9 Ads 92/2015 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 92/2015- 30 - text 9 Ads 92/2015 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: J. J., zast. JUDr. Evou Frélichovou, advokátkou se sídlem Kollárova 336/3, Znojmo, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2014, č. j. MPSV-UM/518/14/4S-VYK, sp. zn. SZ/729/2013/4S-VYK, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 3. 2015, č. j. 22 A 26/2014 – 34, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci jako náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti částku 1 300 Kč k rukám JUDr. Evy Frélichové, advokátky se sídlem Kollárova 336/3, Znojmo, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým bylo ve výroku I. zrušeno dle § 78 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), pro nedostatečné zjištění skutkového stavu, jeho shora označené rozhodnutí a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Jihlavě (dále jen „úřad práce“) ze dne 21. 8. 2013, č. j. MPSV-UP/1301301/13/AIS-SSL, kterým byl žalobci snížen od září 2013 měsíční příspěvek na péči z částky 12 000 Kč na 4 000 Kč. Výrokem II. rozsudku krajského soudu byla žalobci přiznána náhrada nákladu řízení ve výši 3 900 Kč. [2] Předmětem sporu je otázka úplnosti zjištěného skutkového stavu. [3] Krajský soud nejprve konstatoval, že podmínky nároku na příspěvek na péči (dále jen „příspěvek“) stanoví část druhá, Hlava I, § 7 zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách (dále jen „zákon o sociálních službách“). [4] Podle § 7 odst. 1 zákona o sociálních službách, ve znění účinném ode dne 1. 1. 2012, se příspěvek poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Podle § 7 odst. 2 uvedeného zákona má na příspěvek nárok osoba uvedená v § 4 odst. 1, která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 zákona o sociálních službách. [5] Při posuzování stupně závislosti osoby vychází úřad práce ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem ošetřujícího lékaře, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeby osoby, popř. z výsledku funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře. Ze stejných kritérií při posuzování vychází i Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Na takový posudek, jako svou podstatou rozhodující důkaz pro rozhodnutí ve věci, je třeba klást požadavek úplnosti, přesvědčivosti a objektivity. [6] Při hodnocení napadeného rozhodnutí, jakož i procesu, který mu předcházel, dospěl soud k závěru, že stěžovatel rozhodoval na základě nedostatečného zjištění skutkového stavu. Závěry, které učinil, nejsou dostatečně odůvodněné, takže zjištění zdravotního stavu a jeho funkčních důsledků i postup ze strany správních orgánů, vyvolává pochybnosti o objektivním posouzení věci. [7] Posuzování stupně závislosti při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby uvedené v § 9 odst. 1 zákona o sociálních službách, nebylo ze strany posudkového hodnocení dostatečně přesvědčivé a objektivní. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále také „posudková komise“) se sice vyjádřila stran odvolacích námitek žalobce, kdy tento uvedl, že mimo neschopnosti zvládat pět přiznaných základních životních potřeb, nezvládá ještě další čtyři, což rozvedl v žalobě, tj. mobilitu, stravování, oblékání a obouvání a výkon tělesné hygieny, avšak tyto oblasti zdůvodnila velmi obecně, bez bližší specifikace dle kritérií daných přílohou č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb. [8] Žalobce trpí poruchou vývoje osobnosti a intelektu, jde o osobnost s výraznou disharmonií ve vývoji, dominantně s prvky nezralosti a infantilismu na úrovni dítěte mladšího školního věku. Jeho intelekt je rozvinut nerovnoměrně s rysy mentální retardace. Charakteristické pro tuto poruchu je trvalá neschopnost jeho samostatné existence v běžném sociálním prostředí, neboť není schopen se samostatně postarat o své životní potřeby. Jde o osobu zbavenou způsobilosti k právním úkonům dle rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 20. 9. 2012, č. j. 7 Nc 1158/2012 - 50. [9] Dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 391/2011 Sb. při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Při tom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. [10] Optikou tohoto náhledu dospěl soud k závěru, že v daném případě nebylo k uvedeným zákonným kritériím dostatečně přihlédnuto, zjištěný skutkový stav vykazuje deficit skutkových zjištění. [11] Ohledně mobility žalobce je skutečnost taková, že trpí vrozenou vadou držení těla a chůze (vrozená vada páteře), rozdílnost je v délce dolních končetin, takže není schopen ujít delší vzdálenost, zakopává a často upadne. Samostatné delší chůze není schopen. [12] V oblasti stravování vyžaduje jídlo naporcovat, naservírovat, nalít nápoj, je potřeba dodržovat stanovený režim. Z důvodu mentální retardace nemá vytvořenou volní složku k pravidelnému výkonu úkonů souvisejících se stravováním. [13] Ze stejného důvodu není schopen si sám zajistit oblékání a obouvání, není schopen si vybrat sám oblečení a obutí přiměřené okolnostem, sám se neoblékne. Není schopen manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem, klimatickými podmínkami, ročním obdobím. Při obouvání bot zaměňuje pravou a levou botu, neumí si zavázat tkaničky. [14] Výkon tělesné hygieny zvládá pouze za pomoci jiné osoby, není schopen se sám osprchovat, namydlit, opláchnout celé tělo, neumí si umýt vlasy. [15] Za daného stavu vzhledem ke specifičnosti onemocnění žalobce a jeho funkčního dopadu na schopnost zvládat či nezvládat základní životní potřeby, pokládal soud za žádoucí a potřebné podrobnější zjištění skutkového stavu věci, neboť posudková komise, byť vypracovala i doplňující posudek, neprovedla doposud komplexní a podrobné vyhodnocení schopnosti zvládat uvedené základní životní potřeby podle daných kritérií (viz příloha č. 1 k vyhlášce č. 505/2006 Sb.). [16] Nelze přehlédnout, že nárok na příspěvek na péči byl přiznán žalobci poprvé rozhodnutím správního orgánu I. stupně dne 13. 10. 2008 (stupeň III – těžká závislost), tedy ve věku necelých 15 let. Následně o rok později, rozhodnutím ze dne 8. 7. 2009, mu byl přiznán IV. stupeň závislosti ode dne 1. 5. 2009. I s přihlédnutím na novou právní úpravu při posuzování stupně závislosti (§ 9 zákona č. 366/2011 Sb. – účinnost ode dne 1. 1. 2012) soud zpochybnil objektivitu stupně závislosti při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby u posuzovaného ze strany posudkové komise, neboť má za to, že vzhledem k charakteru a rozsahu postižení žalobce, tj. celkovému omezení jeho zdravotního stavu, je žádoucí důsledněji a podrobněji hodnotit funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat vymezené základní životní potřeby. [17] Z důvodu zkoumání jeho projevu emociálního a sociálního vystupování a chování je rovněž nezbytné jeho vyšetření, protože posuzování stupně závislosti toliko na základě sociálního šetření prováděného již v roce 2012 sociální pracovnicí čili úřednicí, nemá dostatečnou vypovídající hodnotu. Soud proto pokládal za chybné hodnocení schopnosti zvládat konkrétní základní životní potřeby bez účasti posuzované osoby, která nebyla přítomna při vypracování posudku OSSZ Jihlava ze dne 16. 11. 2012 ani posudku posudkové komise v Brně ze dne 4. 12. 2013 a 15. 1. 2014. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [18] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [19] Nejprve shrnul průběh správního řízení a závěry krajského soudu. Má za to, že zdravotní stav žalobce byl pro účely příspěvku dostatečně objektivizován. Posudková komise měla pro účely posouzení jeho zdravotního stavu k dispozici zdravotní dokumentaci p