4 As 242/2015 — Nejvyšší správní soud

4 As 242/2015- 38 - text 4 As 242/2015 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: A.G. Service s.r.o., se sídlem Chotěšov 167, Vrbičany, zast. JUDr. Ivem Beránkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8, proti žalovanému: Český báňský úřad, se sídlem Kozí 748/4, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: KÁMEN Zbraslav, a.s., se sídlem Žitavského 1178, Zbraslav, Praha 5, zast. JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem, se sídlem Dlouhá 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 10. 2015, č. j. 15 A 182/2013 – 60, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 24. 9. 2013, č. j. SBS 25474/2013/ČBÚ-22 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jako nepřípustné zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v Mostě ze dne 17. 9. 1998, č. j. 3125/98 o předchozím souhlasu k převodu dobývacího prostoru Litochovice I z organizace TEKAZ, s.r.o. na organizaci KÁMEN Zbraslav. V odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že v září 1998 byla podána organizací TEKAZ s.r.o. žádost o předchozí souhlas k převodu dobývacího prostoru Litochovice I ze žadatele na organizaci KÁMEN Zbraslav, spol. s r.o. Obvodní báňský úřad v Mostě dne 17. 9. 1998 vydal rozhodnutí č. j. 3125/98, který podle ustanovení § 27 odst. 7 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „horní zákon“) udělil předchozí souhlas k převodu dobývacího prostoru. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 21. 9. 1998. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně dne 16. 8. 2013 odvolání. Žalovaný vysvětlil, že prvostupňové rozhodnutí je v právní moci, tudíž odvolání proti němu podané je nepřípustné. Nadto je podala osoba, která nebyla účastníkem původního řízení a jde tudíž o odvolání podané osobou neoprávněnou. Účastenství žalobkyně nedokládají ani její námitky stran neplatnosti původního převodu dobývacího prostoru ze státního podniku Kamenolom Dobkovičky s.p. na společnost TEKAZ s.r.o. Tento převod totiž byl potvrzen rozhodnutími obecných soudů. Rovněž ani orgány činné v trestním řízení nezjistily, že by tímto převodem byla naplněna skutková podstata některého trestného činu, jak dovozuje žalobkyně. [2] Námitku žalobkyně, že smlouvu o převodu dobývacího prostoru mezi organizacemi TEKAZ s.r.o. a KÁMEN Zbraslav a.s. je nutno považovat za neplatnou z toho důvodu, že byla podle tvrzení žalobkyně uzavřena dříve, než byl vydán předchozí souhlas obvodního báňského úřadu, neshledal žalovaný důvodnou. Správnímu orgánu totiž byl předložen pouze návrh smlouvy, vlastní smlouva byla uzavřena až dne 21. 9. 1998. Žalovaný se nadto neztotožnil s výkladem § 27 odst. 7 horního zákona, který zastává žalobkyně, že smlouva musí být uzavřena až po předchozím souhlasu obvodního báňského úřadu. Podle žalovaného totiž není vyloučeno, aby taková smlouva byla platně uzavřena již před tím, než byl získán souhlas obvodního báňského úřadu s tím, že k vlastnímu převodu dobývacího prostoru dojde až právní mocí tohoto souhlasu. Žalovaný v neposlední řadě vysvětlil, že žalobkyně nemohla být účastníkem prvostupňového řízení rovněž z toho důvodu, že v předmětné době nesplňovala podmínky § 5 horního zákona (neměla oprávnění k horní činnosti), tudíž nebyla organizací ve smyslu horního zákona. Žalovaný se dále zabýval tím, zda zde nejsou splněny podmínky pro zahájení přezkumného řízení nebo obnovu řízení, přičemž uvedl, že tyto mimořádné opravné prostředky nemohly být aplikovány pro marné uplynutí příslušných lhůt. Nemohl ani vydat nové rozhodnutí pro nesplnění procesních podmínek. Ohledně procesního režimu pak uvedl, že postupoval podle zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), neboť to ukládá ustanovení § 179 odst. 1 správního řádu. Ke stejnému závěru o nutnosti zamítnutí odvolání společnosti AG Service s.r.o. by však musel dospět i v případě aplikace předchozí procesněprávní úpravy. [3] Žalobkyně se proti napadenému rozhodnutí bránila žalobou ze dne 19. 11. 2013, v níž namítala, že žalovaný nesprávně na daný případ aplikoval správní řád z roku 2004. Podle jejího názoru totiž byla účastnicí již původního řízení v roce 1998, které nemohlo pravomocně skončit, neboť prvostupňoné rozhodnutí jí nikdy nebylo doručeno. Lhůta k odvolání jí proto nikdy nepočala plynout. Setrvala na stanovisku, že měla být účastníkem prvostupňového řízení, neboť jím bylo rozhodnuto o jejích právech týkajících se dobývacích prostorů, které nabyla na základě smlouvy o prodeji podniku ze dne 15. 1. 1995. Vydaná rozhodnutí jí tedy brání v užívání dobývacího prostoru. Na tom nic nemění ani to, že v minulosti byla uzavřena smlouva o převodu dobývacího prostoru mezi státním podnikem Kamenolom Hodkovičky a společností TEKAZ, a to již dne 16. 8. 1994, neboť tato smlouva je podle názoru žalobkyně absolutně neplatná, jelikož porušovala zákaz obsažený v ustanovení § 45 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby. Tato smlouva byla nadto uzavřena v rozporu s rozhodnutím o privatizaci státního podniku Kamenolom Dobkovičky, přičemž ředitel státního podniku tím spáchal trestný čin porušování závazných pravidel obchodního styku. Za absolutně neplatnou žalobkyně považuje i smlouvu o převodu dobývacího prostoru Litochovice I. č. 7/1070 na společnost KÁMEN Zbraslav a.s. ze dne 14. 9. 1998, protože tato smlouva byla uzavřena bez předchozího pravomocného souhlasu obvodního báňského úřadu, který byl dán až následně, což je v rozporu s kogentním ustanovením § 27 odst. 7 horního zákona. S ohledem na to, že neplatná je předchozí smlouva, na základě které organizace TEKAZ s.r.o. nabyla dobývací prostor, nebyla tato organizace oprávněna iniciovat ani řízení v roce 1998. Žalobkyně proto navrhovala, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [4] Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 3. 1. 2014, v němž zrekapituloval dosavadní průběh řízení a setrval na stanovisku, že musel na věc aplikovat nový správní řád z roku 2004, neboť prvostupňové správní řízení bylo pravomocně skončeno již v roce 1998. Účastnicí uvedeného řízení nebyla žalobkyně, tudíž ani z tohoto důvodu nemohla podat odvolání. I kdyby žalovaný postupoval podle předchozí právní úpravy, jak požaduje žalobkyně, musel by odvolání rovněž zamítnout jako nepřípustné, případně opožděné. Žalovaný rovněž neshledal, že by byly splněny podmínky pro zahájení přezkumného řízení, pro vydání nového rozhodnutí, nebo pro povolení obnovy řízení. Žalovaný trval na tom, že společnost TEKAZ byla v roce 1998 oprávněna iniciovat řízení o převodu dobývacího prostoru, protože byla držitelem příslušných oprávnění. Zdůraznil, že podle § 27 odst. 7 horního zákona musí být pro platný převod dobývacího prostoru splněny 3 podmínky, a to, že účastníci převodu jsou organizacemi ve smyslu § 5a horního zákona, že je dán souhlas obvodního báňského úřadu a že se převod může uskutečnit jen na základě smlouvy uzavřené mezi držitelem a nabyvatelem dobývacího prostoru. K převodu pak dochází až právní mocí předchozího souhlasu. Na skutečnosti, že je soukromoprávní smlouva uzavřena před vlastním podáním návrhu na vyslovení souhlasu s převodem dobývacího prostoru, žalovaný rovněž nespatřoval nic nezákonného. Ke stejnému závěru ostatně dospěly i obecné soudy, např. Městský soud v Praze v rozsudku sp. zn. 58 Cm 13/2011. V posuzované věci navíc společnost TEKAZ s.r.o. předložila ke schválení pouze návrh smlouvy o převodu dobývacího prostoru. Žalobkyně nemohla být účastníkem řízení v roce 1998 ani z toho důvodu, že kromě jiného nikdy nedisponovala oprávněním dle § 5 horního zákona, nebyla tedy organizací ve smyslu citovaného předpisu. Není rovněž pravdou, že by předchozí převod v roce 1994 byl neplatný, neboť tuto otázku již obecné soudy posoudily a dospěly k závěru, že tato smlouva byla platná. Policie trestní oznámení žalobkyně odložila, neboť dospěla k závěru, že trestný čin nikdo nespáchal. Žalovaný proto navrhoval, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. [5] V replice ze dne 19. 2. 2014 žalobkyně setrvala na stanovisku, že je stále držitelkou dobývacího prostoru Litochovice I., tudíž vždy byla účastníkem správního řízení. Žalovaný v duplice ze dne 21. 3. 2014 plně setrval na své předchozí argumentaci. [6] Osoba zúčastněná na řízení KÁMEN Zbraslav a.s. ve svém vyjádření ze dne 17. 4. 2014 vyslovila přesvědčení, že prvostupňové rozhodnutí nabylo právní moci v září 1998, tudíž řízení o převodu dobývacího prostoru bylo již