2 As 225/2014 — Nejvyšší správní soud

2 As 225/2014- 20 - text  2 As 225/2014 - 23 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobců: a) V. M. P., b) V. M., oba zastoupeni JUDr. Ivem Jahelkou, advokátem, se sídlem Sládkova 351/II, Jindřichův Hradec, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2014, č. j. KUJCK 45296/2014/OLVV-mat., o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 2014, č. j. 10 A 110/2014 - 22, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný j e p o v i n e n nahradit žalobcům náklady řízení o kasační stížnosti ve výši 4114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce JUDr. Iva Jahelky, advokáta, se sídlem Sládkova 351/II, Jindřichův Hradec. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 8. 2014, č. j. KUJCK 45296/2014/OLVV-mat. (dále jen „napadené rozhodnutí“), bylo zamítnuto odvolání žalobců proti rozhodnutí Městského úřadu Lomnice nad Lužnicí (dále jen „matriční úřad“) ze dne 4. 7. 2014, č. j. Mat/1072-2014/ZPMN-1, jímž matriční úřad nevyhověl žádosti žalobců o povolení změny příjmení jejich nezletilého syna M. M. na příjmení P. [2] Proti napadenému rozhodnutí brojili žalobci žalobou, které Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 31. 10. 2014, č. j. 10 A 110/2014 – 22 (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“), vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Nejprve zdůraznil, že předmětem řízení nebyl postup správních orgánů v souvislosti se změnou příjmení nezletilého M. po uzavření manželství žalobců (z P. na M.), ale následná žádost o změnu jeho příjmení z M. zpět na P. Správní orgány tedy měly hodnotit, zda byl naplněn vážný důvod pro změnu příjmení ve smyslu § 72 odst. 2 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o matrikách“), jenž žalobci spatřovali v tom, že nezletilý M. nesl od narození příjmení P. a v důsledku změny příjmení na M. (v souvislosti se sňatkem žalobců) začal trpět psychickými problémy. Rozhodnutí matričního úřadu se však v těchto intencích žádostí žalobců nezabývalo, nijak nehodnotilo důkazy a pouze stroze konstatovalo, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro povolení změny příjmení nezletilého. Žalovaný se pak v napadeném rozhodnutí nijak nevypořádal s žalobci uplatněnými odvolacími důvody, nepřihlédl ke konkrétním okolnostem případu a nevysvětil, proč neakceptoval důvody žalobců uvedené v žádosti o změnu příjmení nezletilého. Žalovaný pouze obhajoval postup správních orgánů v souvislosti se změnou příjmení nezletilého (k němuž došlo v důsledku sňatku žalobců), který však nebyl zpochybňován a nebyl předmětem přezkumu. Krajský soud konstatoval, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a důvody uvedené žalovaným ve vyjádření k žalobě nemohly být vzaty v úvahu, neboť soudy přezkoumávají pouze obsah napadeného rozhodnutí, nikoli posléze vydané vyjádření k žalobě. [3] Dle názoru krajského soudu byl žalovaný dle § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, povinen vypořádat žalobci tvrzené odvolací důvody a uvést, proč neshledal vážné důvody pro změnu příjmení nezletilého. Odkaz na zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, nelze v této souvislosti považovat za dostačující, neboť zákon o matrikách je ve vztahu k občanskému zákoníku zákonem speciálním a je proto zapotřebí, aby správní orgány zkoumaly tvrzené vážné důvody ve smyslu § 72 odst. 2 zákona o matrikách. Krajský soud uzavřel, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný nevážil konkrétní okolnosti daného případu a nepoměřoval individuální zájem žalobců s veřejným zájmem na tom, aby všechny děti týchž rodičů měly stejné příjmení. Umožňujeli zákon o matrikách změnu příjmení z vážného důvodu, pak nelze žádost o změnu příjmení zamítnout pouze s odůvodněním, že předchozí postup správních orgánů byl správný, a existencí tvrzeného vážného důvodu se vůbec nezabývat. Správní orgány tedy v dalším rozhodování vezmou v úvahu zprávu odborného lékaře a vyjádření dotčeného orgánu státní správy a na jejich základě věc znovu posoudí. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobců [4] Proti napadenému rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), v níž vyjadřoval své přesvědčení, že na daný skutkový stav není možné bez dalšího aplikovat § 72 odst. 2 zákona o matrikách, ale s ohledem na zásadu jednoty právního řádu je nutno vycházet z občanského zákoníku jako z nejobecnější normy, která komplexně upravuje daný skutkový stav. Stěžovatel uvedl, že podle občanského zákoníku vznikla uzavřením manželství žalobců jejich nezletilému synovi M. povinnost užívat příjmení M. a žalobci byli o této povinnosti dostatečně poučeni. Naopak by bylo proti smyslu zákona, aby děti stejných rodičů narozené před uzavřením manželství a za trvání manželství měly rozdílná příjmení. Stěžovatel s poukazem na obecná pravidla řešící kolizi právních norem a na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 3. 2006, č. j. 8 As 34/2005 – 76, konstatoval, že na danou věc je třeba aplikovat § 860 odst. 1 občanského zákoníku, které na daný skutkový stav komplexně dopadá, a je tedy vůči § 72 odst. 2 zákona o matrikách speciálním ustanovením. Dle názoru stěžovatele tak nezbylo než žádost žalobců o změnu příjmení nezletilého zamítnout, neboť všechny společné děti týchž rodičů mají mít stejné příjmení, jež vychází ze svobodné vůle manželů. Na daný případ je nutné aplikovat § 860 odst. 1 občanského zákoníku i z toho důvodu, že toto ustanovení reflektuje nejen zájem společnosti, ale i zájem rodiny na zachování společného příjmení. [5] Dle názoru stěžovatele jsou žalobci uváděné potíže nezletilého pouze dočasného rázu. Naopak v průběhu času by nezletilý mohl pociťovat intenzivnější pocity vyčlenění z rodiny, kdyby jako jediný nesl odlišné příjmení. Nové příjmení nezletilého je tedy v souladu nejen se zájmem rodiny, ale i nezletilého. Argumentace krajského soudu ustanovením § 72 odst. 2 zákona o matrikách je nepatřičná, neboť základní zásadou pro postup správních orgánů je zásada legality ve smyslu § 2 odst. 1 správního řádu. Nepřísluší jim tak volit, podle jakého ustanovení budou postupovat, přičemž dle názoru stěžovatele bylo rozhodným ustanovením § 860 odst. 1 občanského zákoníku a napadené rozhodnutí tedy není nepřezkoumatelné. Pokud by přece jen měl být aplikován § 72 odst. 2 zákona o matrikách, pak by bylo nutno existenci vážného důvodu pro změnu příjmení nejen tvrdit, ale i aktivně dokazovat, přičemž dokazování by mělo směřovat k prolomení zájmu na jednotě příjmení členů rodiny. Důkazy předložené žalobci, tedy ojedinělý psychologický posudek, však nelze hodnotit jako dostačující. Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [6] Žalobci se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti neztotožnili s názorem stěžovatele, že § 860 odst. 1 občanského zákoníků je vůči § 72 odst. 2 zákona o matrikách ustanovením speciálním. Měli naopak za to, že zákon o matrikách bez ohledu na úpravu provedenou v občanském zákoníku umožňuje, aby každý podal žádost o změnu svého jména či příjmení a zároveň prokazoval, že je dán vážný důvod, pro který by žádosti mělo být vyhověno. Tento vážný důvod spatřovali žalobci v tom, že jejich nezletilému synovi působí administrativní změna jeho příjmení zásadní psychické problémy. Žalobci poukázali na zprávy psycholožky PhDr. T. a Městského úřadu Třeboň, z nichž lze dovodit, že nezletilý v důsledku změny svého příjmení trpí stresem, není schopen nové příjmení akceptovat a je fixovaný na svou původní identitu. Úvahy stěžovatele, že důsledky nezvládnutí změny příjmení jsou dočasného rázu a že by nezletilý mohl v průběhu času pociťovat intenzivnější pocity vyčlenění z rodiny, kdyby jako jediný nesl odlišné příjmení, považovali žalobci za nepatřičné. Uvedli, že podali žádost o změnu příjmení svého nezletilého dítěte vedeni obavami o jeho další zdravý vývoj, v daném případě je tak zcela prioritní zájem nezletilého dítěte a není namístě dovolávat se zájmu společnosti na jednotě příjmení členů rodiny za situace, kdy si to rodina nepřeje. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud se kasační stížností zabýval nejprve z hlediska splnění formáln