7 As 140/2016 — Nejvyšší správní soud

7 As 140/2016- 99 - text 7 As 140/2016 - 109 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Nejvyšší státní zástupce, se sídlem Jezuitská 4, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo nám. 5, Jihlava, za účasti osoby zúčastněné na řízení: CLEAN MANAGEMENT a. s., se sídlem Příkop 843/4, Brno, zastoupené JUDr. Ing. Zdeňkem Rajdou, advokátem se sídlem Příkop 4, Brno, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2016, č. j. 62 A 112/2013 - 321, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 12. 2010, č. j. 12744-15/2010-ERU, byla osobě zúčastněné na řízení udělena licence č. 111017356 pro výrobu elektřiny ve fotovoltaické elektrárně FVE Havřice (dále též „elektrárna“, či „výrobna elektřiny“). Elektrárna měla být umístěna mj. na pozemku p. č. 1085/2 v k. ú. Havřice (dále též „pozemek p. č. 1085/2“). II. [2] Dne 9. 12. 2013 doručil nejvyšší státní zástupce (dále též „žalobce“) Krajskému soudu v Brně žalobu podanou dle § 66 odst. 2 s. ř. s., ve které se domáhal zrušení uvedeného rozhodnutí. III. [3] Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2015, č. j. 62 A 112/2013 - 198, bylo označené rozhodnutí o udělení licence zrušeno a věc byla žalovanému vrácena k dalšímu řízení se závazným právním názorem. [4] Uvedený rozsudek krajského soudu napadla osoba zúčastněná na řízení kasační stížností, které vyhověl Nevyšší správní soud rozsudkem ze dne 8. 3. 2016, č. j. 7 As 153/2015 - 112. Nejvyšší správní soud postavil svůj zrušující rozsudek primárně na tom, že krajský soud odůvodnil zrušení rozhodnutí o udělení licence skutkově nepodloženým konstatováním, že elektrárna nebyla v době vyhotovení revizní zprávy (Zpráva o výchozí revizi ze dne 16. 11. 2010, kterou vypracoval revizní technik R. K., dále též „revizní zpráva R. K.“) dokončena. Uložil krajskému soudu, aby doplnil dokazování a následně posoudil, zda osoba zúčastněná na řízení prokázala splnění technických předpokladů pro udělení licence podle § 5 odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „energetický zákon“). Pokud by krajský soud dospěl k závěru, že k jejich prokázání nedošlo, uložil mu Nejvyšší správní soud, aby pečlivě odůvodnil, proč se jedná o natolik závažnou vadu, že před principem dobré víry a právní jistoty je třeba upřednostnit zrušení rozhodnutí o udělení licence. IV. [5] Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 2. 6. 2016, č. j. 62 A 112/2013 - 321, bylo opětovně zrušeno rozhodnutí o udělení licence. Krajský soud na základě provedeného dokazování zjistil, že ještě na začátku roku 2011 nebyly na jednom z pozemků, na kterém měla být elektrárna umístěna (pozemek p. č. 1085/2), umístěny konstrukce se solárními panely; pozemek byl prázdný. Toto zjistil krajský soud ze satelitních snímků zachycujících stav elektrárny k datu 2. 1. 2011 a k datu 14. 3. 2011 (které soudu v rámci řízení o žalobě předložil nejvyšší státní zástupce, který je získal od Policie ČR, Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality, jež v dané věci vede vyšetřování). Na tomto pozemku tedy elektrárna postavena nebyla a nelze proto dovozovat, že elektrárna byla dokončena v rozsahu požadovaném v žádosti o udělení licence. Předmětná revizní zpráva R. K. vyhotovená v listopadu 2011 se tedy nemohla vztahovat k celé fotovoltaické elektrárně. Taková zpráva nemohla být podkladem pro vydání rozhodnutí o udělení licence, neboť v plném rozsahu neprokazuje splnění technických předpokladů (§ 5 odst. 3 energetického zákona). Krajský soud rovněž žalovanému vytkl, že udělil licenci na celkový instalovaný výkon 1,89 MW, přestože bylo požadováno udělení licence v rozsahu 1,88 MW. Krajský soud se dále zabýval otázkou existence dobré víry žadatele (osoby zúčastněné na řízení) ve správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí. Dospěl k závěru, že osoba zúčastněná na řízení nebyla v pozici toho, kdo by nevěděl, resp. nemohl vědět, že je licence udělena v rozporu s právem. Osoba zúčastněná na řízení byla podrobně seznámena se stavem elektrárny. Byla mj. personálně propojena se společností NOBILITY SOLAR PROJECTS, a. s., která předmětnou elektrárnu stavěla. Předseda představenstva osoby na řízení zúčastněné (a současně místopředseda představenstva zhotovitele elektrárny) za zhotovitele jednal a na stavbě se vyskytoval. Pokud pak osoba zúčastněná na řízení předložila správnímu orgánu předmětnou revizní zprávu R. K. vztahující se k nedokončenému zařízení, nemohla být v dobré víře ve správnost a zákonnost rozhodnutí o udělení licence. Krajský soud se dále zabýval příčinou, mírou a povahou zjištěné nezákonnosti a dospěl k závěru, že předložení revizní zprávy, která se nevztahuje k celé dokončené elektrárně, je nutno považovat za vážné porušení zákona. Krajský soud uzavřel, že v licenčním řízení nebyly prokázány technické předpoklady pro udělení licence. Z výše uvedených důvodů rozhodnutí o udělení licence zrušil podle § 78 odst. 1 s. ř. s. a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení podle § 78 odst. 4 s. ř. s. a opětovně ho zavázal závazným právním názorem. V. [6] Citovaný rozsudek krajského soudu napadla osoba zúčastněná na řízení (dále též „stěžovatel“) kasační stížností. [7] Podle stěžovatele se krajský soud neřídil právním názorem obsaženým ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího správního soudu, a to jak ve vztahu k technickým předpokladům ve smyslu § 5 odst. 3 energetického zákona, tak i ve vztahu k dobré víře. Dále stěžovatel poukázal na absenci veřejného zájmu ve smyslu § 66 odst. 2 s. ř. s. Podle stěžovatele může nejvyšší státní zástupce podat žalobu pouze v případě, že rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno pod vlivem korupčního jednání; veřejný zájem nemůže být postaven na údajných ekonomických důvodech stěžovatele ohledně předpokládaných výnosů z provozování energetického zařízení při udělení licence na výrobu elektřiny v roce 2010. Žalobu je možné označit za populistickou a zjevně politicky motivovanou. Byl opomenut veřejný zájem na výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, který má svůj základ v závazcích vyplývajících z členství České republiky v EU, jakož i opomenuto právo na příznivé životní prostředí (čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Stěžovatel vytýkal krajskému soudu i to, že se zabýval žalobními námitkami nejvyššího státního zástupce stran revizní zprávy R. K., resp. dokončenosti zařízení. Takové námitky nebyly uplatněny ve lhůtě pro podání žaloby. Soud k nim neměl provádět ani žalobcem navržené důkazy (zejména satelitní snímky zachycující stav elektrárny k datu 2. 1. 2011 a 14. 3. 2011). Nad rámec uvedeného stěžovatel uvedl, že revizní zpráva R. K. byla způsobilým podkladem k prokázání technických předpokladů. Nebyly tedy dány důvody pro zrušení rozhodnutí o udělení licence. Stěžovatel splnil všechny podmínky pro udělení licence a závěry krajského soudu jsou nesprávné. Stěžovatel se dále v kasační stížnosti zabýval i udělováním licencí pro energetická zařízení. Obsáhle se věnoval i označování výkonu fotovoltaických elektráren. Mj. uvedl, že údaj uvedený v rozhodnutí o udělení licence je chybný. Neměl být uveden v jednotkách „watt“, ale v jednotkách „watt peak“. Stěžovatel rovněž brojil proti závěrům krajského soudu stran neexistence dobré víry. Skutečnost, že stěžovatel a zhotovitel díla (společnost NOBILITY SOLAR PROJECTS a. s.) jsou personálně propojenými subjekty, nemůže zvrátit fakt, že stěžovatel a zhotovitel díla jsou dvě samostatné právnické osoby. Stěžovatel i ve vztahu k dobré víře zdůraznil, že elektrárna byla dokončena. Dodal, že plně důvěřoval ve správnost revizní zprávy R. K., v jednání svého zmocněnce a v činnost orgánů veřejné správy. Závěrem kasační stížnosti stěžovatel poukázal na nepřezkoumatelnost rozsudku z důvodu nesrozumitelnosti a nedostatků jeho odůvodnění. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl zrušení rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení, popř. odmítnutí žaloby žalobce. VI. [8] Žalobce podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém se plně ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. Podle jeho názoru žaloba obsahovala žalobní tvrzení poukazující na nedokončenost elektrárny, resp. na vady revizní zprávy R. K. Tyto námitky pak krajský soud správně posoudil. Žalobce se dále vyjádřil k námitkám poukazujícím na splnění technických předpokladů a neshledal je důvodnými. Podle žalobce nebyly splněny všechny předpoklady pro udělení licence. K žádosti o udělení licence byl stěžovatel povinen přiložit pravdivé podklady. Jedním z podkladů je i revizní zpráva. Žalobce se dále obsáhle vyjádřil k povaze revizní zprávy, j