3 As 58/2016 — Nejvyšší správní soud

3 As 58/2016- 45 - text 3 As 58/2016 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce T. P., zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1535/4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 936/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2016, č. j. 5 A 5/2015 - 25, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 3. 2016, č. j. 5 A 5/2015 - 25, se z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ministra vnitra ze dne 15. 12. 2014, č. j. MV-130037-8/VS-2014 (dále též jen „rozhodnutí žalovaného“), byl zamítnut rozklad žalobce proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru bezpečnostního výzkumu a policejního vzdělávání (dále jen „žalovaný“) ze dne 18. 11. 2014, č. j. MV-118707-16/OBVV-2014. Tímto rozhodnutím odmítl žalovaný podle § 7 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „informační zákon“), žádost žalobce o poskytnutí informace, spočívající v zaslání kompletní zadávací dokumentace k nadlimitní veřejné zakázce „Dekódování šifrovaných datových komunikací“ (dále též jen „veřejná zakázka“), zadávané na základě výjimky podle § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“). Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce žalobou podanou k Městskému soudu v Praze (dále též jen „městský soud“); tu městský soud svým rozsudkem ze dne 11. 3. 2016, č. j. 5 A 5/2015 – 25, (dále též jen „napadený rozsudek“), zamítl. Městský soud v napadeném rozsudku nejprve shrnul obsah správního spisu, z něhož mj. vyplynulo, že žalobce podal k žalovanému dne 18. 8. 2014 žádost o zaslání kompletní zadávací dokumentace k výše uvedené nadlimitní veřejné zakázce. Tu však žalovaný i jeho ministr odmítl poskytnout, neboť obsahuje utajované informace ve smyslu § 2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“), a bodů 8 a 11 přílohy č. 1 nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací (dále jen „nařízení“). Předmětem veřejné zakázky má být vytvoření nástrojů programového a elektronického vybavení pro určení typu šifrované komunikace, její následné dekódování a vyvinutí nových metod a nástrojů pro odhalování a vyšetřování případů kybernetické kriminality a ochrany informačních systémů před kybernetickými hrozbami. Výsledky projektu budou využity v rámci plnění úkolů bezpečnostních složek státu, přičemž důvodem pro zadání této zakázky bylo zvýšené využívání datových komunikací k páchání různých druhů trestné činnosti. S odkazem na ustanovení čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), § 7 informačního zákona, § 2 písm. a) a § 3 odst. 5 písm. b) zákona o ochraně utajovaných informací, s přihlédnutím k seznamu utajovaných informací uvedeném v nařízení, městský soud dospěl k závěru, že požadované informace jsou skutečně utajovanou skutečností, neboť splňují podmínky stanovené v citovaných právních předpisech; ze strany žalovaného se tak nejedná o svévolné utajení skutečností, které by zákonné podmínky utajení nenaplňovaly. Městský soud se proto ztotožnil s právním posouzením správních orgánů, že žalobcem požadované informace spadají pod seznam utajovaných informací uvedených pod body č. 8 a 11 přílohy č. 1 nařízení (ty za utajované označují informace o přípravě, použití a výsledku použití operativně pátracích prostředků a podpůrných operativně pátracích prostředků, se zařazením do stupně utajení V-D, a dále informace o technických prostředcích a zařízeních zajišťujících použití operativně pátracích prostředků a podpůrných operativně pátracích prostředků, o jejich výzkumu, vývoji a výrobě, včetně technické dokumentace, informací o přípravě k jejich používání a finančním zabezpečení jejich pořizování a provozu, se zařazením do stupně utajení V-D). V případě poskytnutí zadávací dokumentace žalobci by mohlo dojít k ohrožení požadovaného výsledku výzkumného projektu a jeho využití bezpečnostními složkami státu. Kontext i vymezení výzkumných potřeb totiž umožňuje rekonstruovat informace o taktice bezpečnostních složek, operativně pátrací činnosti a o schopnostech i limitech těchto složek při naplňování jejich úkolů; vyzrazení těchto informací může způsobit újmu bezpečnostním zájmům ČR. Závěrem městský soud zdůraznil, že v daném řízení je oprávněn pouze přezkoumat, zda informace, které žalobce požaduje, jsou utajenými informacemi, a není oprávněn hodnotit, zda je bude moci Policie České republiky bezprostředně používat a jakým způsobem. Správní orgány logicky a srozumitelně vysvětlily důvod zadání této veřejné zakázky tím, že vzrůstá zneužívání datových komunikací k páchání různých druhů trestné činnosti, kdy útočníci aktivně do datových komunikací zasahují, a proto je nezbytné vyvíjet preventivní nástroje k boji proti tomuto druhu kriminality. Konečně městský soud odmítl názor žalobce, že pod výčet operativně pátracích prostředků uvedených v § 158b odst. 1 písm. b) trestního řádu nelze zařadit odposlech telekomunikačního provozu, pro jehož použití platí přísnější podmínky, a není-li tedy policie oprávněna telekomunikační provoz dešifrovat, nemohou být předmětem veřejné zakázky žádné utajované informace. Zde odkázal na názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 3812/12, z něhož lze dovodit, pod operativně pátrací prostředky lze zahrnout i sledování osobního počítače. Proti tomuto rozsudku nyní brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností, v níž výslovně odkazuje na důvod uvedený v ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v kasační stížnosti především namítá, že nesouhlasí s názorem, že předmětná zadávací dokumentace, o jejíž poskytnutí požádal, obsahuje utajované informace. Uvádí, že mu Úřad vlády poskytl dokument s názvem „Informace pro vládu České republiky o nadlimitní veřejné zakázce ‚Dekódování šifrovaných datových komunikací‘ zadávané na základě výjimky podle § 18 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách“, v němž se uvádí, co je předmětem veřejné zakázky, kdo byl jediným osloveným uchazečem a jaký byl její celkový finanční objem. Rozhodnutí žalovaného jako důvod utajení odkázalo na body č. 8 a 11 přílohy č. 1 nařízení, avšak podle názoru stěžovatele nelze předmět zakázky pod tato ustanovení podřadit. S odkazem na § 158b odst. 1 trestního řádu a § 72 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o PČR“), stěžovatel přibližuje, co se rozumí (podpůrně) operativně pátracími prostředky a vyjadřuje přesvědčení, že nic z toho, co je předmětem veřejné zakázky, nelze pod utajované informace podle výše uvedených bodů podřadit. Dle jeho názoru nelze přiřadit pojmu „sledování osob a věcí“ tak široké vymezení, aby zahrnoval i odposlech a záznam telekomunikačního provozu; takovému pojetí nekoresponduje ani § 88 a § 88a trestního řádu, a ani § 158d odst. 3 téhož zákona se o prolomení komunikačního tajemství nezmiňuje. Odposlech telekomunikačního provozu stěžovatel pokládá za zvláštní vyšetřovací institut, navíc de lega lata není policie oprávněna telekomunikační provoz dešifrovat; zadavatel tudíž objednává postupy a technologie, které nemůže využít. Ve vztahu k usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 3812/12, stěžovatel uvedl, že se vztahuje ke zkoumání statických dat uložených na počítači, nikoli k elektronické komunikaci. Zdůraznil, že nikdy netvrdil, že se pod pojem „sledování věci“ nedá podřadit počítač, v rámci procesního diskursu však trval a stále trvá na tom, že pod tento pojem nepatří odposlech elektronické komunikace, neboť k němu je třeba splnit přísné podmínky. Zjevná dezorientace městského soudu v dané problematice je důvodem, proč by měl být v řízení přibrán znalec a zpracován znalecký posudek z oboru kybernetika, odvětví výpočetní technika, specializace kryptologie. Nad rámec této argumentace stěžovatel dodal, že městskému soudu patrně uniklo, že se ze správního spisu nepodává, že by požadovaný dokument podléhal utajení v celém rozsahu. V další části kasační stížnosti stěžovatel namítá, že úkol, který má být předmětem veřejné zakázky, je minimálně v rozhodující části nesplnitelný. V případě korektně navrženého šifrovacího systému mohou být všechny jeho prvky (vyjma šifrovacího klíče) veřejně známé, aniž by to kompromitovalo bezpečnost komunikace; opačný přístup (security through obscurity) nefunguje a utajení šifrovacího algoritmu zásadně nezvyšuje bezpečnost systému jako celku. Pokud navíc zadání, jehož textu se