8 As 37/2014 — Nejvyšší správní soud

8 As 37/2014- 151 - text 8 As 37/2014 - 151 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Jana Passera v právní věci žalobce: Edl a partneři, v. o. s., se sídlem Na Zahrádkách 268/18, Hradec Králové, zastoupen Mgr. Richardem Langem, advokátem se sídlem Dvořákova 14, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze 15. 1. 2014, čj. 3 A 115/2013 - 73, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Richarda Langa, advokáta se sídlem Dvořákova 14, Brno. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Žalobce podal u Městského soudu v Praze žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřoval v tom, že žalovaný vymazal ze seznamu insolvenčních správců jeho právo vykonávat činnost insolvenčního správce. [2] Městský soud rozsudkem ze dne 15. 1. 2014, čj. 3 A 115/2013 - 73, shledal, že zásah žalovaného spočívající v uvedení údaje o zániku žalobcova práva vykonávat činnost insolvenčního správce ke dni 31. 8. 2013 v seznamu insolvenčních správců je nezákonný. Žalovanému zakázal pokračovat v porušování vymezeného žalobcova práva a přikázal mu obnovit stav před nezákonným zásahem. [3] Uvedení údaje v seznamu insolvenčních správců o tom, že žalobci zaniklo právo vykonávat činnost insolvenčního správce ve smyslu § 12 písm. e) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění účinném do 31. 7. 2013, je evidenčním úkonem, při kterém správní orgán autoritativně (tj. vrchnostensky) potvrzuje, že byl učiněn úkon – oznámení, se kterým zákon spojuje zánik práva vykonávat činnost insolvenčního správce. Vedle zákona o insolvenčních správcích je tento postup subsidiárně upraven v části čtvrté správního řádu (viz § 1 odst. 1 a § 177 odst. 2 správního řádu). Podle § 154 správního řádu, pro postup podle části čtvrté správního řádu obdobně platí i některá ustanovení jiných částí správního řádu, mj. i § 30. Podle § 30 odst. 1 správního řádu jménem právnické osoby činí úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle zvláštního zákona. Tímto zákonem je občanský soudní řád. Podle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2013, jedná za právnickou osobu její statutární orgán. Podle § 21 odst. 4 o. s. ř. za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby. [4] Pokud jsou zájmy fyzické osoby v rozporu se zájmy právnické osoby, za niž fyzická osoba v řízení jedná, nelze s takovou fyzickou osobou v řízení jednat a jejím úkonům přičítat procesní účinky; na takové úkony se hledí, jako by vůbec nebyly učiněny. Městský soud dovodil, že i při postupech podle správního řádu lze vyjít z ustálené judikatury civilních soudů (srov. R 37/2000), podle které se uvedené závěry aplikují i v případě, je-li takovou fyzickou osobou statutární orgán právnické osoby. [5] Rozpor mezi zájmy právnické osoby a fyzické osoby za ni jednající plyne v dané věci z podání Mgr. Ing. Petry Hýskové, ohlášeného společníka žalobce, ze dne 29. 7. 2013, na jehož základě žalovaný provedl zapsání údaje o zániku práva vykonávat činnost insolvenčního správce do seznamu insolvenčních správců ke dni 31. 8. 2013. Podle uvedeného podání má být Mgr. Ing. Petře Hýskové jakožto fyzické osobě obnovena činnost insolvenčního správce, žalobci, jehož je tato osoba statutárním orgánem a jehož jménem dané podání činí, má být naopak ukončena. S ohledem na rozpor mezi zájmy žalobce a Mgr. Ing. Petry Hýskové byly dány důvody pro aplikaci § 21 odst. 4 o. s. ř. Žalovaný neměl k podání Mgr. Ing. Petry Hýskové přihlížet a neměl z něj vyvodit následek předpokládaný v § 12 písm. e) zákona o insolvenčních správcích. Žalovaný neměl tento následek osvědčit zápisem v seznamu insolvenčních správců, neboť žalobcovo právo vykonávat činnost insolvenčního správce nemohlo zaniknout ze zákona. [6] Poukazy žalobce na ustanovení obchodního zákoníku a společenské smlouvy o zákazu konkurence nejsou pro posuzovanou věc podle soudu relevantní. Podstatnou je naopak interpretace § 30 odst. 1 správního řádu a § 21 o. s. ř., neboť právě tato ustanovení upravují jednání právnické osoby před správním orgánem. Případnou soud neshledal ani argumentaci žalovaného, že shora předestřený výklad znemožňuje, aby veřejná obchodní společnost dobrovolně ukončila činnost insolvenčního správce na základě oznámení. Oznámení podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o insolvenčních správcích může učinit ten společník, jehož zájmy nebudou v rozporu se zájmy společnosti. Ohlášený společník může dále v mezích zákona a společenské smlouvy vystoupit z veřejné obchodní společnosti. II. [7] Rozsudek městského soudu napadl žalovaný (stěžovatel) kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [8] Stěžovatel nesouhlasí se závěrem městského soudu, že neměl přihlížet k oznámení Mgr. Ing. Petry Hýskové. To by ve svém důsledku znamenalo, že každý ohlášený společník v případě oznámení o ukončení činnosti insolvenčního správce vždy jedná v rozporu se zájmy společnosti a ohlášený společník takto nikdy nemůže ukončit činnost insolvenčního správce. Zánik práva ohlášeného společníka vykonávat činnost insolvenčního správce je zákonným důsledkem ukončení činnosti insolvenčního správce – veřejné obchodní společnosti, nikoliv důsledkem rozhodnutí správního orgánu. Ohlášený společník s ohledem na § 5 odst. 2 písm. a) zákona o insolvenčních správcích propůjčuje veřejné obchodní společnosti své právo vykonávat činnost insolvenčního správce. Stěžovatel má za to, že je oprávněn toto právo také vzít zpět a pokračovat ve výkonu činnosti insolvenčního správce jako fyzická osoba. [9] Stěžovatel se neztotožnil ani s argumentací městského soudu, že ukončení výkonu činnosti insolvenčního správce – veřejné obchodní společnosti, jež oznámil ohlášený společník, který bude totožnou činnost vykonávat jako fyzická osoba, je vždy úkonem, který je na úkor dotčené společnosti. Stěžovatel má naopak za to, že pokud podnikatel hodlá změnit formu, kterou vykonává svou podnikatelskou činnost, jedná se o jeho svobodné rozhodnutí, ve kterém mu nelze bránit ani posuzovat, zda je mu rozhodnutí na újmu či nikoliv. Stěžovatel nemohl z oznámení rozpoznat, že ukončení výkonu činnosti insolvenčního správce oznámené ohlášeným společníkem má považovat za úkon, který je v rozporu se zájmy společnosti. Samotné ukončení činnosti insolvenčního správce není bez dalšího jednáním v rozporu se zájmy společnosti. V rozporu se zájmy žalobce by naopak mohlo být vynucování, aby Mgr. Ing. Petry Hýsková proti své vůli vykonávala činnost insolvenčního správce v rámci žalobce. To by mohlo vést k rozporům uvnitř žalobce a mohlo mít vliv na kvalitu výkonu činnosti insolvenčního správce. [10] Stěžovatel nesouhlasí s tím, že oznámení podle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o insolvenčního správcích může učinit ten společník, jehož zájmy nebudou v rozporu se zájmy obchodní společnosti. Podle soudu se tak stane za situace, kdy se jinému společníkovi v případě zániku práva vykonávat činnosti insolvenčního správce neobnoví právo vykonávat tuto činnost samostatně. Oporu v zákoně nemá ani ten závěr městského soudu, že ohlášený společník může ukončit činnost insolvenčního správce pouze vystoupením ze společnosti. Může tak učinit i písemným oznámením stěžovateli dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona o insolvenčního správcích. Městský soud svým rozsudkem založil nedůvodnou nerovnost v právech společníků veřejné obchodní společnosti, kdy ohlášený společník je omezován na úkor neohlášeného společníka. Zákon o insolvenčních správcích přitom ve vztahu k možnosti podat oznámení o ukončení činnosti insolvenčního správce nerozlišuje mezi společníkem a ohlášeným společníkem. III. [11] Žalobce považuje kasační stížnost za zmatečnou, neboť ji stěžovatel nepodepřel žádnými důkazními prostředky. Stěžovatel nesprávně považoval podání Mgr. Ing. Petry Hýskové, učiněné na hlavičkovém papíře její advokátní kanceláře, za úkon statutárního orgánu žalobce. Toto podání učinila Mgr. Ing. Petra Hýsková jako fyzická osoba, přestože dle § 5 odst. 2 zákona o insolvenčních správcích prohlásila, že bude činnost insolvenčního správce vykonávat pouze v rámci žalobce. Stěžovatel přistoupil k výmazu zápisu o oprávnění žalobce vykonávat činnost insolvenčního správce navzdory tomu, že jednání společníka bylo v rozporu s obchodním zákoníkem, společenskou smlouvou a proti zájmu žalobce. [12] Za zcela mylný považuje žalobce stěžovatelův názor, že každý ohlášený společník v případě oznámení o ukončení činnosti insolvenčního správce je