5 As 103/2015 — Nejvyšší správní soud

5 As 103/2015- 19 - text 5 As 103/2015 - 22 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a Mgr. Jany Brothánkové v právní věci žalobkyně: nezl. Z. D., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské nám. 2, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 4. 2015, č. j. 10 A 206/2014 - 21, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Předmětným usnesením městský soud nepřiznal stěžovatelce osvobození od soudních poplatků v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 10. 2014, č. j. S-MHMP 1358551/2014/1 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání stěžovatelky proti rozhodnutí ředitelky Základní školy a Mateřské školy Fryčovická o nepřijetí stěžovatelky k předškolnímu vzdělávání. Žádost o osvobození od soudních poplatků odůvodnila stěžovatelka tím, že jako nezletilá nemá žádné příjmy ani majetek, z něhož by mohla soudní poplatky hradit. Městský soud ohledně sporné otázky v odůvodnění napadeného usnesení konstatoval, že stěžovatelka prokázala, že její osobní majetkové poměry zakládají podmínky pro osvobození od soudního poplatku, neboť již z důvodu svého věku (nar. 2012) nevlastní žádný majetek, avšak podle názoru městského soudu je třeba zohlednit také vyživovací povinnost rodičů k dítěti. Proto je nutné při posuzování majetkových poměrů stěžovatelky ve smyslu § 36 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přihlédnout také k majetkovým poměrům rodičů nezletilé stěžovatelky. Dále městský soud uvedl, že pokud zákonný zástupce stěžovatelky akcentuje (ne)ochotu rodičů se finančně podílet na výkonu práva stěžovatelky domáhat se soudního přezkumu rozhodnutí o nepřijetí do mateřské školy, pomíjí, že vzhledem k věku stěžovatelky je výkon práva domáhat se soudního přezkumu v dispozici jejího zákonného zástupce. Podání žaloby zákonným zástupcem (otcem) stěžovatelky je projevem vůle tohoto zástupce vykonat právo (povinnost) rodičovské odpovědnosti dle § 875 a násl. zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se kterým je spojena povinnost zaplatit soudní poplatek a tomu odpovídající vyživovací povinnost rodiče, který jako zákonný zástupce žalobu za nezletilou stěžovatelku podal. Městský soud pak stěžovatelce osvobození od soudního poplatku nepřiznal, neboť stěžovatelka neprokázala své majetkové poměry, které jsou určeny majetkovými poměry rodičů (resp. jejího otce), když městský soud tvrzení stěžovatelky o příjmu jejího otce za poslední zdaňovací období ve výši 23 627 Kč pro tři osoby společně se splácením hypotečního úvěru nepovažoval za věrohodné, přičemž přes výzvu městského soudu tvrzení o příjmech otce nebyla doplněna. Stěžovatelka usnesení městského soudu napadla kasační stížností, a to z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a dále z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. V kasační stížnosti stěžovatelka konkrétně nesouhlasí se závěrem městského soudu, že nelze přehlédnout vyživovací povinnost rodičů k dítěti, proto je nutné při posuzování majetkových poměrů nezletilé stěžovatelky přihlédnout také k majetkovým poměrům jejích rodičů. Podle názoru stěžovatelky dle § 36 odst. 3 s. ř. s. má pouze účastník povinnost doložit nedostatek prostředků a vyživovací povinnost rodičů k dítěti nelze dle stěžovatelky účelově rozšiřovat tak, že bude pokrývat každý výdaj, který je dítěti ku prospěchu, ač s ním například rodič nesouhlasí. Stěžovatelka je tedy přesvědčena, že pouze její majetek a její příjmy jsou rozhodné pro posouzení toho, zda disponuje dostatečnými prostředky k úhradě soudního poplatku. Nepřezkoumatelnost napadeného usnesení stěžovatelka spatřuje v závěru městského soudu o nevěrohodnosti tvrzení stěžovatelky o výši ročního příjmu otce (23 627 Kč) ze samostatně výdělečné činnosti. Stěžovatelka v uvedené souvislosti argumentuje, že městským soudem zaslaný formulář „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků“ se dotazuje na průměrnou mzdu rodičů stěžovatelky za předcházející kalendářní čtvrtletí a nezjišťuje plat, odměny či funkční požitky. Zástupce stěžovatelky pravdivě vyplnil, že výše příjmů z jeho podnikatelské činnosti za poslední zdaňovací období činila 23 627 Kč a jako osoba, která nepobírá mzdu, ale plat a odměnu za výkon funkce, řádek dotazující se na výši čisté měsíční mzdy ponechal prázdný. S ohledem na výše uvedené stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení ve výroku změnil tak, že se stěžovatelce přiznává osvobození od soudních poplatků. Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřil. Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.). Zdejší soud v nyní projednávané věci nepožadoval zaplacení soudního poplatku ani zastoupení advokátem pro řízení o kasační stížnosti, neboť žádost o osvobození od soudních poplatků svojí povahou není návrhem na zahájení řízení ve věci samé ani nepatří mezi jiné zpoplatněné návrhy či úkony vyjmenované v zákoně o soudních poplatcích; jedná se jen o procesní návrh podaný v probíhajícím řízení o žalobě, které je zpoplatněno a za něž má být poplatek vybrán. „Řízení“ o této žádosti tak není spojeno s další poplatkovou povinností (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, dostupný na www.nssoud.cz). Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s) a zkoumal při tom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Kasační stížnost Nejvyšší správní soud neshledal důvodnou. Z obsahu kasační stížnosti plyne, že ji stěžovatelka podala rovněž z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., tedy pro nepřezkoumatelnost napadeného usnesení. Nejvyšší správní soud se proto nejdříve zabýval touto námitkou, neboť pokud by uznal její oprávněnost, nemohl by se zabývat ostatními námitkami stěžovatelky. Nejvyšší správní soud při posuzování přezkoumatelnosti napadeného usnesení vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu [např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257) či nález Ústavního soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97 (N 85/8 SbNU 287); rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na nalus.usoud. cz], dle kterých jedním z principů, které představují součást práva na řádný a spravedlivý proces, jakož i pojem právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy ČR), jež vylučuje libovůli při rozhodování, je rovněž povinnost soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Nejvyšší správní soud nepominul ani nález Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, v němž Ústavní soud vyslovil: „Odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodné skutečnosti, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah odůvodnění a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena.“ Ostatně Ústavní soud také v nálezu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1534/08, konstatoval: „Soudy jsou povinny svá rozhodnutí řádně odůvodnit; jsou povinny též vysvětlit, proč se určitou námitkou účastníka řízení nezabývaly [...]. Pokud tak nepostupují, porušují právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.“ Otázkou přezkoumatelnosti rozhodnutí správních soudů se již dříve zabýval také Nejvyšší správní soud. Bylo tomu tak např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130, v němž zdejší soud uvedl: „Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvod