2 As 341/2016 — Nejvyšší správní soud

2 As 341/2016- 41 - text 2 As 341/2016 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobce: RNDr. Z. K., Ph.D., zastoupený JUDr. Lubomírem Rokytou, advokátem, se sídlem Slezské náměstí 14, Bílovec, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČEZ Distribuce, a. s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 4. 2016, č. j. MSK 9195/2016, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 11. 2016, č. j. 22 A 42/2016 – 47, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení n e m a j í právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 8228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Lubomíra Rokyty, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce je vlastníkem zemědělského pozemku v obci Studénka. Na jeho hranici byla vybudována nová pozemní komunikace, a proto bylo nutné přesunout stávající elektrické vedení tak, aby ji nekřížilo. Nová trasa elektrického vedení fakticky vede přes pozemek žalobce. Jelikož mezi osobou zúčastněnou na řízení a žalobcem nebyla uzavřena dohoda o zřízení věcného břemene (pozn. v dnešní terminologii by šlo o služebnost) umožňující umístit elektrické vedení na jeho pozemku, došlo k vyvlastnění. [2] Rozhodnutím Městského úřadu Bílovec (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 19. 11. 2015, č. j. V/36395-12/6167-2012/Nov, bylo omezeno vlastnické právo žalobce k pozemku parc. č. X v k. ú. X (dále jen „dotčený pozemek“) zřízením věcného břemene o rozsahu 78 m2 ve prospěch osoby zúčastněné na řízení pro účely veřejně prospěšné stavby Přeložka silnice II./464 km. Konkrétně se jednalo o stavební objekt SO 6421 Přeložka přípojky VN (dále jen „přeložka VN“). Současně bylo rozhodnuto o určení náhrady ve výši 8780 Kč. Žalobcovo odvolání bylo v záhlaví označeným rozhodnutím žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítnuto. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu, které Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „krajský soud“ a „napadený rozsudek“) vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] V odůvodnění se krajský soud nejprve zabýval obsahem územního rozhodnutí Městského úřadu Studénka ze dne 8. 12. 2004, č. j. SŘÚP 155/2004/No-5 (dále jen „podkladové rozhodnutí“ nebo „územní rozhodnutí“) jako rozhodujícího podkladu pro vyvlastnění. Při přezkumu územního rozhodnutí vyšel krajský soud ze skutečností známých mu z úřední činnosti, konkrétně ze skutečností a právních úvah vztahujících se k tomuto územnímu rozhodnutí uvedených v jeho rozsudku ze dne 21. 9. 2016, č. j. 22 A 157/2014 – 44, který se zabýval řízením o odstranění stavby elektrického vedení fakticky umístěného na dotčeném pozemku žalobce. Tam popsal, že součástí územního rozhodnutí je textová a grafická část. V textové části je u přeložky VN uvedeno, že bude provedena ve stávající trase. Krajský soud připustil, že slovní formulace v územním rozhodnutí mohla být důsledkem chyby či zřejmé nesprávnosti za předpokladu, že by změnu trasy bylo možno vyčíst z grafické části. Taková situace však v posuzované věci dle krajského soudu nenastala, neboť výkres v měřítku 1:2 000, na který je v územním rozhodnutí zřetelně odkazováno, dokládá, že přeložka VN má být provedena ve stávající trase. Původní trasa však nezahrnuje dotčený pozemek žalobce. Součástí územního rozhodnutí je také Doplněk 2 průvodní zprávy z července 2004, neobsahující údaj o měřítku, který v textové části uvádí důvody změny vedení elektrické přípojky a taktéž obsahuje grafický popis nové trasy vedení. Tento situační výkres je sice dle úředního razítka součástí územního rozhodnutí, ale krajský soud dospěl k závěru, že nemá takovou relevanci, aby umožnil nápravu textové části a nahradil výkres v měříku 1:2 000. [4] Z těchto zjištění o obsahu územního rozhodnutí vyšel krajský soud i v tomto řízení. Dovodil, že územní rozhodnutí je natolik rozporné a nejasné, že nemůže být podkladem pro vyvlastňovací řízení, protože neprokazuje účel vyvlastnění dle § 3 odst. 1 a § 4 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), ve znění pozdějších předpisů. Výkres z roku 2011 doložený žalovaným nemohl odstranit nedostatky pravomocného územního rozhodnutí. Ani faktická existence stavby nebyla dle krajského soudu v posuzované věci relevantní. II. Kasační stížnost žalovaného a vyjádření žalobce [5] Proti napadenému rozsudku podal žalovaný (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opírá o důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), a tedy namítá nesprávné právní posouzení krajským soudem. [6] Stěžovatel předně uvádí, že podkladové rozhodnutí je soudně samostatně přezkoumatelné, takže měl žalobce proti němu brojit buď podnětem k jeho přezkoumání, nebo samostatnou žalobou. Právní předchůdci žalobce neměli jakoukoliv pochybnost, že přeložka VN bude umístěna na dotčeném pozemku, jak o tom svědčí smlouva o smlouvě budoucí o zřízení práva věcného břemene ve prospěch osoby zúčastněné na řízení. Pokud o tom žalobce nevěděl, není to vina stěžovatele. Stěžovatel se dále domnívá, že grafická část územního rozhodnutí, která navíc obsahuje písemnou doložku, že je součástí rozhodnutí, je postavena na roveň textovému vyjádření záměru a v pochybnostech pomáhá osvětlit nejasnosti a zaplnit mezery textové části. Nedává-li text územního rozhodnutí jednoznačnou odpověď ohledně některého aspektu umístěné stavby, je třeba v této otázce vyjít z úředně ověřené grafické přílohy. V posuzovaném případě je doplněná mapa ze zákona součástí územního rozhodnutí, ačkoliv na ni v textové části není výslovně odkazováno. [7] Podle stěžovatele je v posuzovaném případě nutné přihlédnout i k zásadě presumpce správnosti aktů vydaných orgánem veřejné správy. Územní rozhodnutí nabylo právní moci a proti jeho obsahu již nelze brojit ani mimořádnými opravnými prostředky. Pokud správní orgán zhodnotí obsah územního rozhodnutí dodatečně na úkor osob zúčastněných na řízení, zpochybňuje tím jejich dobrou víru v pravomocné rozhodnutí. Stěžovatel zároveň dodává, že na základě územního rozhodnutí byla uzavřena smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene a následně byla i stavba realizována. V době, kdy žalobce dotčený pozemek koupil, již na něm stavba stála, to znamená, že při smluvním převodu byl žalobce s fyzickým stavem pozemku seznámen a v realizované stavbě neshledal překážku pro uzavření kupní smlouvy. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [8] Žalobce se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožňuje se závěry krajského soudu a navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval, že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), kasační stížnost byla podána včas (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) a za stěžovatele v souladu s § 105 odst. 2 s. ř. s. jedná jeho zaměstnanec, který má vysokoškolské vzdělání, jež je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. [10] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou neshledal. [11] Jádrem sporu v posuzované věci je otázka srozumitelnosti a určitosti podkladového rozhodnutí, které je zásadním dokumentem pro vyvlastňovací řízení. Dle § 2 písm. a) zákona o vyvlastnění se vyvlastněním rozumí „odnětí nebo omezení vlastnického práva nebo práva odpovídajícího věcnému břemenu k pozemku nebo ke stavbě pro dosažení účelu vyvlastnění stanoveného zvláštním zákonem“. Vyvlastnění je přípustné, jen jestliže veřejný zájem na dosažení tohoto účelu převažuje nad zachováním dosavadních práv vyvlastňovaného a tento zájem bude ve vyvlastňovacím řízení prokázán (§ 3 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 2 zákona o vyvlastnění). Pravomocné územní rozhodnutí o umístění veřejně prospěšné stavby pozemní komunikace včetně doprovodných zařízení pak může být listinou prokazující existenci veřejného zájmu na naplnění účelu vyvlastnění spojeného s plánovanou stavbou [§ 18 odst. 3 písm. b) zákona o vyvlastnění]. [12] Krajský soud ve stejné době vedl dvě řízení, kde bylo