3 As 40/2016 — Nejvyšší správní soud

3 As 40/2016- 49 - text 3 As 40/2016 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobkyně ČSAD Slaný, a.s., se sídlem Slaný, Lacinova 1366, zastoupené JUDr. Michalem Lorencem, advokátem se sídlem Praha 3, Žerotínova 1132/34, proti žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 7, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2016, č. j. 30 Af 23/2015 – 64, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4. 114 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně JUDr. Michala Lorence. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím předsedy žalovaného ze dne 28. 1. 2015, č. j. R215/2014/VZ-2771/2015/322/IJu byl zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzeno usnesení žalovaného ze dne 5. 6. 2014, č. j. ÚOHS-V108/2014/VZ-11954/2014/522/ZPr/ABt. Tímto rozhodnutím žalovaný podle § 38 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), nevyhověl žádosti žalobkyně o nahlédnutí do správního spisu vedeného pod sp. zn. S769/2013/VZ ve věci veřejné zakázky „Výběr dopravců pro uzavření smluv o veřejných službách v přepravě cestujících ve veřejné linkové osobní dopravě k zabezpečení stanoveného rozsahu dopravní obslužnosti Libereckého kraje pro období od roku 2014 do roku 2024“. Citované rozhodnutí předsedy žalovaného (dále „stěžovatele“) napadla žalobkyně žalobou podanou ke Krajskému soudu v Brně (dále „krajský soud“), který žalobou napadené rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud neshledal důvodnou námitku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí předsedy stěžovatele a identifikoval podstatu sporu spočívající v tom, že žalobkyně rozporuje závěr správních orgánů, že pro nahlížení do předmětného spisu neprokázala právní zájem ani jiný vážný důvod ve smyslu § 38 odst. 2 správního řádu. Konstatoval, že pro nahlížení do spisu se v řízeních vedených ve věcech veřejných zakázek použije obecná právní úprava, tedy ustanovení § 38 odst. 2 správního řádu. Podle citovaného ustanovení jiným osobám (odlišným od účastníků řízení) umožní správní orgán nahlédnout do spisu, prokážou-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem. V posuzované věci přitom bylo nesporné, že žalobkyni nepříslušelo postavení účastníka řízení, byla však uchazečkou o předmětnou veřejnou zakázku (respektive její část); byl tedy na místě právě postup podle § 38 odst. 2 správního řádu. Ze správního spisu vedeného žalovaným pod sp. zn. ÚOHS-S769/2013/VZ ve věci předmětné veřejné zakázky, do kterého žalobkyně žádala nahlížet, krajský soud ověřil, že na základě návrhu jiného z uchazečů stěžovatel vydal rozhodnutí ze dne 28. 5. 2014, č. j. ÚOHS-S769/2013/VZ-11382/2014/522/ZPr, kterým zadávací řízení na uvedenou veřejnou zakázku zrušil. Předtím dne 8. 1. 2014 stěžovatel v daném správním řízení vydal pod č. j. ÚOHS-S769/2013/VZ-465/2014/522/ZPr rozhodnutí, kterým z moci úřední nařídil předběžné opatření, jímž zadavateli zakázal v řízení na veřejnou zakázku uzavřít smlouvu; návrh, aby zadavateli bylo uloženo pozastavení zadávacího řízení, stěžovatel zamítl. Rozhodnutím předsedy stěžovatele ze dne 6. 10. 2015, č. j. ÚOHS-R198/2014/VZ-27392/2015/323/KKř/KHo, bylo prvostupňové rozhodnutí stěžovatele následně zrušeno a věc vrácena stěžovateli k dalšímu řízení. Soud nepřisvědčil argumentaci žalobkyně, že má právní zájem na nahlédnutí do uvedeného správního spisu vzhledem ke skutečnosti, že po porovnání nabídek jednotlivých uchazečů lze předpokládat, že by její nabídka byla pro část veřejné zakázky vyhodnocena jako nabídka nejvhodnější; proto by se případné zrušení zadávacího řízení významně dotklo jejích práv, neboť žalobkyně může o veřejnou zakázku (respektive její část) přijít. Konstatoval, že do doby vydání prvostupňového rozhodnutí žalovaného o zrušení zadávacího řízení nedošlo k výběru nejvhodnější nabídky, proto nelze dovozovat existenci „práva žalobkyně stát se vítězným uchazečem“ ani právo na uzavření smlouvy. Argumentace žalobkyně je tedy hypotetická. Shledal však existenci jiných skutečností, které právní zájem žalobkyně na nahlédnutí do spisu odůvodňovaly. Krajský soud uvedl, že pokud se žalobkyně dozvěděla, že stěžovatel měl zadávací řízení na předmětnou veřejnou zakázku zrušit, ocitla se v nejistém postavení, vyplývajícím z její nevědomosti o aktuálním stavu řízení, včetně jeho dalšího budoucího vývoje. Na svou nedostatečnou informovanost poukázala již v rozkladu podaném v posuzované věci. Uvedla, že pouze na základě nahlédnutí do správního spisu může žadatel získat další informace o nyní nejistém stavu zadávacího řízení. Přitom nelze přehlédnout skutečnost, že uchazeči o konkrétní veřejnou zakázku vynakládají nemalé úsilí i finanční prostředky na přípravu nabídky pro zadávací řízení, včetně možné předběžné přípravy na její budoucí realizaci a plnění. V posuzované věci žalobkyně poukazovala na fakt, že se jednalo o zakázku s předpokládanou hodnotou několika miliard korun, příprava na její plnění proto byla náročná a vyžadovala též detailní časovou koordinaci a řízení. Je proto třeba dovodit, že žalobkyně měla objektivní právní zájem na tom, aby byla o stavu správního řízení ve vztahu k zadávacímu řízení na konkrétní veřejnou zakázku informována a bylo jí umožněno se s ním seznámit nahlédnutím do správního spisu. Žalobkyně by mohla nahlédnutím do spisu ověřit, v jaké fázi se správní řízení nacházelo, co bylo obsahem prvostupňového rozhodnutí stěžovatele a tak identifikovat důvod pro zrušení zadávacího řízení a též ověřit, zda se zadavatel bránil proti vydanému rozhodnutí rozkladem a jaké námitky uplatnil. Rovněž by zjistila, že před vydáním prvostupňového rozhodnutí stěžovatel vydal předběžné opatření zakazující uzavření smlouvy zadavateli. Na základě takových informací by mohla odhadnout, jak se bude správní řízení vyvíjet, respektive ověřit, zda již nebylo ukončeno vydáním pravomocného rozhodnutí. Smyslem a účelem žádosti žalobkyně o nahlédnutí do spisu tedy byl zájem a požadavek žalobkyně na plnou informovanost a rozptýlení nejistoty plynoucí z nedostatku informací. Právní úprava § 148 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách (dále „zákon o veřejných zakázkách“) je pouze obecná a nelze z ní vyvodit výslovnou povinnost zadavatele poskytovat informace vztahující se k vedenému správnímu řízení, které by se uchazeč mohl dovolávat. Ke zjištění takových informací se jeví právě nahlížení do spisu jako vhodný doplňkový nástroj, umožňující získat uchazeči zásadní informace o průběhu správního řízení. Nemůže obstát závěr stěžovatele, že se žalobkyně (jako uchazečky v zadávacím řízení) netýkal předmět správního řízení vedeného stěžovatelem. Postavení uchazeče o veřejnou zakázku nelze srovnat s postavením jakékoliv třetí osoby, domáhající se nahlížení do spisu. Uchazeč o veřejnou zakázku totiž má blízký vztah k danému správnímu řízení i právní zájem na jeho výsledku, potažmo na výsledku zadávacího řízení. V tomto ohledu je jeho postavení silnější a odůvodňuje jeho právní zájem na nahlédnutí do spisu. Uvedené platí dle krajského soudu tím spíše, že stěžovatel je povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále „zákon o svobodném přístupu k informacím“). Režim podle tohoto zákona se uplatní, bude-li žadatel s odkazem na uvedený zákon požadovat poskytnutí informací jinou formou, například zasláním kopií konkrétních listin či sdělením konkrétních údajů ze správního spisu. Může-li se třetí osoba, bez vazby na konkrétní správní řízení, obracet na stěžovatele jako na povinný subjekt dle zákona o svobodném přístupu k informacím a požadovat poskytnutí informací ze spisu zasláním kopií konkrétních listin (včetně nepravomocných rozhodnutí), je tím spíš třeba dospět k závěru, že uchazeč o veřejnou zakázku, který má zájem na výsledku zadávacího řízení (případně na výsledku správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele), má již z titulu svého postavení právní zájem na tom, aby se s těmito listinami mohl seznámit nahlédnutím do spisu. Není totiž rozumně zdůvodnitelné, proč by mu tyto informace nemohly být zpřístupněny cestou nahlédnutí do spisu, když by mu nepochybně musely být (jako komukoli „třetímu“) poskytnuty na základě žádosti dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Ochrana práv jiných účastníků řízení, popřípadě dalších dotčených osob či veřejného zájmu, je přitom zjištěna ustanovením § 38 odst. 6 správního řádu a § 122 zákona o veřejných zakázkách. Krajský soud se konečně neztotožnil s námitkou žalobkyně, že bez nahlédnutí do spisu nemohla ověřit,