4 As 63/2016 — Nejvyšší správní soud

4 As 63/2016- 39 - text 4 As 63/2016 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobců: a) Ing. A. D., b) Y. H., c) J. V., d) Ing. M. V., všichni zast. Mgr. Danem Pospíšilem, advokátem, se sídlem Sokolská tř. 21, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: TRADE HAMMER, s.r.o., se sídlem 28. října 205/45, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobců a) až d) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2016, č. j. 22 A 126/2013 – 47, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í: I. Dosavadní průběh řízení [1] Rozhodnutím Magistrátu města Ostravy (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 5. 3. 2013 č. j. SMO/061256/13/OŽP/Bl, byla společnosti TRADE HAMMER s. r. o. (dále jen osoba zúčastněná na řízení) povolena změna povolení k nakládání s vodami, povolena stavba vodního díla a změna dokončené stavby „Řešení odvodu a čištění odpadních vod v obci Velká Polom – ČOV pro 3200 EO“ a bylo uloženo provedení zkušebního provozu této stavby. Zároveň bylo rozhodnuto o námitkách podaných žalobci a) – d) tak, že tyto námitky se zamítají. Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci a) – d) odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 8. 2013, č. j. MSK 75860/2013 zamítl. [2] V žalobě podané u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“) žalobci a) – d) namítali, že odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné. Žalovaný nepřihlédl k námitkám žalobců s odůvodněním, že měly být uplatněny již v územním řízení. Podle žalobců však jejich argumentace směřovala ke způsobu provádění a užívání stavby a námitky tedy měly být v souladu s § 114 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“) zohledněny. Žalobkyně a) přitom nabyla vlastnické právo k nemovitostem až po skončení územního řízení a ustanovení § 114 odst. 2 stavebního zákona se na ni tedy nemůže vztahovat. S ohledem na to se správní orgány měly jejími námitkami zabývat ve stavebním řízení. Správní orgány dále chybně vyhodnotily otázku ochranného pásma ochrany prostředí mezi stavbou čistírny odpadních vod (dále jen ČOV) a obytnou zástavbou v lokalitě Mlýnek, kde se nacházejí nemovitosti vlastněné žalobci. S odkazem na akustické posudky žalobci také poukázali na překračování hlukových limitů z provozu osobní silniční dopravy v souvislosti s plánovaným rozvojem lokality, což nasvědčuje rovněž překračování hlukových limitů v souvislosti s výstavbou a provozem ČOV. [3] Krajský soud rozsudkem ze dne 17. 2. 2016, č. j. 22 A 126/2013 – 47, žalobu zamítl. Krajský soud konstatoval, že správní orgán prvního stupně se podrobně vypořádal se všemi námitkami žalobců a není vadou řízení, pokud se žalovaný s jeho závěry ztotožnil, aniž by v odůvodnění svého rozhodnutí závěry obsažené v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozsáhle opakoval. Krajský soud se dále ztotožnil se závěrem žalovaného, že žalobkyně a) měla možnost zvážit všechny okolnosti související s pořízením nemovitosti v dané lokalitě a bylo by v rozporu s principem právní jistoty všech účastníků, pokud by bylo možné „otvírat“ již uzavřená řízení z důvodu změny vlastníka nemovitosti. K námitce týkající se ochranných pásem krajský soud uvedl, že se jedná o námitku náležící do územního řízení. Rovněž námitka zvýšeného hluku v souvislosti s provozem stavby s ohledem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 12. 2011 č. j. 1 As 133/2011 – 127, svým předmětem náleží do územního řízení. Ačkoliv námitka zvýšeného dopravního provozu při realizaci stavby je námitkou náležící svým předmětem do stavebního řízení, krajský soud ji s ohledem na její neurčitost neshledal důvodnou. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Proti rozsudku krajského soudu nyní žalobci a) – d) (dále též „stěžovatelé“) brojí kasační stížností, v níž namítají důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d), a navrhují, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Stěžovatelé v první řadě namítají, že rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů podle § 103 odst. 1 písm. d), jelikož krajský soud v odůvodnění namísto poskytnutí své vlastní argumentace stručně odkazuje na argumentaci správních orgánů. [6] Krajský soud podle stěžovatelů dále pochybil, pokud shodně se správními orgány shledal, že námitky stěžovatelů vznesené v řízení před správním orgánem prvního stupně svým předmětem náležely do územního řízení. Stěžovatelé argumentují, že jejich námitky se vztahovaly ke způsobu provádění a užívání stavby a jednoznačně tedy mohly být zohledněny ve stavebním řízení. Podle stěžovatelů nelze jejich námitky označit za nepřípustné kvůli tomu, že je mohli uplatnit již v územním řízení, jelikož od skončení územního řízení do zahájení stavebního řízení může dojít k výrazným změnám v charakteru navrhované stavby, způsobu jejího provádění a užívání. Účastníkům řízení tak musí být dáno právo reagovat na tyto změny. Správní orgány by měly dbát především na ochranu zdraví obyvatel a měly by tak kdykoliv v průběhu územního či stavebního řízení zkoumat, zda posuzovaný záměr neodporuje tomuto chráněnému zájmu. [7] Stěžovatelé rovněž upozorňují na specifické postavení žalobkyně a), která nabyla vlastnické právo k nemovitosti v dotčené oblasti až po skončení územního řízení. Nemělo by tedy na ni dopadat ustanovení § 114 odst. 2 stavebního zákona a měla by být oprávněna vznést ve stavebním řízení všechny námitky. Závěr žalovaného potvrzený také v napadeném rozsudku krajského soudu, podle kterého žalobkyně a) nabyla nemovitost až po vydání územního rozhodnutí, tj. „nabyla majetek s tímto rozhodnutím“, je podle stěžovatelů scestný. Žalobkyně a) nabyla vlastnické právo k nemovitosti na základě kupní smlouvy bez jakékoliv znalosti vedených územních řízení, stavebních řízení, či jiných řízení v dané lokalitě. Dle názoru stěžovatelů nelze spravedlivě po zájemci o koupi nemovitosti požadovat, aby měl informace o veškerých správních řízeních, která v dané lokalitě probíhají, popř. již proběhla. [8] Správní orgány a krajský soud se podle stěžovatelů také nesprávně vypořádaly s otázkou ochranných pásem ČOV. Stěžovatelé namítají, že podle technických norem ČSN 75 6401 a TNV 75 6011 by mělo být pro ČOV stanoveno pásmo ochrany prostředí podle konkrétní technologie ČOV a její velikosti vyjádřené v EO (počtu ekvivalentních obyvatel). Je tedy povinností správních orgánů se touto problematikou zabývat. Krajský soud však ve shodě se správními orgány konstatoval, že jde o otázku spadající do územního řízení. Stěžovatelé poukazují na skutečnost, že jak správní orgány, tak krajský soud se zabývaly ochrannými pásmy pouze ve vztahu k ochraně vodního díla. Podstatou námitky stěžovatelů je však ochranné pásmo prostřední kolem kanalizačních zařízení stanovené normou TNV 75 6011, která je skrze odkaz v normě ČSN 75 6401 závazná. [9] Předmětem námitek stěžovatelů je nakonec také překročení hlukových limitů v souvislosti s užíváním a realizací předmětné ČOV. Stěžovatelé správním orgánům předložili akustický posudek pro lokalitu Mlýnek z roku 2011, podle kterého hluk z provozu osobní silniční dopravy v obytném souboru Velká Polom překračuje hlukové limity v dané oblasti. Pokud již při běžné osobní dopravě dochází k překračování hlukových limitů, při stavbě a obsluze ČOV budou tyto limity překročeny ještě výrazněji. K této skutečnosti měly správní orgány povinnost přihlédnout. Krajský soud však potvrdil závěr správních orgánů, že se nejedná o námitku náležící do stavebního řízení. [10] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že trvá na zákonnosti a věcné správnosti napadeného rozsudku krajského soudu. Žalovaný považuje námitku nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů za nedůvodnou. Odkazuje přitom na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2015, č. j. 1 Azs 105/2015 – 38, podle kterého nelze považovat za vadu, pokud soud při svých úvahách odkáže na závěry vyslovené v rozhodnutí žalovaného. Další námitky stěžovatelů obsažené v kasační stížnosti již byly podrobně vypořádány v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, se kterým se žalovaný i krajský soud ztotožnili. Jedná se zejména o námitky, které mohli stěžovatelé uplatnit již v územním řízení, a které jsou proto ve stavebním řízení nepřípustné. Nejvyšší správní soud by měl tedy kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. [11] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení kasační stížnosti [12] Nejvyšší správní soud nejprve