8 As 114/2013 — Nejvyšší správní soud

8 As 114/2013- 36 - text 8 As 114/2013 - 43 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Mgr. M. S., zastoupeného Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Generální inspekce bezpečnostních sborů, se sídlem Skokanská 2311/3, Praha 6, proti rozhodnutí ředitele žalované ze dne 9. 7. 2012, čj. GI-A-455-18/2012, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2013, čj. 11 A 144/2012 – 56, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Žalobce požádal podáním doručeným dne 29. 9. 2008 Inspekci ministra vnitra, 11. oddělení Brno, o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“). Konkrétně žádal o sdělení následujících informací: I. Na základě jakého konkrétního poznatku Ministerstva zahraničních věcí, který Inspekce ministra vnitra, 11. oddělení Brno, zaevidovala v dubnu 2007, bylo postupem podle § 158 odst. 1 trestního řádu zahájeno vyšetřování zaměřené na činnost advokátní kanceláře žalobce. Žalobce žádal o poskytnutí této informace ve stejné podobě, v jaké byla Ministerstvem zahraničních věcí poskytnuta Inspekci ministra vnitra, 11. oddělení Brno. II. Sdělení totožnosti osob označených jako „informátoři“. Vzhledem k tomu, že tyto osoby zasáhly do práv žalobce, má žalobce právo se proti zásahům těchto osob hájit. III. Kdy, jakou formou, jakého obsahu, kterému policistovi osoba označená jako „informátor“ poskytovala informace. IV. Zda a v jaké podobě jsou v současné době uchovávány údaje o telekomunikačním provozu. Jestliže jsou tyto údaje uchovány, kde se v současné době nacházejí. 2. Vedoucí Inspekce ministra vnitra, 11. oddělení Brno, rozhodnutím ze dne 2. 10. 2008, čj. IN-262-2/11-A-2008, žádost odmítl. 3. Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 9. 12. 2008, čj. IN-213/00-A-2008, změnilo rozhodnutí vydané v prvním stupni tak, že vypustilo v odůvodnění všechny odkazy na § 11 odst. 6 informačního zákona, a ve zbývající části napadené rozhodnutí potvrdilo. 4. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 4. 2012, čj. 7 Ca 39/2009 – 44, zrušil rozhodnutí Ministerstva vnitra a vrátil věc žalované k dalšímu řízení (v průběhu řízení před městským soudem byla s účinností od 1. 1. 2012 zřízena Generální inspekce bezpečnostních sborů, na níž přešla pravomoc rozhodovat o žádostech podle informačního zákona týkajících se činnosti Inspekce ministra vnitra a Inspekce Policie ČR). 5. Žalovaná rozhodnutím ze dne 15. 6. 2012, čj. GI-A-455-9/2012, odmítla žádost žalobce v bodech I. až III., v bodu IV. žádosti vyhověla. 6. Ředitel žalované zamítl odvolání žalobce rozhodnutím ze dne 9. 7. 2012, čj. GIA45518/2012. II. 7. Žalobce napadl rozhodnutí ředitele žalované žalobou u Městského soudu v Praze, který ji rozsudkem ze dne 21. 11. 2013, čj. 11 A 144/2012 – 56, zamítl. Rozsudek městského soudu, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, je dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje. III. 8. Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku městského soudu kasační stížností z důvodu, který podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti je patrné, že stěžovatel uplatnil i námitky spadající pod důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. 9. Stěžovatel připomněl, že požadované informace souvisely s trestním příkazem podle § 88 trestního řádu vydaným Okresním soudem Brno-venkov pod čj. 12 Nt 37/2007, na jehož základě okresní soud nařídil všem mobilním operátorům poskytnout údaje o veškerém uskutečněném telekomunikačním provozu v období od 29. 4. 2007 do 29. 10. 2007, které byly předmětem telekomunikačního tajemství určitých mobilních telefonních stanic, mezi nimiž byla i čtyři telefonní čísla využívána stěžovatelem. Trestní příkaz byl vydán na základě podnětu Ministerstva vnitra, Inspekce ministra vnitra, 11. oddělení Brno. 10. O existenci požadovaných informací se stěžovatel dozvěděl jako obhájce v trestní věci svého klienta. V předmětné věci nebyly vůči stěžovateli zahájeny žádné úkony trestního řízení. Pokud by stěžovatel nevykonával funkci obhájce, o požadovaných informacích by se vůbec nedozvěděl. Každý má přitom právo znát informace, které o něm orgány veřejné moci shromaždují, a právo bránit se před zásahy do osobnostních práv způsobenými nezákonným shromažďováním informací o jeho osobě. Stěžovateli nebylo zřejmé, podle jakého jiného právního předpisu se měl domoci zjištění informací, které o něm státní orgán shromažďoval. 11. Žalovaná odmítla poskytnout informace upřesněné výše v bodu 1. I. s tím, že ve výroku odkázala na § 15 odst. 1 a § 11 odst. 4 písm. a) informačního zákona, podle kterého povinný subjekt neposkytne informace o probíhajícím trestním řízení. V odůvodnění však zmatečně odkázala na § 11 odst. 6, který byl včleněn do informačního zákona až s účinností od 1. 1. 2009, tedy po podání žádosti o poskytnutí informací. Takový postup představoval nezákonně extenzivní výklad práva v neprospěch stěžovatele. Důvody odmítnutí žádosti musí být posouzeny podle zákona účinného v době podání žádosti. 12. Žalovaná ani její ředitel neobjasnili, z jakého zákonného důvodu předmětné informace stěžovateli neposkytli. Po skutkové stránce žalovaná odůvodnila odmítnutí žádosti trestním řízením, které mělo probíhat proti stěžovateli a dalším osobám. Odmítnutí žádosti o informace podle § 11 odst. 4 informačního zákona však nebylo namístě, protože v době vydání správního rozhodnutí žádné trestní řízení, o kterém by stěžovatel věděl, neprobíhalo. Podle žalované by poskytnutím požadované informace byl stěžovateli odkryt princip spolupráce, její konkrétní podoby a rozsah možného personálního nasazení při vyhledávání a odhalování trestné činnosti. Požadované informace se ovšem nevyskytly v řízení, v němž stěžovatel vykonával funkci obhájce, ani v trestním řízení proti jeho osobě. Ve věci sp. zn. ÚOOZ-94/VZ-2007/E5, na kterou žalovaná odkázala, nebylo proti stěžovateli zahájeno trestní stíhání a stěžovatel se o tomto údajném trestním řízení dozvěděl až z rozhodnutí žalované. V řízení před městským soudem stěžovatel navrhl provedení důkazu spisem sp. zn. ÚOOZ-94/VZ-2007/E5 za účelem zjištění, zda se stěžovatelem probíhá nějaké trestní řízení, městský soud však tomuto návrhu nevyhověl. 13. Městský soud pochybil, pokud uzavřel, že žalovaná měla postupovat podle § 11 odst. 6 informačního zákona, a považoval odkaz na § 11 odst. 4 téhož zákona ve výroku rozhodnutí pouze za formální pochybení. Výroková část rozhodnutí je závazná a podle § 68 odst. 2 správního řádu musí obsahovat odkaz na zákonné ustanovení, podle kterého povinný subjekt odmítne informaci poskytnout. Rozhodnutí žalované bylo vnitřně rozporné, a tudíž nepřezkoumatelné. 14. Správní orgány ani městský soud nešetřily právo stěžovatele na právní jistotu, neboť stěžovatel podal žádost za určitého právního stavu, kdy § 11 odst. 6 informačního zákona nebyl platný. 15. Informace uvedené výše v bodu 1. II. a III. žalovaná odmítla poskytnout s odkazem na § 23f zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, který byl v době vydání správního rozhodnutí již zrušen. Stávající právní předpis upravující činnost Policie ČR neobsahuje žádné přechodné ustanovení, které by umožnilo použití již neplatného ustanovení. Podle stěžovatele povinný subjekt není oprávněn odmítnout poskytnutí informace podle již zrušeného zákonného ustanovení, a to ani tehdy, má-li rozhodovat podle právního stavu platného v době podání žádosti. 16. Závěrem stěžovatel zdůraznil své právo znát informace, které jsou o něm shromažďovány, a vytkl městskému soudu, že dostatečně nevysvětlil, proč měla žalovaná postupovat podle právní úpravy, která nebyla v době podání žádosti platná. IV. 17. Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že městský soud se vypořádal právně uspokojivou argumentací s netradiční souhrou okolností, kdy o žádosti podané dne 23. 9. 2008, která se týkala v té době probíhajícího trestního řízení, bylo nově rozhodnuto až v roce 2012 po zrušení původního rozhodnutí městským soudem, přičemž v roce 2012 již trestní řízení neprobíhalo, ale nová právní úprava výrazným způsobem rozšířila důvody pro odmítnutí poskytnutí informací. Žalobce přitom žádal o informace, jejichž posouzení je závislé na jejich vlastnostech proměnných v čase, konkrétně na tom, zda se týkají probíhajícího nebo ukončeného trestního řízení. 18. Dále žalovaná setrvala na svém původním stanovisku, že žádosti podle informačního zákona mají být posouzeny podle faktického stavu poptávané informace v době podání žádosti. Pov