společnosti EUROVIA CS, a.s., (dále jen „navrhovatel“), avšak jeho předmětem nebylo přezkoumání rozhodnutí statutárního města Chomutov (dále jen „zadavatel“) o výběru nejvhodnější nabídky. Podle ustanovení § 116 zákona o veřejných zakázkách je účastníkem řízení zadavatel a v řízení zahájeném na návrh též navrhovatel. Stěžovateli, který je ve správním řízení vybraným uchazečem, tedy postavení účastníka řízení nesvědčí, neboť vybraný uchazeč je účastníkem řízení pouze v rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky, což v daném případě není splněno. Krajský soud se tedy v prvé řadě musel zabývat otázkou aktivní legitimace stěžovatele a logicky musel dospět k závěru, že stěžovatel účastníkem daného správního řízení není. V daném případě byly žalovaným přezkoumávány jiné úkony zadavatele. Žalovaný rozhodoval o tom, zda zadavatel postupoval zákonným způsobem, pokud zkrátil lhůtu pro podání nabídek, ačkoliv neumožnil neomezený a přímý dálkový přístup k zadávací dokumentaci ve smyslu ustanovení § 40 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách po celou dobu trvání lhůty pro podání nabídek, dále zkoumal, zda zadavatel postupoval v souladu s ustanovením § 67 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, pokud svojí formulací v zadávacích podmínkách požadoval poskytnutí jistoty pouze formou složení peněžité částky na účet zadavatele, případně zda zadavatel vypořádal námitky navrhovatele zákonným způsobem dle ustanovení § 111 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách. Krajský soud konstatoval, že žádné z těchto ustanovení zákona se přímo nedotýká práv a povinností stěžovatele. Účastníky správního řízení měli tedy být v daném případě pouze zadavatel a navrhovatel, o jejichž právech a povinnostech se ve správním řízení jednalo, nikoliv tedy stěžovatel. Žalovaný nemůže souhlasit ani s dalším tvrzením stěžovatele uvedeným v kasační stížnosti, že se měl stát jednoznačným vítězem soutěže a v důsledku toho, že se tak fakticky nestalo, neboť zadávací řízení bylo zrušeno, byl stěžovatel zkrácen na svých právech. Zde žalovaný poukazuje na závěr, k němuž dospěl Nejvyšší správní soud v rozsudku ve věci sp. zn. 5 As 50/2006, ze dne 29. 4. 2008, který je v odůvodnění napadeného rozsudku citován, podle něhož uchazeč v zadávacím řízení nemá žádné subjektivní veřejné právo na to, aby se stal vítězným (vybraným) uchazečem, kterému bude zakázka přidělena, ani žádné subjektivní právo na to, aby s ním byla uzavřena smlouva. Žalovaný opětovně zdůrazňuje, že v předmětném zadávacím řízení byly přezkoumávány úkony zadavatele, které předcházely jeho rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky. V rámci tohoto přezkumu se žalovaný nezabýval otázkou, kdo se měl stát vybraným uchazečem, nýbrž posuzoval otázku, zda zadavatel respektoval v rámci úkonů, které učinil, zásady a postupy uvedené v zákoně. Výsledek správního řízení před žalovaným, kdy tento shledal, že zadavatel nedodržel postup stanovený v ustanovení § 40 odst. 3 zákona v návaznosti na ustanovení § 39 odst. 3 písm. b) bod 1 zákona a postup uvedený v ustanovení § 67 odst. 1 zákona i ustanovení § 111 odst. 1 zákona o veřejných zakázkách, což vedlo ke zrušení zadávacího řízení, dovození správního deliktu zadavatele a uložení pokuty zadavateli, neznamená pro stěžovatele zásah do žádného jeho subjektivního práva. Skutečnost, že se stěžovatelem bylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním takto nemělo být jednáno, znamená pouze to, že mu bylo přiznáno více práv, než která mu náležejí. Tato skutečnost však není relevantní pro posouzení žalobou napadeného rozhodnutí, neboť jeho závěry zůstávají v platnosti. Žalovaný tedy shrnuje, že se v plné míře ztotožňuje s právními závěry učiněnými Krajským soudem v Brně v jeho rozsudku ze dne 3. 1. 2013, č. j. 62 Af 52/2011 - 72, které se týkají procesního postavení stěžovatele, který ve smyslu ustanovení § 116 zákona neměl postavení účastníka správního řízení vedeného před žalovaným v dané věci. Vzhledem ke všem výše uplatněným skutečnostem žalovaný navrhuje, aby Nejvyšší správní soud vydal v projednávané věci rozhodnutí, jímž se kasační stížnost stěžovatele jako nedůvodná zamítá. III. Posouzení věci krajským soudem Krajský soud se a priori zabýval otázkou aktivní legitimace k podání žaloby, tedy zda je žaloba podána osobou oprávněnou, přitom konstatoval, že aktivní žalobní legitimace podle § 65 odst. 1 s. ř. s., odlišně od