4 Ads 145/2015 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 145/2015- 24 - text 4 Ads 145/2015 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: Z. V., zast. JUDr. Libuší Šmehlíkovou, advokátkou, se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2015, č. j. 20 Ad 36/2014 - 49, t a k t o: I. V ý r o k y p r v ý a d r u h ý rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2015, č. j. 20 Ad 36/2014 - 49, kterými byla zamítnuta žaloba a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, s e z r u š u j í . II. Kasační stížnost proti třetímu výroku rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 6. 2015, č. j. 20 Ad 36/2014 - 49, s e z a m í t á . III. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 18. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/3831/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/512/2014/4S-MSK, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Ostravě ze dne 7. 3. 2014, č. j. 181488/2014/OOI, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. IV. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti. V. Soudem ustanovené zástupkyni žalobkyně, JUDr. Libuši Šmehlíkové, advokátce, se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 1.573 Kč. Tato částka bude zástupkyni žalobkyně vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 4. 2014, č. j. MPSV-UM/3831/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/512/2014/4S-MSK, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí ze dne 7. 3. 2014, č. j. 181488/2014/OOI, kterým Úřad práce České republiky – krajská pobočka v Ostravě podle § 2 odst. 5 písm. a) a § 61 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, nepřiznal žalobkyni dávku mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytného jednorázového výdaje – dopravy do nemocnice ve výši 1.500 Kč, neboť shledal, že žádost žalobkyně o tuto dávku je neopodstatněná s ohledem na skutečnost, že nemocnice žalobkyni nabídla bezplatnou dopravu (sanitku). [2] Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že v souladu se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je hrazenou službou přeprava pojištěnce na území České republiky ke smluvnímu poskytovateli a do místa trvalého pobytu, a to v případě, že zdravotní stav pojištěnce neumožňuje přepravu běžným způsobem bez použití zdravotnické dopravní služby. Žalobkyně tedy měla možnost dopravovat se na onkologickou léčbu sanitkou a nemůže jí být poskytnuta mimořádná okamžitá pomoc k účelům hrazeným zdravotní pojišťovnou. [3] Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala žalobu, v níž poukázala na své nízké příjmy, špatný zdravotní stav, nutnost péče jejího zdravotně postiženého nezletilého syna a z toho pramenící nezbytnost rychlejší dopravy ze zdravotního střediska vlastní dopravou. Rozhodnutí žalovaného tak bylo podle žalobkyně vydáno na základě nesprávného právního posouzení a došlo k porušení zákona o pomoci v hmotné nouzi. [4] Na základě žádosti žalobkyně krajský soud usnesením ze dne 2. 2. 2015, č. j. 20 Ad 36/2014 – 33, žalobkyni ustanovil zástupkyni JUDr. Libuši Šmehlíkovou, advokátku. [5] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 6. 2015, č. j. 20 Ad 36/2014 – 49, výrokem I. žalobu zamítl, výrokem II. žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení a výrokem III. dále rozhodl, že ustanovené zástupkyni žalobkyně se přiznává odměna za zastupování ve výši 6 292 Kč, která jí bude vyplacena z účtu krajského soudu do 60 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku. [6] Krajský soud předeslal, že je nesporné, že žalobkyně je osobou v hmotné nouzi. Dále uvedl, že žalobkyně požádala o mimořádnou okamžitou pomoc k úhradě jednorázového výdaje z důvodu vlastních nedostatečných prostředků k úhradě dopravy na ambulantní opakovanou radioterapii. Žalobkyně nesporovala a z obsahu správního spisu jednoznačně vyplynulo, že si byla vědoma toho, že má nárok na bezplatnou dopravu sanitkou ze zdravotního pojištění. Žalobkyně však volila soukromou dopravu osobním motorovým vozidlem, které si za tím účelem nasmlouvala. [7] Krajský soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu, který nepřisvědčil žalobkyni, že situaci nemohla řešit jinak. Jestliže totiž žalobkyně měla nárok na přepravu hrazenou z veřejného zdravotního pojištění, pak nedošlo k překročení mezí správního uvážení, jestliže správní orgán nepřiznal žalobkyni jednorázovou částku na úhradu dopravy soukromým osobním vozidlem. Pakliže žalobkyně měla možnost dopravy k ambulantní léčbě bezplatně sanitním vozem a této možnosti nevyužila, nemohla automaticky předvídat, že jí bude z dávek pomoci v hmotné nouzi alternativní způsob dopravy zaplacen. Soud nezpochybnil úvahu správního orgánu ani s ohledem na žalobkyní uváděný důvod řešení dopravy osobním vozidlem, neboť žalobkyně si zajišťovala péči o svého syna v době své nepřítomnosti výpomocí kamarádky. Krajský soud uzavřel, že přiznat dávky ze systému pomoci v hmotné nouzi lze až následně poté, co osoba nebyla schopna svou situaci řešit jiným způsobem, a to zejména přednostním využitím všech nárokových dávek a služeb, k nimž se bezesporu řadí i bezplatná doprava z veřejného zdravotního pojištění. [8] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) prostřednictvím ustanovené zástupkyně včas kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), kterou doplnila podáním ze dne 28. 7. 2015. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že v posuzované věci se jednalo o mimořádný nezbytný jednorázový výdaj ve smyslu zákona o pomoci v hmotné nouzi, neboť má v péči těžce zdravotně postižené nezletilé dítě, kterému je nucena se osobně věnovat. Dále uvedla, že přestože bylo zmíněno, že doprava sanitkou je možná a její úhrada z veřejného zdravotního pojištění je pojišťovnou zpravidla realizována, nebyl jí návrh na dopravu sanitkou lékařem onkologického oddělení ve Fakultní nemocnici v Ostravě předepsán. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka navrhla, aby Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [9] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. II. Posouzení kasační stížnosti [10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatelka je v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. zastoupena advokátkou. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s ustanovením § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Neshledal přitom vady podle § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [11] Z obsahu kasační stížnosti je zřejmé, že se stěžovatelka dovolává důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [12] Kasační stížnost je částečně důvodná. [13] Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka dne 3. 2. 2014 podala u správního orgánu prvního stupně žádost o mimořádnou okamžitou pomoc na nezbytný jednorázový výdaj, kterou odůvodnila svými nízkými příjmy a potřebou dopravy na ozařování v rámci onkologické léčby. Ve vyjádření k podkladům rozhodnutí podaném u správního orgánu prvého stupně dne 24. 2. 2014 stěžovatelka uvedla, že neměla možnost využití dopravy sanitním vozem mj. také z důvodu nutnosti co nejrychlejší dopravy, aby mohla zajistit péči o svého postiženého syna, který trpí aspergerovým syndromem. [14] Z provedené rekapitulace vyplývá, že v posuzovaném případě se primárně jedná o posouzení otázky, zda stěžovatelka měla či neměla nárok na přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci na úhradu nezbytných nebo odůvodněných nákladů. [15] Podle § 2 odst. 5 písm. a) zákona o pomoci v hmotné nouzi, ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí žalované, za osobu v hmotné nouzi může orgán pomoci v hmotné nouzi považovat též osobu, která nemá vzhledem k příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům dostatečné prostředky k úhradě nezbytného jednorázového výdaje, spojeného zejména se zaplacením správního poplatku při prokázané ztrátě osobních dokladů, při vydání duplikátu rodného listu nebo dokladů potřebných k přijetí do zaměstnání, s úhradou jízdného v případě ztráty peněžních prostředků, a v případě nezbytné potřeby s úhradou noclehu. [16] Podle § 36 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o z