7 Ads 184/2015 — Nejvyšší správní soud

7 Ads 184/2015- 36 - text 7 Ads 184/2015 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: R. P., zastoupena JUDr. Milanem Davídkem, advokátem se sídlem Stallichova 931/11, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. 1 Ad 16/2014 – 70, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. 1 Ad 16/2014 – 70, s e z r u š u j e ve výrocích I. a II. a věc s e v rozsahu tohoto zrušení v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost proti výroku III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. 1 Ad 16/2014 – 70, s e o d m í t á . III. Ustanovenému zástupci žalobkyně – advokátovi JUDr. Milanu Davídkovi – s e u r č u j e na odměně za zastupování v řízení o kasační stížnosti a na náhradě hotových výdajů částka 4.114 Kč, která mu bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalovaný – Ministerstvo práce a sociálních věcí domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2015, č. j. 1 Ad 16/2014 – 70, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 2. 2014, č. j. 2014/8020-421/1, kterým bylo zrušeno rozhodnutí Úřadu práce ČR – pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „úřad práce“) ze dne 9. 11. 2011, č. j. ABE-9736/2011-04/A2, a řízení zastaveno, a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Úřad práce uvedeným rozhodnutím žalobkyni nepřiznal podporu v nezaměstnanosti ode dne 13. 10. 2011. Žalovaný přistoupil k zastavení řízení pro bezpředmětnost z toho důvodu, že před rozhodnutím o odvolání úřad práce vyhověl (rozhodnutím ze dne 9. 11. 2011, č. j. ABE9746/2011-04/A2) nové žádosti žalobkyně o podporu v nezaměstnanosti, a žalobkyně také podporu čerpala po celou podpůrčí dobu. Městský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že rozhodnutím úřadu práce č. j. ABE9746/2011-04/A2 byla sice žalobkyni podpora v nezaměstnanosti přiznána, nicméně od 9. 11. 2011, nikoliv od 14. 10. 2011, tj. k datu, kdy žalobkyně podala první žádost o podporu v nezaměstnanosti. Za daných okolností nelze souhlasit s názorem, že by tímto rozhodnutím došlo k plnému uspokojení nároku žalobkyně, neboť tento se vztahoval k jinému období, nežli jí byla později podpora přiznána. Datum podání žádosti představuje významný faktor. Jednak je k tomuto datu vázán samotný nárok na výplatu dávky. Zároveň se k tomuto datu váže posouzení dalších relevantních skutečností. Nelze proto bez bližšího posouzení konkrétních okolností žádosti ze dne 14. 10. 2011 vyslovit závěr, že došlo k plnému uspokojení žalobkyně. Obě žádosti vycházejí z rozdílného skutkového stavu, což však žalovaný přehlédl a nijak se tomuto faktu v odůvodnění nevěnoval. Pochybil především úřad práce, když přehlédl odvolání žalobkyně, o němž žalovaný rozhodoval až se značným časovým odstupem. Tento fakt však nemůže být přikládán k tíži žalobkyně. Lze se ztotožnit s názorem, že není namístě, aby žalobkyně čerpala v témže období podporu v nezaměstnanosti dvakrát, avšak období, po které žalobkyně chtěla podporu čerpat, se nepřekrývá s obdobím, po které ji čerpala. Je také namístě otázka, proč byla žalobkyni podpora přiznána na základě pozdější žádosti, ve chvíli, kdy stále ještě nebylo pravomocně skončeno řízení o žádosti první, a zda je takový postup vůbec možný a souladný se zákonem. Městský soud proto shledal žalobou napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným a přistoupl k jeho zrušení a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. Proti tomuto rozsudku městského soudu podal žalovaný jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou výslovně opřel o ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel především brojí proti „faktickému závěru“ městského soudu, že uchazeč o zaměstnání se může opakovaně úspěšně domáhat přiznání podpory v nezaměstnanosti v rámci jedné evidence uchazečů o zaměstnání. Žalobkyně byla v dané evidenci zcela uspokojena. Nebylo jí možno uspokojit více, tj. přiznat jí podporu v nezaměstnanosti dvakrát či vícekrát. Podporu nebylo možné přiznat ani poté, co v jedné evidenci pravomocně přiznanou podporu v nezaměstnanosti vyčerpala. Na takový případ totiž pamatují ust. § 48 a 49 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. 12. 2011 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“). Jejich aplikace je však možná až v rámci další evidence uchazeče o zaměstnání, neboť jejich podmínky nelze v jedné evidenci splnit (tomu brání ust. § 25 odst. 1 zákona o zaměstnanosti). Případným přiznáním podpory v nezaměstnanosti by došlo k flagrantnímu porušení zásady rovnosti, kdy by žalobkyně oproti jiným žadatelům čerpala více práv, než jí ze zákona náleží. Postup úřadu práce nebyl v souladu se správním řádem, nicméně tím, že došlo k pravomocnému rozhodnutí o druhé žádosti, na jejímž základě došlo k přiznání a vyplacení podpory v nezaměstnanosti za celou podpůrčí dobu, se skutkové okolnosti první žádosti změnily natolik, že této žádosti již nemohlo být vyhověno. Stěžovatel dále nesouhlasí se závěrem o nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Svůj závěr o bezpředmětnosti žádosti odůvodnil zcela přezkoumatelným způsobem. Za této situace by bylo absurdní, aby se zabýval samotným nárokem žalobkyně na podporu v nezaměstnanosti. Městský soud ani konkrétně neuvedl, v jakém smyslu má rozhodnutí za nepřezkoumatelné, toliko obecně odkázal, že je nepřezkoumatelné „s ohledem na výše uvedené“. Výše v rozsudku však toliko vyjadřoval nesouhlas se závěry stěžovatele. Jeví se tedy, že tyto závěry musely dávat městskému soudu dostatečný přehled o úvahách stěžovatele. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu v plném rozsahu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně se vyjádřila tak, že žádný z argumentů uvedený v kasační stížnosti nevyvrací správná tvrzení městského soudu. Nesouhlasí s tím, že městský soud rozhodl bez jednání. Trvala na ústním jednání, chtěla učinit ústní výpověď a požadovala provést jí navržené důkazy. Jakékoliv výrazy (konkrétně, že se žádost stala „bezpředmětnou“) by měl stěžovatel vykládat podle zákona a nikoliv tak, že tomu žalobkyně skutečně nerozumí. Když se sčítají měsíční výdělky, měl by být i souběh dvou zaměstnání při odvodu důchodového pojištění pro určení výše podpory v nezaměstnanosti, tj. měly by se sčítat i nároky na určení výše této podpory. Podala dvě žádosti o podporu v nezaměstnanosti na základě dvou předchozích zaměstnání u dvou zaměstnavatelů na základě dvou dohod o pracovní činnosti. Jedná se o souběh jedné podpory v rámci jedné evidence uchazečů o zaměstnání, ale od dvou zaměstnavatelů. Závěrem navrhla, aby byla kasační stížnost zamítnuta. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek městského soudu v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že napadený rozsudek městského soudu je třeba zrušit a věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. Nejprve však Nejvyšší správní soud poznamenává, že je to stěžovatel, kdo disponuje řízením o kasační stížnosti a určuje, z jakých důvodů a v jakém rozsahu má být napadený rozsudek přezkoumán (viz ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). Důvodem pro zrušení napadeného rozsudku proto nemohou být námitky, které vůči němu vznáší ostatní účastníci řízení – zde žalobkyně. Nejedná se přitom ani o skutečnosti, které by měly Nejvyšší správní soud vést ke zrušení napadeného rozsudku z úřední povinnosti. Například tvrzený nesprávný postup spočívající v rozhodnutí bez nařízení jednání přes nesouhlas žalobkyně je naopak postupem plně souladným se zákonem, konkrétně jej předvídá ust. § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel v kasační stížnosti brojí převážně proti „faktickému závěru“ městského soudu, že uchazeč o zaměstnání se může opakovaně úspěšně domáhat přiznání podpory v nezaměstnanosti v rámci jedné evidence uchazečů o zaměstnání. Tato námitka není důvodná především proto, že městský soud uvedený závěr výslovně ani nevýslovně neučinil. Důvodem zrušení žalobou napadeného rozhodnutí byla pouze a jen jeho nepřezkoumatelnost spočívající v tom, že se stěžovatel podrobněji nezabýval tím, zda byla žalobkyně skutečně zcela uspokojena. Městský soud totiž vyslovil pochybnosti o tom, zda na celkové uspokojení stěžovatelky nemělo vliv odlišné datum podání obou žádostí o podporu v nezaměstnanosti. Jestliže městský soud vyslovil pouze závěr, že žalobou napadené rozhodnutí je