7 As 314/2016 — Nejvyšší správní soud

7 As 314/2016- 32 - text 7 As 314/2016 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobce: Hnutí DUHA Olomouc, se sídlem Dolní náměstí 38, Olomouc, zastoupeného Mgr. Dominikou Kovaříkovou, advokátkou se sídlem Horní náměstí 7, Olomouc, proti žalovanému: Lesy České republiky, s. p., se sídlem Přemyslova 1106, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 11. 2016, č. j. 30 A 20/2016 - 41, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 800 Kč k rukám zástupkyně žalobce Mgr. Dominiky Kovaříkové do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovanému s e v r a c í soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který mu bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Rozhodnutím ze dne 1. 12. 2015, č. j. LCR 099/14/000931/2015, rozhodl žalovaný o odmítnutí žalobcovy žádosti o poskytnutí informace. Žalobce žádal o poskytnutí informace o pokutách, které žalovaný udělil od ledna 2013 do října 2015 smluvním partnerům na provádění lesnických činností za to, že nezpracovali včas kůrovcem napadené stromy. Žalobce žádal konkrétně o zaslání přehledů jednotlivých udělených pokut s uvedením následujících údajů: datum uložení pokuty, kterému smluvnímu partnerovi byla pokuta udělena, výši pokuty, na které smluvní územní jednotce, důvod udělení pokuty, konkrétně kolik m3 kůrovcem napadených stromů nebylo nebo bylo pozdě zpracováno a ve kterém porostu, případně porostní skupině. Dále požadoval sdělení, zda byla před udělením pokuty smluvnímu partnerovi zaslána výzva ke zpracování či opakovaná výzva ke zpracování (dále jen „požadované informace“). Žalovaný odůvodnil odmítnutí tím, že požadované informace nemá k dispozici, protože neexistují v členění a struktuře požadované žalobcem, takže by při sestavování odpovědi musel tuto informaci teprve vytvářet a jednalo by se o informaci novou. Takovou informaci ovšem povinný subjekt podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, neposkytne. [2] Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl generální ředitel žalovaného rozhodnutím ze dne 20. 1. 2016, č. j. LCR 099/14/001141/2015. Zopakoval, že žalovaný požadované informace nemá, neboť nevede žádnou centrální evidenci, která by požadované údaje beze zbytku obsahovala. Pro poskytnutí požadované informace by bylo třeba kompletovat z různých vzájemně neprovázaných agend v rámci organizační struktury žalovaného. Žalobce navíc požadoval za dobu skoro tří let neobvykle rozsáhlý soubor dat, která by bylo třeba ještě ověřovat. Šlo tedy o „novou informaci“ ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, a to i za subsidiárního využití čl. 5 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/98/ES, o opakovaném použití informací veřejného sektoru, a čl. 3 odst. 2 Metodického pokynu přijatého jako usnesení vlády č. 875 ze dne 6. 9. 2000. II. [3] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který jí vyhověl, zrušil rozhodnutí generálního ředitele žalovaného ze dne 20. 1. 2016 i rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 12. 2015 a uložil žalovanému poskytnout požadované informace. [4] Podle krajského soudu se generální ředitel žalovaného vypořádal s odvolacími námitkami nedostatečně. V rozhodnutí o odvolání nejprve konstatoval, že požadované informace dle jeho názoru de facto neexistují. Následně ale v rozporu s tím uvedl, že by pro uspokojení žádosti musel informace kompletovat ze vzájemně neprovázaných agend. I z dalších vyjádření žalovaného lze vydedukovat, že existenci požadovaných informací připouští. Ovšem stále zdůrazňoval, že jsou součástí různých agend a že se jedná o rozsáhlý soubor dat. Přestože sám potvrdil, že je nutné odlišovat „nové informace“ a ty informace, které povinný subjekt pouze seskupí pro účely vyřízení žádosti, trval na názoru, že se s ohledem na rozsah požadovaných informací jedná o informace nové, které není povinen poskytnout. [5] Krajský soud také připomněl, že žalovaný je státním podnikem, tedy podle § 2 odst. 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, právnickou osobou, která hospodaří s majetkem státu a nakládá s ním v rámci předmětu činnosti vymezeného v zakládací listině. Jeden z hlavních předmětů podnikání, jež jeho zakládací listina uvádí, je výkon práva povinného subjektu s lesem hospodařit. Podle krajského soudu je výkon tohoto práva obecně naplněn jednáním s péčí řádného hospodáře, který se k majetku chová svědomitě a zodpovědně a vede náležité evidence o stavu a pohybu majetku a jiných aktiv a pasiv či o výsledku hospodaření. Přehled o smluvních pokutách udělených smluvním partnerům, kteří zajišťují péči o majetek svěřený státnímu podniku, tak dle názoru krajského soudu spadá pod jednu ze základních povinností žalovaného. Povinnost vést tyto evidence plyne také z čl. 4 odst. 4. 8. Statutu podniku Lesy ČR, s. p. Je tedy sotva představitelné, že by žalobcem požadované informace neexistovaly, neboť pokud byly v minulosti smluvním partnerům smluvní pokuty za shora citovaná pochybení ukládány, musí být tyto informace u žalovaného evidovány, musí být z jeho podkladů zjistitelné a dohledatelné. Žalovaný ostatně hospodaří s majetkem státu. Vymáhání smluvních pokut je ve své podstatě nakládáním a hospodařením s veřejnými prostředky, přičemž kontrola takové činnosti je jedním z hlavních cílů, které zákon o svobodném přístupu k informacím sleduje. Krajský soud tedy uzavřel, že požadované informace nepochybně existují a žalovaný je má, respektive musí mít k dispozici. [6] Krajský soud také odmítl, že by požadované informace byly „novou informací“ ve smyslu § 11 odst. 1 písm. b), respektive § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. K tvrzení žalovaného, že materiály požadované žalobcem představují mimořádně rozsáhlý soubor dat a jejich příprava k poskytnutí by byla časově i finančně velmi nákladná, krajský soud připomněl, že tato skutečnost sama o sobě není dle zákona o svobodném přístupu k informacím důvodem pro odmítnutí žádosti. Zákon takové náklady zohledňuje pouze institutem mimořádně rozsáhlého vyhledání informací podle § 17 odst. 1. III. [7] Žalovaný (dále „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [8] Nesprávné posouzení právní otázky spatřoval stěžovatel v argumentech soudu při posouzení, zda byly žalobcem požadované informace „novými informacemi“ ve smyslu § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Podle stěžovatele žalobce fakticky požaduje vytvoření nové databáze, neboť stěžovatel dosud nevede žádnou „ústřední evidenci“, která by obsahovala všechny požadované údaje ke smluvním pokutám, takže by bylo třeba zkompletovat údaje z různých vzájemně neprovázaných agend a srovnat je s evidencí soudního vymáhání případných pohledávek. Jde navíc o rozsáhlý soubor dat, neboť v rámci období od ledna 2013 do října 2015 se jedná o 230 smluv, část agendy se navíc týká již zrušených organizačních jednotek. Krajský soud měl proto na věc aplikovat právní závěry vyjádřené v rozsudcích Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2013, č. j. 8 As 9/2013 - 30, a ze dne 21. 1. 2015, č. j. 3 As 115/2014 - 29, podle nichž povinné subjekty nemají na základě žádosti o poskytnutí informací povinnost vytvářet nové databáze. Navíc pokud byla požadována informace o tom, zda byla před udělením pokuty zaslána smluvnímu partnerovi výzva, musel by žalovaný v jednotlivých dokumentech vyhodnotit, zda šlo o výzvu či nikoli, neboť nemá standardizovaný dokument s prostým označením „výzva“. [9] Vada řízení ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. spočívala dle stěžovatele v tom, že se žaloba týkala informací o smluvních pokutách udělovaných stěžovatelovým smluvním partnerům, kteří měli mít v řízení před krajským soudem postavení osob zúčastněných na řízení ve smyslu § 34 s. ř. s. Poskytnutím informací o výši pokut těmto třetím osobám totiž může dojít k ohrožení jejich práv. Krajský soud se ovšem osobami, které by měly statut osob zúčastněných na řízení, nijak nezabýval a jejich okruh v řízení nezjišťoval. [10] Z těchto důvodů stěžovatel navrhoval, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Zároveň navrhoval přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. IV. [11] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti připomněl, že svou žádostí o informace sledoval kontrolu plnění smluvních ujednání mezi stěžovatelem a třetími subjekty, nikoliv konkrétní výši již zaplacené, respektive vymožené pokuty, takže není jasné, proč by stěžovatel musel cokoliv srovnávat s evidencí soudního vymáhání pohledávek, když předmětem žádosti o informace