10 As 221/2015 — Nejvyšší správní soud

10 As 221/2015- 58 - text 10 As 221/2015 - 62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci navrhovatelů: a) A. K., b) MUDr. P. K., c) MUDr. J. V., d) P. P., e) Ing. P. J. a f) Ing. R. V., všichni zast. Mgr. Pavlem Fryntou, advokátem se sídlem Břevnovská 433/12, Praha 6, proti odpůrci: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, zast. Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo náměstí 24, Praha 1, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 23/2012 – celoměstsky významné změny I+II Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, schválené usnesením zastupitelstva hl. m. Prahy č. 16/4, v části obsahující změnu Z 2440/00, v řízení o kasační stížnosti odpůrce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2015, čj. 3 A 48/2015-92, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Odpůrce j e p o v i n e n zaplatit navrhovatelům a) až f) náhradu nákladů řízení v celkové výši 27 733 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám jejich zástupce Mgr. Pavla Frynty, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Navrhovatelé se návrhem doručeným městskému soudu 23. 4. 2015 domáhali zrušení opatření obecné povahy č. 23/2012 – Celoměstsky významné změny I+II Územního plánu sídelního útvaru hl. m. Prahy, schváleného usnesením Zastupitelstva hl. m. Prahy č. 16/4 ze dne 26. 4. 2012, v části obsahující změnu Z 2440/00. [2] Městský soud výrokem I. v záhlaví označeného rozsudku napadenou část uvedené změny územního plánu zrušil. Ze čtyř uplatněných návrhových bodů shledal důvodným jediný. Přisvědčil totiž argumentaci navrhovatelů, dle níž nezákonnost napadeného opatření obecné povahy způsobují chybějící důvody stanoviska dotčeného orgánu státní správy upouštějícího od SEA, tedy rozpor s kogentním ustanovením § 10d odst. 5 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Městský soud v této souvislosti mimo jiné uvedl, že „[z]měna územního plánu hl. m. Prahy je koncepcí ve smyslu zákona o posuzování vlivů na životní prostředí a podléhá povinnosti posouzení dle tohoto zákona, tj. provedení zjišťovacího řízení. Stanovisko k zadání musí obsahovat jasný závěr buď o nutnosti komplexního posouzení vlivů řešení předložené dokumentace na životní prostředí, nebo o jeho ukončení závěrem zjišťovacího řízení. Pokud posouzení vlivů na životní prostředí není požadováno, musí závěr zjišťovacího řízení obsahovat odůvodnění. Tato povinnost vyplývá zřetelně z § 10d odst. 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (zákon č. 100/2001 Sb.), podle kterého je příslušný úřad povinen uvést v závěru zjišťovacího řízení důvody, pro které není posuzování podle tohoto zákona požadováno. Vydané stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 29. 5. 2009, sp. zn. SMHMP-388985/2009/1/OOP/VI, těmto požadavkům nevyhovuje. V bodu III. tohoto stanoviska je pouze uvedeno, že změny č. Z 939/00, Z 1175/00, Z 2143/00, Z 2156/00, Z 2215/00 a Z 2743/00 je nutno posoudit z hlediska vlivů na životní prostředí. K napadené změně Z 2440/00 se stanovisko vůbec nevyjadřuje, natož aby výsledek zjišťovacího řízení jakkoliv odůvodňovalo. Bez odůvodnění tohoto stanoviska není zřejmé, zda vůbec byla napadená změna územního plánu hodnocena. Absence odůvodnění, které je vyžadováno přímo zákonem, pak nemůže být překlenuta ani žádnými jinými dokumenty, které zamýšlenou změnu z různých hledisek hodnotí ani vyjádřeními odpůrce při jednání u soudu.“ II. Obsah kasační stížnosti [3] Odpůrce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti proti tomuto rozsudku, resp. jejím doplnění, uvedl, že se městský soud přes výslovnou námitku nezabýval jeho právem na samosprávu ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2013, sp. zn. III. ÚS 1669/11, č. 69/2013 Sb. ÚS. Rozsudek je proto nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. [4] Městský soud neoprávněně zasáhl do stěžovatelova práva na samosprávu, neboť se v projednávané věci dostal do „do extrémního rozporu s principy spravedlnosti.“ [5] Odkaz městského soudu na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2013, čj. 2 Aos 1/2013138, označil stěžovatel za nepřiléhavý, neboť Nejvyšší správní soud v něm ve vztahu k nutnosti odůvodnění neposuzování vlivů na životní prostředí konstatoval, že tento závěr „platí obzvláště tehdy, argumentují-li […] osoby uplatňující námitky výrazným zhoršením životního prostředí v okolí jejich nemovitostí vlivem provedených změn.“ Navrhovatelé však v nyní posuzované věci žádný zásah do životního prostřední netvrdili, a to ani v průběhu přijímání změny Z 2440/00, přestože námitky z jiných důvodů podali. Tvrzené procesní pochybení tak nemohlo zasáhnout do právní sféry navrhovatelů a nezpůsobilo nezákonnost napadené změny územního plánu. Na tuto skutečnost stěžovatel městský soud výslovně upozornil, přičemž jeho argumentace v této souvislosti směřovala k posouzení aktivní věcné legitimace (úspěšnosti návrhu) a nikoli k posouzení aktivní legitimace procesní, kterou se v odůvodnění svého rozsudku městský soud zabýval. Jeho postup stěžovatel označil za formalistický. [6] Stanovisko odboru životního prostředí ze dne 29. 5. 2009 se dle stěžovatele posouzením změny Z 2440/00 zabývalo; na toto stanovisko, které se skládá ze tří částí, je totiž nutno nahlížet komplexně. Stěžovatel se navíc nad rámec svých povinností obrátil na příslušný odbor životního prostředí s žádostí o potvrzení, že v případě změn, u nichž nebyla vyhotovena SEA, nenastaly skutečnosti, „které by dotčený orgán vedly k dodatečnému uplatnění stanoviska SEA“. [7] Městský soud též nepřihlédl k tomu, že koridor veřejně prospěšné stavby (trasa metra D) a s ní související plochy byly v územním plánu ještě před přijetím změny Z 2440/00; tato změna dosavadní územní plán pouze zpřesňuje. Trasa metra D přitom byla z hlediska vlivů na životní prostředí prověřena již při přijímání příslušných zásad územního rozvoje. [8] Městský soud měl vzít v potaz také skutečnost, že změna územního plánu byla účinná více než tři rok a návrh na její zrušení byl podán necelý měsíc před uplynutím tříleté lhůty dle § 101b odst. 1 s. ř. s. Zájmu na stabilitě územního plánu a právní jistotě dotčených osob, jakož i strategickému významu stavby metra trasy D (představující mimo jiné předpoklad pro zlepšení životního prostředí v Praze) se však při svém rozhodování městský soud nevěnoval. Stěžovatel dále zdůraznil, že cílem přijaté změny Z 2440/00 je naplnění veřejného zájmu a nikoli zájmu soukromého, jak tomu bylo ve věci řešené Nejvyšším správním soudem ve shora citovaném rozsudku čj. 2 Aos 1/2013138. [9] Na základě uvedeného stěžovatel dovodil, že dotčený orgán správně nepožadoval posouzení změny Z 2440/00 z hlediska vlivů na životní prostředí. V závěrečném shrnutí stěžovatel uvedl, že městský soud zasáhl též do hospodárnosti procesu pořizování územně plánovací dokumentace, neboť shodná změna musí z formálních důvodů znovu projít schvalovacím procesem, ačkoli výsledek bude shodný. [10] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. III. Vyjádření navrhovatelů [11] Navrhovatelé ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedli, že stěžovatel městskému soudu vytýká prakticky pouze přepjatý formalismus, který dovozuje z nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1669/11. Uvedený nález však na věc nedopadá, neboť v něm bylo řešeno nedostatečně rozvedené vypořádání námitek dotčených osob, zatímco v nyní posuzované věci neexistovalo žádné odůvodnění závěru zjišťovacího řízení, a to v rozporu s § 10d odst. 5 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. Z toho důvodu je naopak zcela přiléhavý závěr obsažený v citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 2 Aos 1/2013138, dle něhož absence takovéhoto odůvodnění není pouhým formálním nedostatkem. [12] Argumentaci, podle které nedošlo k zasažení jejich hmotných práv, označili navrhovatelé za účelovou, neboť v úvodu návrhu na zrušení napadené změny územního plánu uvedli rozsáhlý seznam pozemků v jejich vlastnictví, které mají být touto změnou přímo dotčeny (vlastní dokonce další, taktéž potenciálně dotčené pozemky, které v návrhu nezmínili), jímž dokládali, že jejich zájmy v daném území jsou zásadní. Je pro ně proto podstatný i celkový stav životního prostředí na těchto pozemcích. [13] K dalším námitkám stěžovatele navrhovatelé uvedli, že koridor veřejně prospěšné stavby byl v územním plánu původně zakreslen na jiném místě a byl menšího rozsahu. Stěžovatelem zmiňované zásady územního rozvoje nebyly předmětem tohoto řízení; jde o dokument zpracovávaný v mnohem větším měřítku než územní plán a z pohledu vlivů na životní prostředí je hodnocena pouhá koncepce. Stavba metra včetně záchytných parkovišť dle stěžovatelů jednoznačně bude mít na životní prostředí vliv. Je přitom lhostejno, ž