2 As 323/2017

Kasační stížnost navrhovatele (dále jen „stěžovatel“) směřuje proti shora označenému usnesení (dále jen „napadené usnesení“) Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Napadeným usnesením byl odmítnut stěžovatelův návrh označený jako „žádost o zajištění důkazů a jiné postupy soudu“, který se měl dle závěrů krajského soudu týkat vniknutí zaměstnanců Ředitelství silnic a dálnic do domu stěžovatele dne 4. 4. 2017.

Výrokem I. usnesení ze dne 25. 9. 2017, č. j. 2 As 323/2017 – 12, vyzval Nejvyšší správní soud stěžovatele k zaplacení soudního poplatku spojeného s podáním předmětné kasační stížnosti, k čemuž mu stanovil lhůtu 10 dnů od doručení tohoto usnesení. Zároveň stěžovatele poučil o následcích nezaplacení tohoto soudního poplatku. Usnesení bylo stěžovateli doručeno dne 29. 9. 2017. S ohledem na § 40 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), proto byl posledním dnem lhůty k zaplacení soudního poplatku den 9. 10. 2017 (pondělí).

Soudní poplatek za kasační stížnost dosud nebyl zaplacen, přičemž stěžovatel na výzvu k zaplacení soudního poplatku nereagoval ani jakýmkoli jiným způsobem. Nejvyšší správní soud proto řízení o jeho kasační stížnosti podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 47 písm. c) s. ř. s., zastavil.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 ve spojení s § 120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylali kasační stížnost odmítnuta; stěžovatel byl přitom jediným účastníkem řízení o kasační stížnosti.