6 As 92/2015 — Nejvyšší správní soud

6 As 92/2015- 36 - text 6 As 92/2015 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobce: nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 5, Jihlava, za účasti: Enfinity 22 s.r.o., se sídlem Ovocný trh 12, Praha 1 – Staré Město, zastoupena JUDr. Stanislavem Kadečkou, Ph. D., advokátem, se sídlem Teplého 2786, Pardubice, o žalobě proti rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne 20. 12. 2010, č. j. 13762-9/2010-ERU, ze dne 14. 3. 2012, č. j. 02392-4/2012-ERU, a ze dne 18. 9. 2013, č. j. 11228-5/2013-ERU, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2015, č. j. 62 A 113/2013 – 110, takto: I. Kasační stížnost žalobce s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení případu Včas podanou kasační stížností žalobce brojí proti rozsudku Krajského soudu v Brně (dále „krajský soud“) ze dne 17. 4. 2015, č. j. 62 A 113/2013 – 110 (dále „napadený rozsudek“), jímž krajský soud zamítl žalobu proti rozhodnutím žalovaného ze dne 20. 12. 2010, č. j. 137629/2010-ERU (dále jen „rozhodnutí o udělení licence“), ze dne 14. 3. 2012, č. j. 023924/2012-ERU (dále jen „rozhodnutí o změně č. 001“), a ze dne 18. 9. 2013, č. j. 112285/2013-ERU (dále jen „rozhodnutí o změně č. 002“). Napadeným rozhodnutím o udělení licence žalovaný podle zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“), udělil osobě zúčastněné na řízení licenci č. 111017970 na výrobu elektřiny ve fotovoltaické elektrárně se vznikem oprávnění a termínem zahájení licencované činnosti ke dni právní moci tohoto rozhodnutí (20. 12. 2010) na dobu 25 let. Sídlem osoby zúčastněné na řízení byla Praha 9, Sezemická 2, rozsah podnikání na základě licence byl vymezen celkovým instalovaným výkonem 2,593 MW, provozovna byla vymezena jako „FVE Enfinity 22“, Praha, k. ú. Horní Počernice, obec Praha p. č. 4036/351, 4036/396, 4036/86, 4036/286, 4036/402. Rozhodnutím o změně č. 001 ze dne 14. 3. 2012 žalovaný rozhodl o změně této licence v údaji o držiteli licence, kde bylo změněno jeho sídlo na Praha 6, Na Viničních horách 24. Rozhodnutím o změně č. 002 ze dne 18. 9. 2013 žalovaný rozhodl o změně licence v údaji o držiteli licence, kde bylo změněno jeho sídlo na Praha – Nové Město, Opletalova 55. Žalobce se žalobou ve veřejném zájmu domáhal zrušení rozhodnutí o udělení licence a obou rozhodnutí o změně (dále „napadená rozhodnutí“), neboť podle žalobce nebyly splněny podmínky pro udělení licence stanovené energetickým zákonem a prováděcí vyhláškou k energetickému zákonu č. 426/2005 Sb., o podrobnostech udělování licencí pro podnikání v energetických odvětvích (dále jen „vyhláška č. 426/2005 Sb.“). Pokud jde o rozhodnutí o udělení licence, žalobce namítal, že revizní technik ve zprávách o výchozí revizi elektrického zařízení ze dne 1. 12. 2010 kvalifikoval venkovní prostory jako nebezpečné a zvlášť nebezpečné. Osoba zúčastněná na řízení však nedoložila stanovisko Technické inspekce České republiky. Za této situace nemohl žalovaný uzavřít, že osoba zúčastněná na řízení doložila splnění technických předpokladů podle § 5 odst. 3 energetického zákona k zajištění licencované činnosti. Podle žalobce byla licence udělena, aniž pro to byly splněny podmínky. Rozhodnutí o udělení licence je tak podle žalobce nezákonné. Rozhodnutí o změnách licence formálně mění původní rozhodnutí o udělení licence, ze správního spisu však nelze dohledat, z jakých důvodů bylo takto rozhodnuto a jaké důkazy byly provedeny a změna neplyne ani z „kompletního výroku“, rozhodnutí jsou tak nepřezkoumatelná. Žalobce navrhl zrušit všechna napadená rozhodnutí. Krajský soud v napadeném rozsudku nejprve konstatoval, že žaloba byla podána včas, a žalobce byl v posuzované věci bezpochyby aktivně legitimován k podání žaloby. Krajský soud dále uvedl, že institut zvláštní žaloby podle § 66 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), byl zaveden k ochraně objektivního práva (zákonnosti), a to ve specifických případech, kdy to vyžaduje (závažný) veřejný zájem; tím je tento prostředek zcela mimořádným, což se nutně musí projevit při posuzování důvodnosti žalobních bodů. Krajský soud předně obecně vymezil důvody, které by mohly vést ke zrušení licence, přičemž uvedl, že s ohledem na princip ochrany dobré víry v nabytá práva konstituovaná akty veřejné moci a princip presumpce správnosti aktů veřejné moci přichází zrušení licence v úvahu pouze v případě závažných zjištění. Mohlo by se jednat např. o zjištění, která vyplynou z důkazů získaných v součinnosti s orgány činnými v trestním řízení, případně z rozsudků trestních soudů o tom, že byl spáchán trestný čin, a která zásadně zpochybní pravdivost skutkových podkladů, z nichž vyšel správní orgán, a to za situace, kdy nápravu nemohl realizovat sám správní orgán. Kromě toho by ke zrušení rozhodnutí měl soud přistoupit v případě jiných obdobně významných zjištění indikujících důvodné pochybnosti v tom směru, že toto rozhodnutí vůbec nemělo být vydáno, neboť pro to nebyly splněny zákonem stanovené podmínky, nebo že je jejich splnění zamlženo natolik významně, že zjištění, k nimž soud dospěje, nemohou opravňovat k závěru, že byla dána dobrá víra žadatele o udělení licence ve správnost správního rozhodnutí. Krajský soud konstatoval, že předmětem přezkumu je rozhodnutí o udělení licence, tedy rozhodnutí o udělení oprávnění k podnikání, nikoli rozhodnutí opravňující osobu zúčastněnou na řízení uvést energetické zařízení do provozu. Shodně na licenční řízení nahlížel Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 3. 8. 2009 ve věci sp. zn. 8 As 18/2008. K námitce proti rozhodnutím o změně licence č. 001 a č. 002 krajský soud uvedl, že žalovaný rozhodoval o změně licence na základě oznámené změny sídla osoby zúčastněné na řízení, jíž předtím byla licence udělena, na základě předložených dokladů týkajících se této změny a žádosti o změnu. Z obsahu žádosti o změnu licence, resp. z oznámení o změně sídla jednoznačně plyne, že předmětem byla změna sídla, a tím i kontaktní adresy pro doručování písemností, opřená o aktuální výpisy z obchodního rejstříku. Předmět změny, a tím i samotného řízení o změně, je tím vymezen jednoznačně, tomu odpovídá i obsah rozhodnutí o změně, která se od původního rozhodnutí o udělení licence liší právě v údaji o sídle osoby zúčastněné na řízení. Přestože rozhodnutí o změně původního rozhodnutí o udělení licence jsou formulována jako „úplná znění“ původního rozhodnutí o udělení licence (s promítnutím změn, které byly předmětem řízení o změně) a výrok rozhodnutí o změně působí jako „nová rozhodnutí o udělení licence“, jejich materiální obsah je nutno posuzovat ve spojení s nosnými skutkovými důvody, které vyplývají ze žádosti o změnu, resp. z oznámení změny a z obsahu správního spisu a které provedenou změnu vymezují. Rozhodnutí o změně licence je rozhodnutím formulářovým; jde o rozhodnutí o udělení licence, materializováno je jako listina, jež je samotnou „licencí“. Byť toto rozhodnutí v sobě zahrnuje původní, změnou dotčený text licence, nemá ve vztahu k předchozímu rozhodnutí o udělení licence právní účinky „odklizení“ předchozích rozhodnutí týkajících se téže licence; nemůže být přitom dalším „novým“ rozhodnutím o udělení licence již z toho důvodu, že se skutkově opírá pouze o doklady týkající se změny a zakládá právní účinky pouze ve vztahu k nově posuzovaným skutečnostem v návaznosti na obsah žádosti. Řízení o změně licence, v němž bylo nakonec vydáno rozhodnutí o změně licence, bylo vymezeno žádostí. Jestliže bylo zažádáno o změnu rozhodnutí o udělení licence z důvodu změny sídla osoby, jíž předtím byla licence udělena, pak v tomto rozsahu měl žalovaný o žádosti rozhodnout. To se podle krajského soudu také stalo, neboť žalovaný rozhodl tak, že údaj o sídlu osoby zúčastněné na řízení změnil. Rozhodoval-li žalovaný o změně licence, pak buď mohl vydat rozhodnutí, jehož výrok by obsahoval původní text (z původního rozhodnutí o udělení licence) s údajem o tom, že tento text se nahrazuje, a s novým textem nahrazujícím dosavadní text, tedy s novým údajem ohledně sídla, anebo zvolit takovou formu rozhodnutí, jež má formu „úplného znění licence“ (kde výrokem je ve skutečnosti aktuální text udělené licence po zahrnutí změn, o něž bylo požádáno). Zvolil-li žalovaný druhý způsob, nikterak to nepřivodilo nejasnost o tom, nakolik se změna licence