9 Afs 134/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 134/2013- 57 - text pokračování 9 Afs 134/2013 - 61 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: Ing. M. H., zast. JUDr. Antonínem Šolcem, advokátem se sídlem Jugoslávská 14, Karlovy Vary, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutím Finančního ředitelství v Plzni ze dne 9. 11. 2011, č. j. 8005/11-1100-402867, a ze dne 16. 4. 2012, č. j. 2467/12-1100-402867, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2013, č. j. 57 Af 31/2012 – 99, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu [1] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) ze dne 16. 10. 2013, kterým byla výrokem I. zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného (dříve Finančního ředitelství v Plzni) ze dne 16. 4. 2012, č. j. 2467/12-1100-402867, a výrokem II. odmítnuta její žaloba směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2011, č. j. 8005/11-1100-402867, kterým byl ustanoven znalec v oboru písmoznalectví. [2] Rozhodnutím ze dne 16. 4. 2012 žalovaný k odvolání stěžovatelky změnil dodatečný platební výměr na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 ze dne 11. 2. 2011, č. j. 9762/11/155911400437, vydaný Finančním úřadem v Sokolově (dále jen „správce daně“) tak, že původně doměřenou daň ve výši 301 139 Kč snížil na 272 563 Kč a k tomu odpovídajícím způsobem ponížil stanovenou výši penále z částky 60 227 Kč na částku 54 512 Kč. [3] Spornou otázkou je v dané věci posouzení, zda na základě dokazování provedeného v průběhu daňového řízení učinil žalovaný správný závěr o účasti stěžovatelky ve sdružení fyzických osob dle ustanovení § 829 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „občanský zákoník“), a zda tudíž měly být za předmětné zdaňovací období do dílčího základu daně z příjmů dle ustanovení § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění rozhodném pro projednávanou věc (dále jen "zákon o daních z příjmů"), zahrnuty též příjmy a výdaje ze sdružení ve smyslu ustanovení § 12 zákona o daních z příjmů. [4] Informaci o možné účasti stěžovatelky ve sdružení fyzických osob obdržel správce daně v průběhu daňové kontroly vedené u stěžovatelky na daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2006 a 2007 od Finančního úřadu v Mariánských lázních, který souběžně prováděl daňovou kontrolu u pana J. P.. Finanční úřad v Mariánských lázních poskytl správci daně kopii smlouvy o vzniku sdružení ze dne 1. 5. 2005, ze které vyplývá, že sdružení, jehož účastníky jsou stejným podílem pan J. P. a stěžovatelka, bylo založeno za účelem provozování společné činnosti v oblasti poskytování hostinských služeb. Dle ujednání smlouvy měl pan J. P. zajišťovat běžný management sdružení a hostinskou činnost a stěžovatelka měla zabezpečovat celou administrativu včetně vedení účetnictví. [5] Správce daně následně na základě dožádání od Finančního úřadu v Mariánských Lázních zajistil pro účely daňového řízení u J. P. svědeckou výpověď stěžovatelky. Na otázku, zda byla v roce 2006 účastníkem nějakého sdružení, stěžovatelka odmítla odpovědět; nevěděla, zda podepsala předmětnou smlouvu o vzniku sdružení s J. P., přičemž doplnila, že tato byla podepisována dne 1. 5. 2005, což už je dlouhé období; závěrem uvedla, že smlouvu vidí poprvé a nepodepisovala ji. [6] Na výzvu k předložení daňové evidence za předmětné sdružení fyzických osob stěžovatelka odpověděla, že žádné doklady nemá a nikdy neměla; sdružení nikdy nepodávalo žádné daňové přiznání ani v něm nikdy nefigurovala. [7] Správci daně poskytl kopie dokladů a daňové evidence týkající se sdružení Finanční úřad v Mariánských Lázních z daňového spisu druhého účastníka sdružení pana P.. [8] Správce daně učinil závěr o účasti stěžovatelky ve sdružení fyzických osob P. & H., a to mimo jiné na základě následujících zjištění: - existence smlouvy o vzniku sdružení ze dne 1. 5. 2005, na základě které měla stěžovatelka pro sdružení zabezpečovat celou administrativu včetně vedení účetnictví; - sdružení ve shodě se smlouvou používalo název „Restaurace u Svatého Jana – P. & H.“, přičemž tento název byl uveden i na razítku používaném například na některých dokladech z obchodního styku, kontrolním protokolu sepsaném Českou obchodní inspekcí, pracovní smlouvě zaměstnankyně paní V. S., výplatních lístcích a na potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti, které bylo přílohou daňového přiznání k dani z příjmů paní S.; - stěžovatelka se podílela na podnikání J. P. v oblasti vedení účetnictví a daňové evidence, přestože od srpna 2005 nebyla jeho zaměstnankyní a za svoji činnosti nepobírala mzdu, ani neprokázala, že by účetnictví (daňovou evidenci) zpracovávala externě na základě živnostenského oprávnění (žádné příjmy za vedení účetnictví J. P. nebyly součástí daňové evidence stěžovatelky), daňová evidence sdružení neobsahovala faktury přijaté za vedení účetnictví: stěžovatelka kupříkladu v pozici účetní zastupovala J. P. při kontrole Všeobecné zdravotní pojišťovny; v rámci daňové kontroly u J. P. předložila daňovou evidenci za rok 2006 a část dokladů; prováděla inventarizaci; vystavovala písemnosti jménem zaměstnavatele – plátce „Restaurace u Svatého Jana“; ze svého bankovního účtu platila za J. P. sociální pojištění; - v daňové evidenci sdružení byly zaevidovány výdaje na základě fiktivních faktur (faktury nebyly vystaveny dodavateli uvedenými na dokladech), na kterých jsou uvedena čísla bankovních účtů stěžovatelky (nikoliv předmětných dodavatelů) v jejichž prospěch byly uskutečněny platby z účtu J. P.. [9] Vzhledem k tomu, že stěžovatelka do své daňové evidence, kterou předložila správci daně, žádný podíl na společných příjmech a výdajích ze sdružení neuvedla, zahrnul správce daně do výpočtu dílčího základu daně dle ustanovení § 7 zákona o daních z příjmů podíl na příjmech a výdajích sdružení ve výši 50 % připadajících na stěžovatelku. [10] Žalovaný v rámci odvolacího řízení nechal vypracovat znalecký posudek v oboru písmoznalectví za účelem ověření pravosti podpisu stěžovatelky uvedeného ve smlouvě o vzniku sdružení se závěrem, že stěžovatelka přichází jako pisatelka podpisu v úvahu, o pravosti podpisu nicméně nemohla znalkyně přesněji rozhodnout. [11] Žalovaný dále provedl výslech paní V. S., která byla v Restauraci u Svatého Jana zaměstnána jako pomocná síla. Svědkyně uvedla, že v restauraci pracovala za vedení pana M. a pana P., i paní H. a pana P., což dále upřesnila tím, že se měnili majitelé; za pana M. s panem P. vystupovala stěžovatelka jako účetní, posléze jako spolumajitelka, přičemž při změně vlastníků byly dle svědkyně vyhotovovány nové pracovní smlouvy. Skutečnost, že došlo ke změně majitele, dovozovala svědkyně dále z toho, že jí pan P. tuto změnu oznámil, a současně z faktu, že i na dveřích bylo napsáno P. a H.. Svědkyně předložila pracovní smlouvu opatřenou razítkem nesoucím text P. & H.; stěžovatelka dle svědkyně podepsala její potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období roku 2005. K tomu svědkyně doplnila, že všechny výplatní lístky má od stěžovatelky. Pana P. a stěžovatelku považovala svědkyně za své zaměstnavatele. [12] Na základě shora uvedených skutečností zjištěných správcem daně a doplněného dokazování potvrdil žalovaný závěr správce daně o účasti stěžovatelky ve sdružení fyzických osob s panem J. P.. II. Posouzení věci krajským soudem [13] Krajský soud shledal podanou žalobu stěžovatelky nedůvodnou, přičemž na základě uplatněných námitek k otázce účasti stěžovatelky ve sdružení konstatoval, že závěr žalovaného byl výsledkem zhodnocení velkého množství skutečností svědčících pro správnost závěru správních orgánů, nikoli hodnocením jedné listiny a vyjádření pana P., jak namítala stěžovatelka. [14] Ve vztahu ke zpochybněnému obsahu svědectví paní S. krajský soud připustil, že se jedná o hodnocení osoby bez právního vzdělání, nicméně zdůraznil, že svědkyně svými slovy popsala osobně vnímané skutečnosti, které dle krajského soudu dokládají ve spojení s ostatními důkazy správnost závěrů správních orgánů o existenci sdružení fyzických osob J. P. a stěžovatelky. [15] K námitce nedostatečné důkazní síly znaleckého posudku krajský soud s odkazem na jednotlivé pasáže žalobou napadeného rozhodnutí o odvolání uvedl, že žalovaný svůj závěr neopřel pouze o skutečnost, že by tento posudek jednoznačně prokázal pravost podpisu stěžovatelky uvedeného na smlouvě o sdružení. III. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [16] Stěžovatelka v kasační stížnosti podané proti rozsudku krajského soudu předně zdůrazňuje, že argumentace, že její účast ve sdr