7 As 257/2014 — Nejvyšší správní soud

7 As 257/2014- 24 - text 7 As 257/2014 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: PROAGRO Nymburk a. s., se sídlem Poděbradská 2026, Nymburk, zastoupený Mgr. Ondřejem Tejnorou, advokátem se sídlem Janáčkovo nábřeží 57, Praha 5, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze, se sídlem Pod Sídlištěm 1800/9, Praha 8, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2014, č. j. 46 A 19/2012 – 22, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalovaný Zeměměřický a katastrální inspektorát v Praze domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2014, č. j. 46 A 19/2012 – 22, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Praze (dále také „krajský soud“) napadeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2012, č. j. ZKI-O-147/1523/2011 Nov. (o zamítnutí odvolání žalobce a potvrzení prvostupňového rozhodnutí), a jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, ze dne 12. 9. 2011, sp. zn. OR 66/2007-208, kterým bylo vyhověno nesouhlasu M. F. s neprovedením opravy chybného údaje v katastru nemovitostí a tato oprava byla podle ust. § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon), ve znění účinném ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (dále jen „katastrální zákon“) provedena. Oprava chyby byla provedena tak, že v katastru nemovitostí v souboru popisných informací zůstane parcela č. 831/2 v katastrálním území Městec Králové evidována ve výlučném vlastnictví M. F. Správní orgány dospěly k závěru, že katastrální úřad, respektive jeho pracovník zřejmým omylem v řízení pod sp. zn. Z-5429/2004-208 zapsal záznamem k téže parcele duplicitní zápis vlastnictví ve prospěch žalobce, neboť kupní smlouva ze dne 11. 4. 1972 nebyla způsobilá k zápisu do katastru nemovitostí. Nezpůsobilost spatřoval katastrální úřad ve skutečnosti, že prodávající F. Z. byl v době uzavření smlouvy podílovým spoluvlastníkem pouze ½ parcely a že podpisy na smlouvě nebyly úředně ověřeny. Žalovaný pak ve svém rozhodnutí k těmto důvodům přidal skutečnost, že smlouva nebyla registrována státním notářstvím a že prodávající nebyl ve smlouvě dostatečně identifikován. Krajský soud při svém rozhodování vyšel z toho, že řízením o opravě chyby nelze zásadně řešit spory o existenci a obsah vlastnického práva či jiného věcného práva k nemovitosti. Katastrální úřad i žalovaný si osobují právo rozhodovat o vlastnictví k nemovitosti. Tato pravomoc však katastrálním úřadům nepřísluší. O tom, kdo je skutečným vlastníkem nemovitosti smí rozhodnout pouze soud na základě žaloby určovací. Opravu chyby lze provést pouze u chyby vzniklé zřejmým omylem, nelze ji provést v záležitosti nejasné či sporné. Smlouvy o převodu majetku do socialistického vlastnictví byly platné i bez registrace a k jejich účinnosti nebylo třeba žádných dalších náležitostí. Žalovaný takový omyl, který by vedl k opravě chyby při vedení katastrálního operátu, nezjistil, a tudíž nebyl důvod opravit jako chybu zápis duplicitního vlastnictví žalobce. Žalovaný se nijak neposunul v argumentaci a odůvodnění toho, co ho k postupu podle ust. § 8 katastrálního zákona vedlo, jak mu to bylo uloženo rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 12. 2010, č. j. 9 Ca 208/2008-47, ač snesl řadu poznatků o právních a majetkových vztazích účastníků smlouvy, které mu ale přezkoumávat nepřísluší. Takové přezkoumání by musel učinit pouze příslušný soud, jehož pravomocné rozhodnutí by pak žalovaného zavazovalo. Soud proto shledal žalobu důvodnou. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou výslovně opřel o ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel namítl, že se nezabýval primárně kupní smlouvou, její platností, ale pouze dovodil, že na základě ní neměl být zápis proveden. Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem, nedostatku důvodů rozhodnutí, zejména s ohledem na skutečnost, že z podkladů byly vyvozeny nesprávné a neodpovídající závěry. Krajský soud se nezabýval skutečnostmi uvedenými v napadeném rozhodnutí, a to zejména, že zakoupený majetek na základě smlouvy trhové z roku 1936 nesplňoval náležitosti, aby byl zařazen do bezpodílového spoluvlastnictví dle ust. § 856 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Teprve evidenčním zápisem na podkladě usnesení o dědictví z roku 1978 mohl celým pozemkem disponovat F. Z. Z usnesení dědického soudu také vyplývá, že F. Z. měl potomka. Smlouva byla předložena k záznamovému řízení až v roce 2004 a měla být posuzována dle zákona platného v době podání. I rozsudek Městského soudu v Praze mimo jiné uvádí, že katastr listiny přezkoumává podle ust. § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění účinném ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí (dále jen „zákon o zápisech“). Katastrální úřad měl ověřit, zda je právní úkon učiněn v předepsané formě a zda jsou účastníci řízení oprávněni nakládat s předmětem právního úkonu. Při prověření těchto skutečností musel dojít k závěru, že F. Z. nemohl nakládat s nemovitostí. Listinu musel katastrální úřad zkoumat dle zákonů platných v době jejího předložení. Pokud katastrální úřad dospěje k závěru, že záznam byl proveden vadně, nic mu nebrání v tom, aby takový záznam opravil podle ust. § 8 katastrálního zákona. Rozhodnutí podle tohoto ustanovení nemá hmotněprávní, ale pouze evidenční účinky. Stěžovatel proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasační stížnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost není opodstatněná. Nejprve se Nejvyšší správní soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku. Z části tato námitka ve skutečnosti proti nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku vůbec nemíří. Nesprávné posouzení právní otázky soudem totiž nemůže založit nepřezkoumatelnost jeho rozsudku. O nesprávném posouzení lze hovořit až v situaci, kdy je rozsudek v příslušné části způsobilý přezkumu, tj. přezkoumatelný. Skutečnou námitkou nepřezkoumatelnosti je tedy pouze námitka, že krajský soud nezohlednil důvody, které správní orgány ve svých rozhodnutích uvedly. Tato námitka ovšem není důvodná, neboť krajský soud se důvody vydání správních rozhodnutí na straně 10 svého rozsudku zabýval a shledal je nedostačujícími pro provedení opravy podle ust. § 8 katastrálního zákona. Nejvyšší správní soud proto nevidí žádnou překážku pro věcný přezkum správnosti těchto závěrů krajského soudu. Stěžovatel dále brojí proti dílčímu tvrzení krajského soudu, že se v novém rozhodnutí neposunul v argumentaci a odůvodnění toho, co ho k postupu podle ust. § 8 katastrálního zákona vedlo. Stěžovateli lze přisvědčit v tom, že toto obecné tvrzení není zcela odpovídající. Stěžovatel a správní orgán prvého stupně svou argumentaci v nových rozhodnutích ale obohatili. Nicméně uvedené konstatování krajského soudu nebylo samo o sobě důvodem pro zrušení žalobou napadeného rozhodnutí. Důvodem byla primárně skutečnost, že správními orgány uváděná pochybení pracovníka katastrálního úřadu nejsou zřejmým omylem ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Stěžejní je tak posouzení, zda je tento závěr krajského soudu správný. V projednávané věci správní orgány provedly opravu chyby v katastrálním operátu na základě ust. § 8 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Podle tohoto ustanovení na písemný návrh vlastníka nebo jiného oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru. Zřejmý omyl při vedení katastru shledaly správní orgány postupně ve čtyřech skutečnostech, které podle nich zakládaly nezpůsobilost kupní smlouvy ze dne 11. 4. 1972 pro provedení zápisu do katastru nemovitostí: 1) prodávající F. Z. byl v době uzavření smlouvy podílovým spoluvlastníkem pouze ½ parcely, 2) podpisy na smlouvě nebyly úředně ověřeny, 3) smlouva nebyla registrována státním notářstvím a 4) prodávající nebyl ve smlouvě dostatečně identifikován. Stěžejní je tak posouzení, zda případná existence některé z těchto skutečností by mohla znamenat, že zápis do katastru nemovitostí na základě této listiny