7 Afs 13/2016 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 13/2016- 25 - text 7 Afs 13/2016 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Město Lišov, se sídlem tř. 5. května 139, Lišov, zastoupen JUDr. Rudolfem Hrubým, advokátem se sídlem Náměstí Míru 140/1, Lišov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2015, č. j. 10 Af 46/2014 – 31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobce Město Lišov domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by byl zrušen rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2015, č. j. 10 Af 46/2014 – 31, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích (dále také „krajský soud“) napadeným rozsudkem ze dne 16. 12. 2015, č. j. 10 Af 46/2014 – 31, zamítl žalobu Města Lišov, kterou se tento žalobce domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství, (dále též „žalovaný“ nebo „žalovaný správní orgán“), ze dne 12. 6. 2014, č. j. 14264/14/500024700-710142, (dále též „napadené rozhodnutí“), jímž byl k odvolání žalobce změněn platební výměr Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, (dále také „správce daně“), ze dne 27. 11. 2013, č. j. 1847896/13/2200-04702-303497, tak, že žalobci byl pravomocně stanoven odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 1.935.453 Kč (dále jen „odvod“). Krajský soud především neshledal, že by žalobce provedl vyhodnocení nabídek v rámci realizované veřejné zakázky zcela objektivně a transparentně, a že by mu tak byl žalovaným správním orgánem stanoven odvod v rozporu se zákonem. Při výběrovém řízení na veřejnou zakázku „Zateplení objektů příspěvkové organizace ZŠ a MŠ Lišov“ byla žalobcem především nejasně definována hodnotící kriteria k posouzení a hodnocení nabídek. Žalobce porušil i podmínku dodržovat pravidla pro zadávání veřejných zakázek v průběhu realizace akce stanovená v čl. 7 Směrnice Ministerstva životního prostředí (dále též „Směrnice MŽP). Je tomu tak proto, že byl vždy povinen dodržovat zásadu transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace. Tato podmínka byla obsažena v obou dokumentech [Smlouva č. 08005683 o poskytnutí podpory ze Státního fondu životního prostředí České republiky v rámci Operačního programu životního prostředí, (dále jen „Smlouva“), uzavřená dne 4. 12. 2008 se Státním fondem životního prostředí České republiky, (dále také „SFZP“), a rozhodnutí o poskytnutí dotace ze dne 26. 11. 2008, č. j. SFZP 022494/2008, (dále též „Rozhodnutí“), vydané Ministerstvem životního prostředí, na jejichž základě byly žalobci poskytnuty finanční zdroje [oddíl B bod 3 písm. a) podmínek poskytnutí dotace, tvořící přílohu č. 1 k rozhodnutí o poskytnutí dotace]. Žalobce tak byl povinen dodržovat pravidla pro zadávání veřejných zakázek (čl. 7 Směrnice MŽP). U zakázky - mandátní smlouva na zajištění odborného technického dozoru investora stavby: Zateplení objektů ZŠ a MŠ Lišov – žalobce ale nedoložil jasný způsob hodnocení a výběru nabídek. V poptávkovém řízení nebyl též uveden způsob hodnocení referencí. Podle „Záznamu o posouzení nabídek“ a „Tabulky výsledného pořadí“ nebylo možné ani ověřit způsob výpočtu přidělených bodů. Dvě nabídky dokonce obsahovaly stejný počet referencí, ale byly bodově hodnoceny rozdílně. Jedna nabídka obsahovala reference i bez termínu provedení. Bodové hodnocení přiřazené jednotlivým nabídkám tak nebylo odůvodněno a žalobce neprokázal, že posouzení a vyhodnocení jednotlivých nabídek bylo provedeno přezkoumatelným způsobem a v souladu se zásadou transparentnosti. Je tedy zcela opodstatněný závěr správních orgánů, že u prostředků poskytnutých z Fondu soudržnosti došlo k porušení rozpočtové kázně ve smyslu ust. § 44 odst. 1 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů [(rozpočtová pravidla), dále jen „rozpočtová pravidla“], když byly uplatněny výdaje zaplacené dodavateli, který byl vybrán na základě nesprávně provedeného výběrového řízení. U zakázky na energetický audit ZŠ a MŠ žalobce použil jako pomocné hodnotící kriterium i ověřený výpis z obchodního rejstříku, přestože takový výpis nebyl v zadávacích podmínkách požadován. Tento postup sice neměl vliv na výběr nejvhodnější nabídky (byla vybrána nabídka s nejnižší cenou), ale rozhodně byl v rozporu s ustanovením oddílu B, bod 3 písm. a) podmínek dotace a ust. § 44 odst. 1 písm. b) rozpočtových pravidel. Krajský soud ze shora uvedených důvodů přisvědčil závěrům správních orgánů, že žalobce svým postupem porušil rozpočtová pravidla. Argumentace uvedená v žalobě proto nemůže obstát, byť lze žalobci přisvědčit v tom, že rozpočtová pravidla územních rozpočtů neřeší jednotlivé skutkové podstaty porušení rozpočtové kázně. Ust. § 21 odst. 2 zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, (dále jen „rozpočtová pravidla územních celků“), považuje za porušení rozpočtové kázně každé neoprávněné použití nebo zadržení peněžitých prostředků poskytnutých z rozpočtu územního samosprávného celku. Neoprávněným použitím peněžitých prostředků je i takové použití, kterým byla porušena povinnost stanovená právním předpisem, smlouvou nebo rozhodnutím o poskytnutí dotace. Z právní úpravy ust. § 22 odst. 3 a 5 téhož zákona pak vyplývá výše odvodu. Jde-li proto o pravidla pro stanovení výše odvodu (v této věci pro porušení rozpočtové kázně), nemá kontrolní správní orgán žádný prostor pro správní uvážení ve směru, který naznačil žalobce ve své žalobě. Krajský soud neshledal opodstatněnou ani zcela obecnou námitku žalobce, že se jako účastník řízení pohyboval jen v mezích poskytnuté dotace, že proto nemohl porušit rozpočtovou kázeň a že vyslovené závěry správního orgánu vychází jen ze zavádějící úvahy kontrolujícího orgánu. Je tomu tak proto, že se žalobce mylně dovolává nesprávně hodnoceného výběrového řízení v bodě 1 a 2 prvotního platebního výměru. Nedůvodná je též námitka žalobce, že žalovaný neměl pravomoc provádět kontrolu prostředků podle rozpočtových pravidel. Je tomu tak proto, že žalovanému správnímu orgánu tato pravomoc vyplývá z ust. § 7 odst. 2 písm. c) zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě. V projednávané věci bylo přitom předmětem kontroly posouzení toho, zda ze strany žalobce nedošlo k porušení rozpočtové kázně ve smyslu ust. § 44 rozpočtových pravidel. Žalovaný, resp. správce daně byl tedy oprávněn vyměřit žalobci odvod za porušení rozpočtové kázně. Uvedené lze dovodit i z řady právních předpisů, počínaje poukazovaným zákonem č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, z daňového řádu i zákona o rozpočtových pravidlech. Opodstatnění také postrádá žalobní námitka, že žádný z účastníků výběrového řízení nerozporoval výsledky hodnocení jednotlivých nabídek. Správní orgány o stanovení odvodu rozhodovaly nikoliv z toho důvodu, že by snad některý z účastníků proti němu brojil, ale z důvodu porušení zákona (smluvních podmínek), na něž bylo poskytnutí dotace vázáno a které bylo prokázáno. Krajský soud neshledal opodstatněnými ani námitky žalobce, že podmínky dotace nebyly stanoveny dostatečně určitě, srozumitelně a jasně. Žalobce své výhrady především nepodložil dostatečnou skutkovou a právní argumentací a nepopsal dovozované konkrétní nezákonné kroky, postupy, úkony, úvahy, hodnocení či závěry, kterých se měl správce daně dopustit. K tvrzenému pochybení žalovaného správního orgánu žalobce neuvedl ani vlastní právní náhled, od něhož dovozuje, proč se mělo v jeho věci jednat o dovozovanou nezákonnost. Nedůvodná je i žalobní námitka o neopodstatněnosti žalobci k tíži přičítané skutečnosti, že nedochoval dokumentaci z hodnocení nabídek. Povinnost zachovat tuto dokumentaci byla žalobci výslovně stanovena podmínkami dotace v části B, a vyplývá i ze Smlouvy. Se svými povinnostmi byl přitom žalobce seznámen minimálně při podpisu Smlouvy. Pokud žalobce argumentoval přílišnou tvrdostí zákona a stanoveného odvodu, odkázal jej krajský soud na institut prominutí odvodu za porušení rozpočtové kázně. Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce - Město Lišov jako stěžovatel (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížnost, kterou opřel o důvody obsažené v ust. § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Krajský soud podle stěžovatele posoudil nesprávně po právní stránce vady v postupu správních orgánů, které nevzaly v potaz, že zákon o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů neobsahuje přesné vymezení pojmu „neoprávněné použití prostředků“. Z tohoto důvodu nelze proto sankcionovat každé jednání subjektu, kterým jsou naplněny formální znaky sjednané např. ve smlouvě či v metodice, a v obecné rovině ob