7 Azs 32/2014 — Nejvyšší správní soud

7 Azs 32/2014- 18 - text 7 Azs 32/2014 - 21 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: F. A., zastoupen JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 12. 2. 2014, č. j. 59 A 4/2014 – 15, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobce – F. A. domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 12. 2. 2014, č. j. 59 A 4/2014 – 15, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále též „krajský soud“) napadeným usnesením ze dne 12. 2. 2014, č. j. 59 A 4/2014 – 15, rozhodl tak, že se zastavuje řízení o žalobě F. A. proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „žalovaný“) ze dne 11. 12. 2013, č. j. MV-1875-10/SO-2012, a to z důvodu nezaplacení soudního poplatku, spojeného s podáním správní žaloby na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu. Krajský soud vyšel z toho, že žalobci současně s podáním žaloby proti uvedenému správnímu rozhodnutí vznikla poplatková povinnost ve smyslu ust. § 4 a § 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Vzhledem k tomu, že žalobce svou poplatkovou povinnost nesplnil byl vyzván usnesením krajského soudu ze dne 20. 1. 2014, č. j. 59 A 4/2014 – 11, k tomu, aby do 5 dnů ode dne doručení tohoto usnesení zaplatil soudní poplatek ve výši 3.000 Kč [položka 18 bod 2 písm.a) Sazebníku soudních poplatků] za podanou žalobu. Žalobce byl v této výzvě současně poučen o tom, že pokud ve stanovené lhůtě nezaplatí soudní poplatek v plné výši, bude řízení zastaveno. Usnesení ze dne 20. 1. 2014 bylo doručeno zástupce žalobce dne 23. 1. 2014. Žalobce však ve stanovené lhůtě do 28. 1. 2014 soudní poplatek ve výši 3.000 Kč nezaplatil a neučinil tak ani v době do dne 12. 2. 2014. Krajský soud proto z důvodu nezaplacení soudního poplatku žalobcem zastavil řízení o žalobě proti výše uvedenému rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců [§ 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích]. Proti tomuto usnesení krajského soudu podal žalobce jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“), prostřednictvím svého zástupce JUDr. Jiřího Císaře, advokáta, včasnou kasační stížnost, kterou opřel o ust. § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (pro nezákonnost rozhodnutí o zastavení řízení). Stěžovatel vytýká krajskému soudu, že svým postupem a napadeným usnesením porušil ust. § 7 odst. 5 s. ř. s. Je tomu tak proto, že žalobu proti uvedenému správnímu rozhodnutí podal dne 13. 1. 2014 ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, ale výzva k zaplacení soudního poplatku mu nebyla doručena tímto soudem. Tato výzva mu byla doručena Krajským soudem v Ústí nad Labem – pobočkou v Liberci s tím, aby soudní poplatek byl zaplacen na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem [podle § 13 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, a podle přílohy č. 5 k tomuto zákonu se v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem zřizuje pobočka v Liberci se sídlem v městě Liberec]. Za tohoto stavu měl být ale předtím vyrozuměn o tom, že jeho věc byla postoupena Krajským soudem v Ústí nad Labem pobočce tohoto soudu v Liberci. To se však nestalo. K zaplacení soudního poplatku byl též překvapivě vyzván pobočkou Krajského soudu v Ústí nad Labem v Liberci, a to na účet Krajského soudu v Ústí nad Labem a nikoliv na účet jeho pobočky v Liberci. Stejně tak nebyl před vydáním napadeného usnesení ze dne 12. 2. 2014 vyrozuměn ani o možnosti namítat podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Žalované Ministerstvo vnitra se k podané kasační stížnosti nevyjádřilo. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené usnesení krajského soudu v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná. Řízení o žalobě stěžovatele proti napadenému rozhodnutí Ministerstva vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, bylo krajským soudem zastaveno právem. Na tomto závěru nic nemění ani dodatečné zaplacení soudního poplatku (za podání žaloby ve výši 3.000 Kč) dne 26. 2. 2014, resp. doručení ohlášení kasační stížnosti krajskému soudu s vylepenými kolkovými známkami za podání žaloby v hodnotě 3.000 Kč dne 26. 2. 2014, ani okolnost, že Krajský soud v Ústí nad Labem napadlou žalobu stěžovatele (dne 13. 1. 2014) neformálně postoupil k vyřízení dne 14. 1. 2014 pobočce tohoto soudu v Liberci, které byla doručena dne 16. 1. 2014, ale ani to, že stěžovatel nebyl před vydáním napadeného usnesení ze dne 12. 2. 2014 vyrozuměn o možnosti namítat podjatost soudců Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci. Je tomu tak proto, že stěžovatel resp. jeho zástupce, ač spolu s podanou žalobou ze dne 13. 1. 2014 nezaplatil uvedený soudní poplatek, nereagoval na výzvu (usnesení) krajského soudu ze dne 20. 1. 2014, č. j. 59 A 4/2014 – 11, k zaplacení tohoto poplatku do 5 dnů ode dne doručení této výzvy, jež byla doručena zástupci stěžovatele dne 23. 1. 2014 (stěžovatel byl současně v této výzvě poučen o tom, že nebude-li soudní poplatek zaplacen ve stanovené lhůtě v plné výši, bude řízení o žalobě zastaveno). Podle současně platné judikatury správních soudů je v souladu se zákonem praxe správních soudů doručovat výzvu k zaplacení soudního poplatku pouze zástupci účastníka řízení. Zaplacení soudního poplatku je zastupitelné jednání, při němž nedostatek osobní aktivity účastníka řízení nezpůsobuje neplatnost nebo neúčinnost takového úkonu (jeho podstatou je jen to, aby soudní poplatek byl zaplacen). Nejedná se proto o úkon, který by účastník řízení musel vykonat osobně (§ 42 odst. 2 s. ř. s.). Naopak, jde o typický úkon, který za účastníka řízení může vykonat jeho zástupce. Účinky doručení výzvy k zaplacení soudního poplatku proto nastávají u zastoupeného účastníka řízení doručením výzvy jeho zástupci (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 7. 2005, č. j. 2 Afs 187/2004 – 69, dostupný na www.nssoud.cz, podle něhož „povinnost zaplatit soudní poplatek plyne z procesního postavení účastníka řízení, který činí úkon poplatku podléhající. Zaplacení soudního poplatku ovšem není úkonem, který má osobně vykonat účastník řízení; je-li účastník řízení zastoupen, výzva k zaplacení soudního poplatku se proto doručuje podle § 42 odst. 2 s .ř. s. pouze jeho zástupci. Za stávající úpravy správního soudnictví není tímto postupem omezen přístup k soudu“. Krajský soud proto v této věci postupoval správně, adresoval-li výzvu k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu toliko zástupci stěžovatele, kterému byla doručena dne 23. 1. 2014. Jelikož soudní poplatek nebyl zaplacen ve lhůtě stanovené ve výzvě [do 5 dnů ode dne doručení usnesení (výzvy k zaplacení)], tj. do úterý 28. 1. 2014, již z tohoto důvodu byly k následujícímu dni splněny podmínky pro vydání usnesení o zastavení řízení o podané žalobě. Stěžovatel však soudní poplatek neuhradil ani do dne vydání kasační stížností napadeného usnesení krajského soudu o zastavení řízení, ke kterému došlo dne 12. 2. 2014 (tedy více než 2 týdny po uplynutí stanovené lhůty), a konečně ani do dne nabytí právní moci tohoto usnesení krajského soudu, která nastala ještě téhož dne 12. 2. 2014. Učinil tak až dne 26. 2. 2014, kdy bylo krajskému soudu doručeno ohlášení kasační stížnosti stěžovatele proti napadenému usnesení krajského soudu o zastavení řízení s vylepenými kolkovými známkami v nominální hodnotě 3.000 Kč. Stěžovatel tedy zaplatil soudní poplatek za podanou žalobu ve výši 3.000 Kč opožděně až po právní moci usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku. Ve věci nemohlo být aplikováno ani ust. § 9 odst. 7 zákona o soudních poplatcích o zrušení usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení poplatku a o pokračování v řízení. Jak již bylo shora uvedeno, z obsahu soudního spisu vyplývá, že kasační stížností napadené usnesení ze dne 12. 2. 2014, č. j. 59 A 4/2014 - 15, o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, nabylo právní moci dne 12. 2. 2014 (toto usnesení bylo doručeno jak zástupci stěžovatele, tak i žalovanému dne 12. 2. 2014). Dne 26. 2. 2014 bylo krajskému soudu doručeno ohlášení kasační stížnosti stěžovatele proti napadenému usnesení o za