10 As 294/2016 — Nejvyšší správní soud

10 As 294/2016- 29 - text 10 As 294/2016 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Daniely Zemanové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: M. H., zast. JUDr. Lubomírem Málkem, advokátem se sídlem Horní 6, Havlíčkův Brod, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 57, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: E.ON Distribuce, a.s., se sídlem F.A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2015, čj. KUJI 47149/2015, sp. zn. OUP 168/2015 No-2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2016, čj. 30 A 91/2015-41, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce je vlastníkem pozemku, orné půdy, parc. č. X v kat. území S. u H.B.. Pozemek žalobce protíná několik tras nadzemního elektrického vedení o napětí 110 kV. V roce 2014 požádala společnost E.ON Distribuce, a. s., žalobce o uzavření smlouvy o zřízení práva věcného břemene k umístění stavby na pozemku žalobce. Záměrem společnosti je na pozemku žalobce provést přeložku nadzemního elektrického vedení ve dvou stávajících trasách, a to z důvodu návaznosti těchto tras na plánovanou výstavbu vedení přenosové soustavy V413-V416 smyčka Havlíčkův Brod - Mírovka. Konkrétně má přeložka spočívat v tom, že u nadzemního vedení V1317-V1318 společnost demontuje stávající stožár (podpěrný bod 16) a umístí na totožné místo nový podchodový stožár. Dále u nadzemního vedení V1389-1390 společnost vloží mezi stávající stožáry nový podchodový stožár (podpěrný bod 2A) a zároveň zde vymění fázové vodiče a kombinované zemnicí lano za nové. U obou stožárů budou vodiče dosahovat nižší výšky nad terénem. [2] Žalobce se zřízením věcného břemene k umístění dvou výše popsaných stožárů nesouhlasil. Uvedl, že pozemek užívá k podnikatelským aktivitám v zemědělství a že umístění každého dalšího stožáru mu ztěžuje obdělávání pozemku. Navíc žalobce poukázal na to, že snížení výšky, ve které se nadzemní vedení bude nacházet, ohrozí jeho bezpečnost. Při práci na poli totiž používá těžkou zemědělskou techniku. [3] Dne 27. 11. 2014 podala E.ON Distribuce žádost na Městský úřad Havlíčkův Brod o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby na pozemku žalobce. Městský úřad rozhodnutím ze dne 8. 4. 2015 umístění stavby povolil. Proti uvedenému rozhodnutí se žalobce odvolal. V odvolání zejména namítal, že se stavbou na pozemku, který je v jeho výlučném vlastnictví, nesouhlasil. Společnost E.ON Distribuce neprokázala, že by k pozemku měla zřízené věcné břemeno, a nepředložila ani žádný jiný právní titul, na základě kterého by byla oprávněna k umístění stavby. Prokázání této skutečnosti je zákonnou povinností, nicméně městský úřad se jí nezabýval. [4] Žalovaný v rozhodnutí o odvolání žalobce konstatoval, že na stávající vedení je třeba nahlížet ve smyslu zákona č. 79/1957 Sb., o výrobě, rozvodu a spotřebě elektřiny (elektrizační zákon), jelikož dle § 98 odst. 4 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), zůstávají veškerá oprávnění k cizím nemovitostem vyplývající z předchozích právních předpisů zachována. Dále uvedl, že i podle současné právní úpravy v energetickém zákoně je provozovatel distribuční soustavy oprávněn na cizích nemovitostech zřizovat a provozovat zařízení distribuční soustavy. Přestože věcné břemeno nebylo zřízeno smluvně s vlastníkem nemovitosti podle § 25 odst. 4 energetického zákona, lze pozemek žalobce vyvlastnit. V souladu s § 86 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), proto nebyl souhlas vlastníka v daném případě podmínkou vydání územního rozhodnutí. [5] Žalobce se bránil proti rozhodnutí žalovaného žalobou. V žalobě se soustředil na pouze na posouzení § 86 odst. 3 stavebního zákona. Uvedl, že podmínky pro vyvlastnění nebyly splněny a že žalovaný se jejich posouzením vůbec nezabýval. V takovém případě nebylo dle jeho názoru možné územní rozhodnutí vydat. [6] Krajský soud žalobu zamítl. V rozsudku zdůraznil, že žalobce nezpochybnil závěry žalovaného, podle nichž byla stávající vedení povolena za platnosti elektrizačního zákona. Dále soud uzavřel, že na umístění stavby je nutné pohlížet jako na pouhou stavební změnu. Z toho dle krajského soudu vyplývá, že společnost je ke změně stavby oprávněna přímo na základě elektrizačního zákona. Společnost proto nemusela dokládat dle § 86 odst. 3 žádná oprávnění a v úvahu nepřichází ani vyvlastňovací řízení. Námitky žalobce o nutnosti přezkumu jednotlivých podmínek pro vyvlastnění v územním řízení proto nejsou pro posouzení věci relevantní. [7] Krajský soud dále podotkl, že i kdyby se snad případ posoudil jako nová stavba, nemovitost lze vyvlastnit, a proto udělení souhlasu nebylo třeba dokládat. Městský úřad by nebyl povinen zkoumat existenci konkrétních podmínek pro vyvlastnění již v rámci řízení o vydání územního rozhodnutí. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu včasnou kasační stížnost z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [9] Stěžovatel v kasační stížnosti předně namítá, že oprávnění k provedení nyní plánované stavby nevyplývá přímo ze zákona. Elektrizační zákon založil pouze jednorázové právo ke zřízení stavby, oprávnění k jakýmkoliv změnám z něho neplyne. Nadto v rámci soudního řízení nebylo prokázáno, zda stávající vedení bylo vůbec povoleno v režimu elektrizačního zákona, případně realizováno v souladu s tímto povolením. Navíc žádný subjekt oprávněný ze zrušeného elektrizačního zákona již neexistuje. Závěry krajského soudu proto nejsou správné. Pokud jde o povolení stávajícího vedení, považuje stěžovatel rozsudek v této části rovněž za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. [10] Stěžovatel dále v kasační stížnosti opětovně vyslovil nesouhlas s posouzením podmínek pro doložení souhlasu v § 86 odst. 3 stavebního zákona. Dle jeho názoru bylo nutné zkoumat konkrétní podmínky vyvlastnění. [11] V závěru kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že realizací stavby bude omezeno jeho vlastnické práv a na celou věc je nutné dívat se z pohledu čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod. Právní předpisy by v případě pochybností měly být vyloženy způsobem neomezujícím vlastnické právo. [12] Stěžovatel v závěru kasační stížnosti navrhl, aby zdejší soud zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [13] Žalovaný se v řízení o kasační stížnosti k věci nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [14] NSS při posuzování přípustné kasační stížnosti dospěl k závěru, že kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil NSS v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. [15] Kasační stížnost není důvodná. [16] NSS se nejprve zabýval námitkou stěžovatele týkající se oprávnění ke stávajícímu elektrickému vedení. Dle stěžovatele nebylo v soudním řízení jakkoliv prokázáno, zda bylo vedení povoleno, v režimu jakého zákona a kdo je oprávněným subjektem. NSS zdůrazňuje, že stěžovatel neuplatnil tuto námitku v řízení před krajským soudem. Krajský soud se proto nemohl oprávněním ke stávajícímu vedení zabývat. V souladu s § 75 s. ř. s. totiž soud přezkoumá napadené výroky rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů. Sám krajský soud ve svém rozsudku upozornil stěžovatele na to, že tato zjištění v žalobě nenapadá, a proto z nich soud vychází. V rozporu s tím, co tvrdí stěžovatel v kasační stížnosti, proto nemůže být rozsudek krajského soudu v této části nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Na věci se nic nezmění ani tehdy, byl-li by snad samotný závěr žalovaného o vzniku oprávnění ke stávajícímu elektrickému vedení nepřezkoumatelný. Soud má povinnost zabývat se nepřezkoumatelností i bez návrhu v případech, kdy rozhodnutí vůbec není schopno přezkumu, jinak by zatížil vadou nepřezkoumatelnosti i své rozhodnutí. Nicméně jedná se pouze o situace, kdy nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí postihuje tu část rozhodnutí, proti níž směřuje nějaká včas uplatněná žalobní námitka (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 8. 3. 2011, čj. 7 Azs 79/2009-84). [17] Věcným přezkumem námitky se nemůže zabývat ani zdejší soud. Pokud stěžovatel s těmito závěry nesouhlasil, nebo je nepovažoval za úplné, či dokonce je měl za nepřezkoumatelné, nic mu nebránilo napadnout je v žalobě. Již žalovaný totiž ve svém rozhodnutí uzavřel, že oprávnění ke stávajícímu elektrickému vedení vzniklo přímo na základě § 22 odst. 1 písm. a) elektrizačního zákona a že s ohledem na § 98 odst. 4 energetického zákona je toto oprávnění zachová