1 As 262/2015 — Nejvyšší správní soud

1 As 262/2015- 34 - text pokračování 1 As 262/2015 - 38 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobce: O. Č., zastoupeného JUDr. Vladimírem Turkem, advokátem se sídlem Krkonošská 16, Praha 2, proti žalovanému: ministr vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2010, č. 104/2010, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 10. 2015, č. j. 6 Ad 20/2010 - 74, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobci s e v r a c í zaplacený soudní poplatek za řízení o kasační stížnosti ve výši 5.000 Kč, který mu bude vyplacen k rukám jeho zástupce JUDr. Vladimíra Turka, advokáta, z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce byl přijat do služebního poměru příslušníka Policie České republiky dnem 1. 4. 1999 a byl služebně zařazen na Krajském ředitelství policie Středočeského kraje. Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, Okresního ředitelství Praha západ ze dne 16. 3. 2006, č. 300/2006, byl žalobce podle § 27 odst. 1 a 2 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, (dále jen „zákon o služebním poměru“) zproštěn výkonu služby. Důvodem zproštění bylo jeho trestní stíhání. [2] Rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 18. 9. 2009, č. 116/2009, bylo ukončeno zproštění výkonu služby žalobce podle § 40 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, (dále jen „zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů“) ke dni 16. 9. 2009. Tímto rozhodnutím bylo zároveň stanoveno, že ode dne 17. 9. 2009 žalobci náleží služební příjem ze služebního místa, na kterém je ustanoven, a bude mu doplacena část služebního příjmu, o níž mu byl služební příjem po dobu zproštění výkonu služby krácen, neboť v trestním řízení nebyla o trestném činu prokázána vina žalobce a trestní řízení bylo zastaveno. [3] Rozhodnutím náměstka ředitele Krajského ředitelství policie Středočeského kraje ze dne 10. 11. 2009, č. 570/2009, byl žalobce na základě vlastní žádosti podle § 42 odst. 1 písm. m) zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky dnem 31. 12. 2009. [4] Rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 22. 3. 2010, č. j. OSZ-141859/V-On-2010, (dále jen „rozhodnutí prvostupňového správního orgánu“) byl žalobci podle § 116, § 117 a § 157 písm. d) zákona o služebním poměru přiznán od 1. 1. 2010 příspěvek za službu ve výši 5.780 Kč měsíčně s tím, že podle § 226 věty druhé zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů se příspěvek za službu považuje od 1. 1. 2010 za výsluhový příspěvek podle tohoto zákona. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že výše příspěvku za službu žalobce byla zjištěna z výhodnějšího posledního hrubého měsíčního služebního příjmu za měsíc prosinec 2009 ve výši 25.210 Kč stanoveného podle § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru, když výše průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru byla zjištěna v částce 24.613 Kč. [5] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, o kterém bylo rozhodnuto žalobou napadeným rozhodnutím ministra vnitra ze dne 23. 8. 2010, č. 104/2010 (dále jen „rozhodnutí žalovaného“), tak, že odvolání bylo zamítnuto a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrzeno. V odůvodnění žalovaný rekapituloval průběh správního řízení a k námitkám vzneseným v odvolání uvedl, že požadavku žalobce, podle kterého by pro něj byl výhodnější průměrný hrubý služební příjem za posledních 12 měsíců, vypočtený z částky 699.272 Kč, nelze vyhovět. Žalovaný uvedl, že v této částce by byl nepřípustně zahrnut doplatek služebního příjmu, o který byl služební příjem krácen po dobu zproštění výkonu služby v době od 17. 3. 2006 do 17. 9. 2009. Uvedl, že průměrný hrubý služební příjem se zjišťuje z hrubého služebního příjmu, na který vznikl nárok v jednotlivých 12 kalendářních měsících. Doplatek služebního příjmu za dobu zproštění výkonu služby je doplatkem za jednotlivé měsíce zproštění, o něž byl služební příjem krácen. Do výpočtu průměrného hrubého služebního příjmu lze proto zohlednit jen částky, o něž byl služební příjem krácen v době spadající do předmětných 12 měsíců. Není proto rozhodující, že část služebního příjmu (zde doplatek služebního příjmu, na který vznikl nárok v měsících nespadajících do doby rozhodné, tj. do období od ledna 2009 až prosince 2009), byla vyplacena v době těchto 12 měsíců. Průměrný hrubý služební příjem za posledních 12 měsíců byl proto nižší než poslední hrubý služební příjem. [6] Proti rozhodnutí ministra vnitra podal žalobce žalobu, v níž namítal nesprávné právní posouzení věci prvostupňovým i odvolacím správním orgánem. O podané žalobě rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 11. 2014, č. j. 6 Ad 20/2010 - 36, jímž podanou žalobu zamítl a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dospěl k závěru, že správní orgány posoudily věc správně. Tento rozsudek byl ke kasační stížnosti žalobce zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 8. 2015, č. j. 1 As 31/2015  28, a věc byla Městskému soudu v Praze vrácena k dalšímu řízení s odůvodněním, že soud zatížil řízení vadou, která měla za následek nezákonné rozhodnutí ve věci. Soud po celou dobu řízení jednal na straně žalovaného s Ministerstvem vnitra, které však není pasivně procesně legitimováno. Takovým postupem soudu byla odepřena možnost účasti na řízení skutečnému žalovanému, který jako jediný je oprávněn obhajovat své rozhodnutí. V daném případě je žalovaným správním orgánem služební funkcionář, který ve věci rozhodl v posledním stupni, tedy ministr vnitra. II. Právní názor městského soudu [7] Městský soud v Praze po opětovném projednání věci žalobu napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. V odůvodnění rozsudku uvedl, že do výpočtového základu pro určení výše příspěvku za službu nelze započítat doplatek služebního příjmu za dobu zproštění výkonu služby. Zákon o služebním poměru neobsahoval zákonnou definici služebního příjmu, v § 55 předmětného zákona odkazoval na prováděcí předpis. Podle názoru městského soudu vyhláška Ministerstva vnitra č. 287/2002 Sb. nepovažuje doplatek služebního příjmu za dobu zproštění výkonu služby za složku služebního příjmu, neboť tento doplatek není v taxativním vymezení složek služebního příjmu podle § 76 odstavce 4 a 5 uvedené vyhlášky uveden. [8] Podle § 117 odst. 2 zákona o služebním poměru se příspěvek vyměřuje z posledního hrubého měsíčního služebního příjmu policisty před skončením služebního poměru nebo, jestliže je to pro něj výhodnější, z jeho průměrného hrubého měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru. Z uvedeného ustanovení vyplývá, že při zjišťování průměrného hrubého služebního příjmu se vychází z hrubého měsíčního služebního příjmu za jednotlivé kalendářní měsíce. Nelze z něho dovodit, že by za částky měsíčního služebního příjmu za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru mohly být považovány poměrné částky služebních příjmů za jiné období. Do výpočtu průměrného hrubého služebního příjmu lze započítat jen ty částky doplatků, o něž byl služební příjem krácen v době spadající do rozhodného období, tedy do předmětných 12 měsíců před skončením služebního poměru a není přitom rozhodné, že na část doplatku služebního příjmu za jiné období vznikl nárok a tento byl vyplacen v rozhodném období. [9] Částka 699.272 Kč nebyla složena jen ze služebních příjmů za kalendářní měsíce leden až prosinec 2009, ale také z doplatků služebního příjmu, o který byl služební příjem krácen po dobu zproštění výkonu služby žalobce v době za kalendářní měsíce březen 2006 až září 2009. Podle městského soudu byly žalovaným z tohoto doplatku do služebních příjmů za rozhodné období 12 měsíců před skončením služebního poměru správně započteny jen ty části doplatku, které náležely za kalendářní měsíce leden 2009 až září 2009. Hrubý měsíční služební příjem žalobce za měsíc prosinec 2009 činil 25.210 Kč a součet hrubých služebních příjmů za jednotlivé měsíce roku 2009 činil celkově částku 295.350 Kč. Žalovaný postupoval v souladu se zákonem, vzal-li tuto právě částku jako základ pro zjištění průměrného hrubého měsíčního služebního měsíčního příjmu žalobce za posledních 12 měsíců před skončením služebního poměru (24.613 Kč) a dospěl-li k závěru, že výhodnější pro výpočet vý