6 As 62/2015 — Nejvyšší správní soud

6 As 62/2015- 44 - text 6 As 62/2015 - 47 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy, soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně JUDr. Zory Šmolkové v právní věci žalobce: Ing. K. M., zastoupený JUDr. Petrem Hálou, advokátem, se sídlem Ječná 1, Praha 2, proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, zastoupená JUDr. Daliborem Vaigertem, advokátem, se sídlem Hlinky 80, Brno, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalované ze dne 29. října 2012, č. j. RVDA-207/2012, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2015, č. j. 10 A 194/2012 - 123, t a k t o : I. Kasační stížnost žalované s e z a m í t á . II. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci jako náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti částku 4 114 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce JUDr. Petra Hály, advokáta, se sídlem Ječná 1, Praha 2. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení případu [1] Rozhodnutím žalované ze dne 29. října 2012, č. j. RVDA-207/2012 bylo k odvolání žalobce změněno rozhodnutí Kárné komise Komory auditorů České republiky (dále jen „kárná komise“) ze dne 11. června 2012, č. j. 1430/2012 DK 32/2011/Ci, kterým byl žalobce shledán vinným tím, že nevedl dostatečný spis auditora, a nepostupoval tak v souladu s mezinárodními auditorskými standardy a s auditorskými standardy a směrnicemi vydanými Komorou auditorů České republiky, a to u čtyř vyjmenovaných povinných auditů účetní závěrky. Žalobce se měl dopustit závažných opakovaných nedostatků v práci auditora spočívajících v neúplné dokumentaci postupů vztahujících se k prověřovaným auditorským zakázkám. Žalobce jako auditor ve svých výstupech dostatečně nedokládal, že při plánování a provádění auditu používal cíle uvedené v příslušných standardech ISA, a to při zohlednění vzájemných vztahů mezi jednotlivými standardy. V kontrolovaných spisech nebyly dokumentovány skutečnosti, které podporují výrok, respektive závěr auditora, výrok auditora proto nebyl ze spisu přezkoumatelný. Žalobce tím měl zaviněně porušit § 18 a § 21 zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech, v rozhodném znění. Změna provedená v odvolacím řízení spočívala ve změně uloženého kárného opatření na pokutu ve výši 200 000 Kč, z původního dočasného zákazu výkonu auditorské činnosti podle § 6 odst. 1 a § 25 odst. 1 písm. d) zákona o auditorech na dobu jednoho roku, jinak bylo rozhodnutí kárné komise potvrzeno, resp. odvolání žalobce zamítnuto. [2] K tomu je třeba uvést, že žalovaná ve věci rozhodovala podruhé. První rozhodnutí kárné komise v dané věci, které bylo vydáno 24. ledna 2012 po ústním jednání za přítomnosti žalobce, totiž bylo rozhodnutím žalované ze dne 4. června 2012 zrušeno pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů [§ 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů] a věc byla kárné komisi vrácena k novému projednání. Při novém projednání se již ústní jednání před kárnou komisí nekonalo a kárná komise rozhodla i podruhé stejně a její rozhodnutí bylo, až na změnu sankce, napadeným rozhodnutím žalované potvrzeno. [3] Proti uvedenému (druhému) rozhodnutí žalované podal žalobce k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu. Městský soud jí vyhověl a rozhodnutí žalované rozsudkem ze dne 5. března 2015, č. j. 10 A 194/2012 - 123 zrušil podle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), dílem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, dílem pro nezákonnost a pro vadu řízení, která nastala již v řízení prvoinstančním, pročež městský soud zrušil i rozhodnutí kárné komise. Městský soud uvedl, že odvolací správní orgán (tj. žalovaná) „prakticky rezignoval na snahu vypořádat se důkladně se všemi odvolacími námitkami žalobce a srozumitelně reagoval toliko na námitku nepřiměřeně přísné sankce a nenařízení opakovaného ústního jednání“. Povinnost odvolacího správního orgánu se podle městského soudu nemůže vyčerpat paušálním odkazem na odůvodnění prvoinstančního správního orgánu, jak učinila žalovaná. V této části tedy šlo podle městského soudu o nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalované pro nedostatek důvodů. Pokud jde o otázky, jež žalovaná přezkoumatelně vypořádala (tj. zmíněná nepřiměřeně přísná sankce a nenařízení opakovaného ústního jednání), městský soud dospěl k závěru o nezákonnosti napadeného rozhodnutí, neboť Kárný řád Komory auditorů ČR (platný v rozhodné době, tj. kárný řád ze dne 23. listopadu 2009, dále též „kárný řád“) zcela jednoznačně zakotvuje pravidlo jednání kárné komise za přítomnosti kárně obviněného, s jedinou výjimkou podle ustanovení § 26 odst. 2 kárného řádu, jehož podmínky ovšem nebyly v nyní projednávané věci naplněny. Městský soud dále konstatoval, že rozhodnutí o sankci bylo nezákonné proto, že žalobci bylo kladeno k tíži, že se dopustil opakovaného kárného provinění, přitom podle § 27 písm. b) zákona o auditorech se k dříve uloženému kárnému opatření přihlížet nemělo, žalovaný a kárná komise proto nemohly své rozhodnutí postavit na závěru, že nyní projednávané kárné provinění bylo kárným proviněním opakovaným a tato okolnost nemohla být vzata v úvahu jako okolnost přitěžující. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [4] Proti výše uvedenému rozsudku městského soudu podala žalovaná (dále též „stěžovatelka“) včasnou kasační stížnost. [5] Stěžovatelka v prvním stížnostním bodu namítla, že žalobce nepřijatelným způsobem bagatelizoval nedostatky zjištěné v dokumentaci auditorských procedur, a podrobně vysvětlila, proč je dokumentace všech vykonaných postupů auditora a odborných závěrů z nich vyvozených zcela zásadní. [6] Ve druhém bodu kasační stížnosti stěžovatelka polemizovala s žalobcem tvrzenými pochybeními dozorčí komise Komory auditorů České republiky při kontrolním procesu. Uvedla, že rozhodující je, zda ony nedostatky vedly k újmě na právech auditora v intenzitě mající za následek nezákonnost. V daném případě k tak zásadním pochybením ovšem podle stěžovatelky nedošlo. [7] Stěžovatelka označila za nesprávný závěr městského soudu, že i po zrušení prvního rozhodnutí kárné komise mělo být v dalším řízení nařízeno opětovné ústní jednání. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že městský soud k dané otázce přistupoval mechanicky a formalisticky. Ustanovení § 16 odst. 6 kárného řádu totiž předpokládá i situace, kdy ústní jednání nařízeno nebude a přesto dojde k projednání věci. Kárná komise v daném případě vycházela z podkladů, které byly shromážděny při projednání věci v prvním stupni, a byly jí známy všechny podstatné okolnosti. Stěžovatelka odkázala na zásadu písemnosti a hospodárnosti správního řízení a konstatovala, že nařizování dalšího ústního jednání bylo v daném případě zjevně nadbytečné. Zrušením rozhodnutí kárné komise totiž nezačal zcela nový proces, nýbrž pokračovalo stávající řízení, které ovšem dosud nebylo ukončeno pravomocným rozhodnutím ve věci samé. Není pak jasné, na jakých procesních právech měl být žalobce zkrácen. [8] Dále stěžovatelka rozporovala i závěry městského soudu týkající se zahlazení kárného opatření. Předchozí rozhodnutí o vině je totiž pro dozorčí komisi logickým důvodem pro provedení další kontroly. Jsou-li i pak zjištěny nedostatky, bere kárná komise nutně v úvahu konsekvence vyplývající z jejího předchozího rozhodování. Podle stěžovatelky zákon o auditorech hovoří o zahlazení sankce, nikoliv o zahlazení pravomocně vysloveného provinění. Z hlediska posuzování opakovanosti provinění je proto rozhodující existence výroku o vině, nikoliv již otázka případného zahlazení sankce. Funkčnost a efektivita fungování systému kontroly kvality auditu totiž zjevně předpokládá zohledňování opakovanosti provinění i sankcionování. Jedině tak bude kárná komise podle stěžovatelky způsobilá přispět k žádoucí eliminaci části auditorské obce, která dlouhodobě neplní své povinnosti. [9] Ze všech uvedených důvodů stěžovatelka Nejvyššímu správnímu soudu navrhla napadený rozsudek městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. [10] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti k otázce ústního jednání uvedl, že jde o účelovou argumentaci a výklad v neprospěch kárně obviněného, který je právně nepřípustný. Obdobně žalobce zhodnotil i právní konstrukci žalované, podle níž § 27 zákona o auditorech zakotvuje pouze zahlazení trestu, nikoliv provinění jako takového. Pokud by soud přijal tento výklad založený na vzájemné nezávislosti viny a trestu, stalo by se dané ustanovení zbytečným. Žalobce proto navrhl Nejvyššímu správnímu soudu kasační stížnost zamítnout. [11] Stěžovatelka se v replice k vyjádření žalobce znovu podrobně věnovala nedostatkům v kontrolované auditorské dokumentac