1 As 287/2015 — Nejvyšší správní soud

1 As 287/2015- 51 - text pokračování 1 As 287/2015 - 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: FINE DREAM, s. r. o., se sídlem Přístavní 321/14, Praha 7, zastoupené JUDr. Ing. Martinem Florou, advokátem se sídlem Lidická 57, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 13. 1. 2012, č. j. 5371/2012MZE-10000, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, č. j. 9 A 47/2012 – 41, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2015, č. j. 9 A 47/2012 – 41, se z r u š u j e . II. Rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 13. 1. 2012, č. j. 5371/2012-MZE-10000, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti částku 14.800 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Ing. Martina Flory, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] V záhlaví označeným rozhodnutím ministr zemědělství zamítl rozklad žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne 15. 9. 2011, sp. zn. 9RM34993/201116211, č. j. 156971/2011-MZE-16211, jímž bylo podle § 89 odst. 2 správního řádu a podle § 27 odst. 3 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“), rozhodnuto o neuznání námitek proti neschválení lesního hospodářského plánu zpracovaného na období 2011-2020, pro lesní hospodářský celek Kluk (kód 104706), podaných podle § 27 odst. 3 lesního zákona. [2] Proti rozhodnutí ministra brojila žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze. Namítala zejména nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, z něhož není zřejmé, jak se vypořádal s jejími námitkami, a dále nesprávnost názoru, že předčasné ukončení platnosti lesního hospodářského plánu a jeho nahrazení novým odporuje jak jeho povaze, tak lesnímu zákonu. II. Právní názor městského soudu [3] Městský soud žalobu zamítl. Neshledal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, který se zcela ztotožnil s věcným a právním hodnocením správního orgánu prvého stupně, přičemž takový odkaz na závěry obsažené v přezkoumávaném rozhodnutí je přípustný, neboť žalobkyně zopakovala v rozkladu námitky uplatněné již v prvostupňovém řízení. Soud se neztotožnil ani s námitkou žalobkyně, že z napadeného rozhodnutí není zřejmé, jak žalovaný uvážil o rozkladové námitce, v níž poukazovala na ustanovení přílohy č. 9 písmeno H. Rovněž námitku, že předčasné skončení platnosti lesního hospodářského plánu neodporuje právním předpisům, označil za nedůvodnou. Zdůraznil, že přestože platná právní úprava nezakazuje vlastníkovi lesa navrhnout schválení nového hospodářského plánu v době platnosti dříve schváleného plánu, nový plán však bude schválen pouze tehdy, nebude-li v rozporu s lesním zákonem a dalšími právními předpisy. Žalobkyně měla postupovat v souladu s § 27 odst. 4 lesního zákona. Připuštěním možnosti zkrácení doby platnosti lesního hospodářského plánu by přestala plnit svou funkci ustanovení o maximální celkové výši těžeb a stala by se nadbytečnými. III. Obsah kasační stížnosti [4] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížností. Opírá ji o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje zrušení rozsudku městského soudu i rozhodnutí žalovaného spolu s vrácením věci žalovanému k dalšímu řízení. [5] Jelikož napadeným rozsudkem nebylo zrušeno rozhodnutí žalovaného pro vady řízení spočívající v jeho nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů, je nepřezkoumatelný i rozsudek městského soudu (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2007, č. j. 4 Ads 17/2007 - 66 a ze dne 19. 4. 2013, č. j. 7 As 71/2012 - 39). Stěžovatelka v žalobě vytýkala nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného, neboť odůvodnění zahrnuje pouze popis dosavadního průběhu řízení a úvahy, jimiž doplnil argumentaci správního orgánu prvního stupně, není z něj však zřejmé, jak se žalovaný vypořádal s jednotlivými rozkladovými námitkami žalobce. Konstatování, že se ministerstvo vypořádalo s námitkami v prvostupňovém rozhodnutí, je z hlediska smyslu a účelu rozkladového přezkumu zcela bezcenné. Z rozkladu plynulo, že nebyl podán proto, že by stěžovatelka postrádala vypořádání s námitkami, ale proto, že nesouhlasila se způsobem vypořádání. Jediná námitka, jíž žalovaný věnoval pozornost, se týkala obsahu přílohy č. 9, písm. H zákona č. 433/2010 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2011 (dále jen „zákon o státním rozpočtu“), ani v tomto případě však není zřejmé, jak žalovaný o rozkladové námitce uvážil, jakými názory byl veden a proč ji (pravděpodobně) považuje za neopodstatněnou. [6] Městský soud námitkám nepřezkoumatelnosti nepřisvědčil. Uvedl, že správní rozhodnutí vydaná v prvním a ve druhém stupni tvoří jeden celek a postup žalovaného je zcela akceptovatelný, argumentaci přílohou zákona o státním rozpočtu označil za neopodstatněnou a bez vztahu k předmětu sporu. S těmito závěry soudu stěžovatelka nesouhlasí. Její námitky vyvrátil způsobem, který se míjí s podstatou žalobních bodů. Za nepřiléhavý považuje rovněž odkaz na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2010, č. j. 4 Ads 123/2009 - 108, neboť se v něm soud zabýval přípustností doplnění chybějících úvah správního orgánu prvního stupně odvolacím orgánem, nikoli otázkou, zda lze vypořádat odvolací námitky založené na vyvracení správnosti úvah správního orgánu prvního stupně zpětným odkazem na obsah jeho úvah. [7] Ve vztahu k obsahu přílohy č. 9, písm. H zákona o státním rozpočtu dovozuje, že pokud zákonodárce výslovně připouští možnost slučování lesních hospodářských plánů a s majetkovými změnami spojuje možný vznik povinnosti nechat vyhotovit nový lesní hospodářský plán, připouští tím i možnost předčasného zkrácení platnosti lesního hospodářského plánu a jeho nahrazení novým, dojde-li k takové změně majetkových poměrů na straně vlastníka lesa, k jakým došlo v případě stěžovatelky. Za těchto okolností nelze námitky stěžovatelky vypořádat strohým konstatováním žalovaného, že zákon problematiku neřeší. Již z použití pojmu „sloučení několika plánů“ je zřejmé, že problematiku schvalování plánů tento zákon upravuje, byť ne jako hlavní účel. [8] Dále stěžovatelka namítá nesprávnost závěru o nemožnosti zkrácení doby platnosti lesního hospodářského plánu. Na schvalování lesního hospodářského plánu lze vztáhnout účinky ustanovení čl. 2, odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2, odst. 4 Ústavy, podle nichž každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá. Žádný platný zákon přitom vlastníkům lesa nezakazuje navrhnout schválení nového lesního hospodářského plánu ještě v době platnosti plánu schváleného dříve a předchozí ukončení platnosti plánu dřívějšího ani nikde neoznačuje za podmínku schválení plánu nového. Právní povaha lesních hospodářských plánů je charakterizována v § 24 odst. 1 lesního zákona, z něhož lze dovodit, že plány nejen mohou, ale i musí podléhat dispozičním úkonům vlastníka lesa, přičemž není důvod se domnívat, že se tyto úkony nemohou týkat doby platnosti lesního hospodářského plánu. [9] Je-li plán v § 24 odst. 1 označen za nástroj vlastníka lesa, je jím nepochybně míněn aktuální vlastník, nikoli osoba, jíž svědčilo vlastnické právo v okamžiku schvalování lesního hospodářského plánu. Žalobkyně je tak nucena řídit se plánem zpracovaným odlišnou osobou, která mu jej nadto odmítla předat, a navíc pouze pro část jeho pozemků v dané oblasti. Je tak zcela popřen význam a smysl ustanovení lesního zákona o plánu jakožto „nástroji vlastníka lesa“. [10] Stěžovatelka považuje za nesprávnou argumentaci soudu, že byl namístě postup podle § 27 odst. 4 lesního zákona. Sama existence těžebních ukazatelů uvedených v § 8 a příloze č. 5 vyhlášky č. 84/1995 Sb. neprokazuje, že předčasné zkrácení platnosti plánu a jeho nahrazení novým vždy a za všech okolností znemožňuje zachování trvalého a rovnoměrného plnění dřevoprodukční funkce lesa. Těžební ukazatele se pro odvození závazného ustanovení „maximální celková výše těžeb“ totiž použijí v naprosto stejné podobě a naprosto stejném rozsahu, ať již vlastník lesa navrhuje předčasné zkrácení platnosti existujícího lesního hospodářského plánu a jeho nahrazení plánem novým, nebo změnu závazných ustanovení plánu podle § 27 odst. 4 lesního zákona. V obou případech může být požadavek vlastníka lesa s požadavkem na zachování trvalého a rovnoměrného plnění dřevoprodukční funkce lesa jak v rozporu, tak i v souladu. Je na orgánu státní správy lesů, aby posoudil, která z obou možností v konkrétním případě pl