7 As 320/2017

Žalobce (dále „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2017, č. j. 10 A 154/2017 - 23, kterým městský soud odmítl jeho žalobu proti svému vlastnímu usnesení ze dne 23. 6. 2017, č. j. 3 A 95/2017 - 7.

Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost je nepřípustná. Rozhodnutí soudů vydaná v soudním řízení nejsou rozhodnutími správních orgánů v oblasti veřejné správy, a proto nemohou být přezkoumávána ve správním soudnictví (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2017, č. j. 10 As 95/2017 - 10, ze dne 11. 4. 2017, č. j. 4 As 72/2017 - 10, nebo ze dne 4. 5. 2017, č. j. 10 As 125/2017 - 11).

Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost bez dalšího odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona.

S ohledem na nepřípustnost podaného návrhu se Nejvyšší správní soud nezabýval namítanou podjatostí soudců Městského soudu v Praze ani nečinil žádné další procesní kroky (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 1. 2017, č. j. 8 As 1/2017 - 10, ze dne 26. 1. 2017, č. j. 8 As 7/2017 - 8, ze dne 30. 3. 2017, č. j. 1 As 126/2017 - 9 atp.). Nutno dodat, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci, resp. v jeho rozhodování, což je stěžovateli známo i z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (viz např. usnesení ze dne 17. 7. 2014, č. j. Nao 232/2014 - 18, nebo ze dne 21. 10. 2014, č. j. 8 As 136/2014 - 67).

Protože kasační stížnost byla odmítnuta, žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§ 60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s.).