5 As 62/2015 — Nejvyšší správní soud

5 As 62/2015- 15 - text 5 As 62/2015 - 18 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Lenky Matyášové ve věci žalobce: Mgr. V. H., zastoupený JUDr. Martinem Piškulou, advokátem se sídlem Neumannova 1476, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2015, č. j. 62 A 81/2013 - 38, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2015, č. j. 62 A 81/2013 - 38, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Průběh dosavadního řízení Rozhodnutím Městského úřadu Veselí nad Moravou (dále jen „městský úřad“) ze dne 12. 6. 2013, č. j. MVNM/17729/2013, byla žalobci uložena pokuta ve výši 1000 Kč za spáchání jiného správního deliktu podle § 54 odst. 2 písm. c) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), kterého se měl žalobce dopustit tím, že zaparkoval osobní automobil v lese bez příslušného povolení, čímž porušil § 20 odst. 1 písm. g) lesního zákona. Tímto vozidlem měl, taktéž bez příslušného povolení, přijet po lesní cestě procházející lesními porosty. Zároveň bylo žalobci uloženo nahradit náklady řízení ve výši 1000 Kč. Žalobce napadl rozhodnutí městského úřadu odvoláním, v němž namítal, že do lesa nejel jako soukromá osoba, ale jako místostarosta obce Tvarožná Lhota, tedy zástupce obce, za účelem hospodaření v lese dle § 20 odst. 3 lesního zákona, neboť obec Tvarožná Lhota měla v oboře pozemky. Žalovaný (dále „stěžovatel“) rozhodnutím ze dne 5. 8. 2013, č. j. JMK 73994/2013, žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Měl totiž za prokázané, že žalobce zaparkoval osobní automobil v lese bez příslušného povolení, a porušil tak zákaz vjezdu a stání motorovými vozidly v lesích stanovený v § 20 odst. 1 písm. g) lesního zákona. Podle stěžovatele bylo nepodstatné, zda žalobce do lesa vjel jako soukromá osoba, nebo zástupce obce. Jeho činnost nebylo možné považovat za činnost související s hospodařením v lese, neboť obec Tvarožná Lhota nevlastní v předmětném areálu obory žádné lesní pozemky. Žalobce napadl rozhodnutí stěžovatele žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). V ní namítl, že předmětné jednání nepředstavuje jiný správní delikt podle § 54 lesního zákona, ale mohlo se nanejvýš jednat o přestupek v rámci obecného užívání lesa. Podle něj je totiž zásadní rozlišení mezi přestupky v § 53 lesního zákona a jinými správními delikty upravenými v § 54 a § 55 téhož zákona. Jako podstatný rozlišující znak uvádí okolnost, zda pachatel svou protiprávní činností usiluje o dosažení zisku. Stěžovatel se v rozhodnutí ze dne 5. 8. 2013 nezabýval tím, zda žalobce jednal v rámci obecného užívání lesa, či v závažnějším postavení kvalifikovaného pachatele. V případě, že jednal jako místostarosta obce, bylo by na místě zvažovat, zda se na jeho jednání nevztahují liberační důvody podle § 20 odst. 3 lesního zákona. Pokud by bylo zjištěno, že žalobcův pohyb a jednání v lese naplňují znaky soukromé rekreace v rámci obecného užívání lesa, stěží by bylo možné přistoupit ke správnímu trestání za jiný správní delikt. Stěžovatel ve vyjádření k žalobě uvedl, že porušení § 20 odst. 1 písm. g) lesního zákona nelze kvalifikovat jako přestupek. V § 53 odst. 1 písm. g) lesního zákona je sice uvedeno, že přestupku se dopustí ten, kdo v rámci obecného užívání lesa bez povolení poruší zákaz vjezdu a stání motorovým vozidlem v lese, ale současně z § 54 odst. 2 písm. c) téhož zákona vyplývá, že ten, kdo provádí činnosti v lese zakázané, tedy porušuje § 20 lesního zákona, se dopouští jiného správního deliktu. Jednání, které je jiným správním deliktem, nemůže být klasifikováno jako přestupek, i když k němu došlo v rámci obecného užívání lesa, protože skutková podstata jiného správního deliktu má přednost před uplatněním odpovědnosti za jednání, které naplňuje skutkovou podstatu přestupku. Aplikace § 20 odst. 3 lesního zákona nepřipadala v úvahu, neboť obec Tvarožná Lhota v předmětné oboře nevlastní lesní pozemky. Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) nyní napadeným rozsudkem ze dne 5. 3. 2015 rozhodnutí stěžovatele zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal žalobu důvodnou. Konstatoval, že z § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „zákon o přestupcích“), vyplývá, že pokud určité deliktní jednání naplňuje zákonné znaky jiného správního deliktu, nemůže být přestupkem. Vztah subsidiarity přestupků vůči jiným správním deliktům však platí pouze tehdy, je-li skutková podstata obou deliktů shodná. V daném případě však taková situace nenastala, neboť vymezení přestupku v § 53 odst. 1 písm. g) lesního zákona je vůči jinému správnímu deliktu dle § 54 odst. 2 písm. c) téhož zákona úpravou speciální, protože blíže upřesňuje jednotlivé znaky skutkové podstaty. Oproti tomu ke spáchání deliktu podle § 54 odst. 2 písm. c) lesního zákona postačí jakákoliv činnost z výčtu obsaženého v § 20 odst. 1 a 2 téhož zákona. Postih žalobce podle § 54 odst. 2 písm. c) lesního zákona by byl na místě pouze tehdy, pokud by zákon nestanovil konkrétní skutkovou podstatu deliktu (přestupku), která přímo spočívá v porušení zákazu vjezdu a stání motorovým vozidlem v lese bez povolení. Pokud je tedy v podobě přestupku podrobněji upraveno protiprávní jednání, nelze v jednání, které by naplňovalo znaky přestupku, shledávat jiný správní delikt, jenž je konstruován jen velmi obecně jako tzv. zbytková skutková podstata (dopadá na činnosti v lese zakázané, které však nejsou konkrétně uvedeny jako samostatná skutková podstata). Správní orgán nemůže neomezeně „volit“ mezi tím, zda bude určité jednání sankcionovat jako přestupek, či jiný správní delikt. Pokud tedy fyzická osoba bez povolení poruší zákaz vjezdu a stání motorovým vozidlem v lese, dopustí se zásadně přestupku podle § 53 odst. 1 písm. g) lesního zákona, a nikoliv jiného správního deliktu dle § 54 odst. 2 písm. c) téhož zákona. Opačný výklad by způsobil praktickou neaplikovatelnost § 53 odst. 1 písm. g) lesního zákona, ale i celé řady dalších skutkových podstat přestupků podle § 53 odst. 1 lesního zákona, neboť předmětné jednání by bylo vždy sankcionováno jako tzv. jiný správní delikt. Uvedené dokládá absurdnost závěrů stěžovatele. Mělo s ním tedy být vedeno řízení o přestupku podle § 53 odst. 1 písm. g) lesního zákona a za tento přestupek měl být sankcionován. II. Obsah kasační stížnosti Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. Má za to, že krajský soud vyslovil ničím neodůvodněný závěr, že přestupek je v subsidiárním poměru vůči jinému správnímu deliktu pouze tam, kde je skutková podstata přestupku a jiného správního deliktu shodná. To je však v rozporu s definicí přestupku uvedenou v § 2 odst. 1 zákona o přestupcích, která nestanoví, že by muselo jít o shodnou skutkovou podstatu, ale užívá spojení „nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů“, tedy bez ohledu na to, jak je skutková podstata jiného správního deliktu vymezena. Výklad krajského soudu popírá subsidiaritu přestupku, jak je stanovena v jeho zákonné definici. Stěžovatel dále argumentuje citací z publikace D. Hendrycha a kol. (Správní právo. Obecná část. 7. vydání. C. H. Beck, Praha 2009, str. 455), kde je uvedeno: „Protože přestupky nejsou jediným druhem protispolečenských činů, je zapotřebí určit jejich vztah k jiným trestným jednáním - k trestným činům a jiným správním deliktům. Ustanovení o těchto deliktech jsou v poměru speciality k ustanovením o přestupcích, ta jsou ve vztahu subsidiarity k ustanovením o trestných činech a správních deliktech, postižitelných podle zvláštních právních předpisů“. Taktéž odkazuje na publikaci Z. Červeného a V. Šlaufa (Přestupkové právo. 16. vydání podle právního stavu k 1. 6. 2009. Linde, Praha 2009, str. 26): „Jednání není přestupkem, i když má jinak jeho znaky, jdeli o jiný správní delikt nebo o trestný čin. Posuzování jednání jako přestupku je tudíž subsidiární k jeho posuzování jako jiného správního deliktu anebo trestného činu, a jejich konkurence (souběh) je proto vyloučena“. Pokud je tedy vyloučena konkurence přestupku a jiného správního deliktu (což plyne přímo ze zákona), je vyloučeno i posuzování z hlediska speciálního a obecného (lex specialis derogat legi generali); to lze totiž použít pouze tam, kde ke konkurenci dojít může. Argument praktickou neaplikovatelností § 53 odst. 1 písm. g) lesního zákona není na místě. Vyloučení užití § 53 lesního zákona (s výjimkou tří případů) totiž přinesla novela lesního zákona v podobě zákona č. 67/2000 Sb. ze dne 25. 2. 2000, kterým se mění zákon č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon), ve znění zákona č. 238