2 Afs 179/2014 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 179/2014- 27 - text  2 Afs 179/2014 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: R. K., zastoupen JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou se sídlem J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno, o žalobě proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 5. 4. 2012, č. j. 1431/12-1400-201897, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2014, č. j. 47 Af 22/2012 – 32, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozhodnutí krajského soudu [1] Žalobce se domáhal žalobou zrušení rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 5. 4. 2012, č. j. 1431/12-1400-201897, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prominutí daně z převodu nemovitostí pro nesplnění podmínek upravených v ust. § 25 odst. 5 a 6 zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (pro danou věc dále jen „zákon o trojdani“). [2] Pravomoc finančního ředitelství přešla v souvislosti s přijetím zákona č. 456/2011 Sb., o finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů na Odvolací finanční ředitelství (dále bez rozlišování jen „žalovaný“). [3] Krajský soud žalobu napadeným rozsudkem zamítl poté, co se v odůvodnění ztotožnil se závěrem žalovaného, že žádný ze zákonem vymezených případů, kdy lze daň prominout, na posuzovanou věc nedopadá. Podle krajského soudu ovšem žalovaný mylně vycházel ze skutečnosti, že na nastalou situaci dopadá § 25 odst. 5 písm. c) zákona o trojdani a navazující odst. 6 téhož ustanovení. V dané věci žalobce předmětné nemovitosti nabyl na základě kupní smlouvy uzavřené se společností VOBYD REAL s.r.o. Aby nastaly podmínky pro aplikaci § 25 odst. 5 písm. c) zákona o trojdani, muselo by dojít ke zrušení této kupní smlouvy, což se nestalo. Prohlášení konkursu na majetek dřívějšího vlastníka nemovitostí, společnost ZADIP s.r.o., nemělo na platnost výše uvedené kupní smlouvy vliv. Nemělo vliv ani na platnost kupní smlouvy uzavřené mezi společností ZADIP s.r.o. a VOBYD REAL s.r.o., neboť sepsání nemovitostí do konkursní podstaty úpadce ZADIP s.r.o. bylo toliko výrazem názoru správkyně konkursní podstaty, že jsou uzavřené kupní smlouvy vůči věřitelům úpadce neúčinné ve smyslu § 15 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen „zákon o konkursu a vyrovnání“), v důsledku čehož je možné nemovitosti zahrnout do soupisu konkursní podstaty podle § 6 odst. 3 ve spojení s § 18 odst. 2 téhož zákona, ačkoliv nemovitosti úpadci již nepatří. Neúčinnost kupní smlouvy tak obecně neznamená její neplatnost a nabyvateli (žalobci) dále svědčilo vlastnické právo, třebaže jej nabyl na základě vůči věřitelům úpadce neúčinné smlouvy. Dohoda o narovnání uzavřená dne 9. 11. 2011 mezi žalobcem a správkyní konkursní podstaty úpadce společnosti ZADIP s.r.o. na výše uvedeném závěru nic nemění, neboť tato dohoda nemohla ovlivnit (měnit či rušit) převodní účinky kupní smlouvy mezi žalobcem a společností VOBYD REAL s.r.o., neboť úpadce nebyl účastníkem této kupní smlouvy a správkyně konkursní podstaty tak nemohla zasahovat do smluvních vztahů třetí osoby. Obsahem této dohody tak byl zejména souhlas žalobce s tím, že předmětné nemovitosti náleží do konkursní podstaty úpadce, což však neznamená, že by žalobce nebyl platným vlastníkem nemovitostí. Úvahy o včasnosti podání podnětu k prominutí daně z převodu nemovitosti proto krajský soud shledal nerozhodnými, neboť nebyla naplněna již základní podmínka hypotézy § 25 odst. 5 písm. c) zákona o trojdani, že došlo ke zrušení převodní smlouvy. [4] Krajský soud dále uvedl, že otázku prominutí daně z převodu nemovitosti osobě, která sice platně nabyla vlastnické právo k nemovitosti, avšak o takové vlastnické právo k nemovitosti v budoucnu přišla v rámci konkursního řízení z důvodu, že nabývací titul byl vůči věřitelům dřívějšího vlastníka nemovitosti neúčinný, zákon neřešil a správní orgán tak za této situace nebyl oprávněn daň prominout. Žalobě by nemohlo být vyhověno ani v případě, kdy by soud extenzivním výkladem dospěl k závěru, že pod pojem „zrušení smlouvy po převodu nemovitosti“ ve smyslu § 25 odst. 5 písm. c) zákona o trojdani lze zahrnout i nastalou situaci. V takovém případě by soud totiž musel přisvědčit názoru žalovaného o tom, že podnět k prominutí daně byl žalobcem podán opožděně po uplynutí tříleté lhůty od účinků vkladu vlastnického práva a zákon nepřipouští žádné výjimky ani neumožňuje prominutí zmeškání lhůty, byť by ke zmeškání lhůty žalobcem došlo z omluvitelných důvodů. Navíc nebyla splněna ani podmínka podle odst. 6 výše uvedeného ustanovení. II. Kasační stížnost [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností podanou v zákonné lhůtě. Důvody kasační stížnosti výslovně podřadil pod ust. § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Namítá, že nemohl požádat o prominutí daně dříve, neboť ani neměl v úmyslu od kupní smlouvy odstoupit. Po právu se domníval, že je vlastníkem předmětných nemovitostí, danou situaci nezavinil a i při vynaložení veškeré opatrnosti nemohl mít podezření o vedení konkursního řízení. To bylo s úpadcem zahájeno v roce 2006 a teprve v roce 2010 se o této skutečnosti stěžovatel dozvěděl, včetně informace, že správkyně konkursní podstaty v roce 2009 zahrnula žalobcem zakoupené nemovitosti do konkursní podstaty úpadce. Podal tedy žalobu na vyloučení věci z konkursní podstaty a v rámci řízení o žalobě uzavřel se správkyní konkursní podstaty dohodu o narovnání vztahů, ve které stěžovatel učinil nesporným, že nemovitosti jsou ve výlučném vlastnictví úpadce a správkyně se zavázala uhradit žalobci částku 500.000 Kč z titulu vypořádání kupní ceny. Pokud by stěžovatel takto nepostupoval, neobdržel by od společnosti VOBYD REAL s.r.o. žádné plnění, neboť tato společnost nemá žádný majetek, byla v likvidaci a je vymazána. Navíc stěžovatel následně zjistil i provázanost jednatelů úpadce a společnosti VOBYD REAL s.r.o. [6] Podle stěžovatele nelze ust. § 25 odst. 5 zákona o trojdani vykládat tak striktně a nelze je vůči stěžovateli bez přihlédnutí ke všem okolnostem aplikovat. Stěžovatel postupoval po celou dobu v souladu s právními předpisy, splnil svoji daňovou povinnost, ale stát mu neposkytl prakticky žádnou právní ochranu vlastnictví a nyní odmítá stěžovateli vydat majetkový prospěch, který stěžovatel již uhradil, ač došlo k anulaci převodů nemovitostí. Je nepochybné, že zákonodárce na tuto situaci nemyslel. S ohledem na skutečnost, že obě uzavřené kupní smlouvy jsou absolutně neplatné a vlastníkem nemovitostí byla de facto po celou dobu společnost ZADIP s.r.o., nemůže stěžovatel splnit podmínku zápisu původního vlastníka, tj. společnosti VOBYD REAL s.r.o. Pokud neexistuje právní úprava, měl by soud právo dotvářet svou rozhodovací činností. Striktní výklad výše uvedeného ustanovení odporuje zdravému rozumu a spravedlivému uspořádání společenských vztahů. Stěžovateli chybí jakákoliv právní jistota a nachází se v situaci, kdy jako ručitel zaplatil daňový nedoplatek a svou regresivní pohledávku by musel přihlásit do konkursního řízení a uspokojení by nedosáhl. [7] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil se závěry krajského soudu. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a přitom sám neshledal vady uvedené v odst. 4, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [10] Ze spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti, které nejsou mezi stranami sporné. Společnost ZADIP s.r.o. převedla několik nemovitostí na společnost VOBYD REAL s.r.o. kupní smlouvou uzavřenou dne 3. 7. 2006. Stěžovatel tyto nemovitosti od společnosti VOBYD REAL s.r.o. koupil kupní smlouvou ze dne 10. 5. 2007 s právními účinky vkladu ke dni 14. 5. 2007 za celkovou kupní cenu 1.260.000 Kč. Finanční úřad v Mělníce vyměřil společnosti VOBYD REAL s.r.o. daň z převodu nemovitosti daňovým výměrem ze dne 7. 5. 2008. Tuto daň uhradil stěžovatel jako ručitel. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 14. 10. 2008, č. j. 32 K 76/2006 - 310, byl na společnost ZADIP s.r.o. prohlášen konkurs. Správkyně konkursní podstaty zahrnula žalobcem zakoupené nemovitosti do konkursní podstaty ke dni 31. 7. 2009. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 2010, č. j. 32 K 76/2006 - 398, byl stěžovatel vyzván k podání žaloby