— Nejvyšší správní soud

Vol 55/2017- 20 - text Vol 55/2017 - 23 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška (soudce zpravodaj), soudců Josefa Baxy, Radana Malíka, Petra Mikeše, Pavla Molka, Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci navrhovatele: Mgr. L. B., proti odpůrcům: 1) Státní volební komise, se sídlem nám. Hrdinů 1634/4, Praha 4, 2) Miroslava Němcová, 3) MUDr. Jiří Běhounek, 4) Ing. Pavel Kováčik, 5) Bc. Jan Pošvář, 6) Ing. Jaroslav Faltýnek, 7) Ing. Josef Kott, 8) Ing. Monika Oborná, 9) Ing. Radek Zlesák, 10) MUDr. Vít Kaňkovský, a 11) Radek Koten, týkající se návrhu na neplatnost volby kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 20. a 21. října 2017 takto: I. Návrh na neplatnost volby odpůrců a odpůrkyň 2) Miroslavy Němcové, 3) MUDr. Jiřího Běhounka, 4) Ing. Pavla Kováčika, 5) Bc. Jana Pošváře, 6) Ing. Jaroslava Faltýnka, 7) Ing. Josefa Kotta, 8) Ing. Moniky Oborné, 9) Ing. Radka Zlesáka, 10) MUDr. Víta Kaňkovského a 11) Radka Kotena poslanci a poslankyněmi Poslanecké sněmovny Parlamentu ve volbách konaných ve dnech 20. a 21. října 2017 se zamítá. II. Ve zbývající části se návrh odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Volební stížnost [1] Návrhem doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 3. listopadu 2017 (dále též „volební stížnost“) se navrhovatel domáhá vyslovení neplatnosti „ volby všech kandidátů označených ve ‚Sdělení Státní volební komise ze dne 23. října 2017 o vyhlášení a uveřejnění celkových výsledků voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konaných ve dnech 20. a 21. října 2017‘ [dále jen „volby do Poslanecké sněmovny“] za zvolené“ a vyslovení neplatnosti „určení všech kandidátů, kteří se mají stát náhradníky“. Navrhovatel formuloval též eventuální petit obsahující návrh na vyslovení neplatnosti volby kandidátů a neplatnosti určení náhradníků kandidátů zvolených v kraji Vysočina. [2] Navrhovatel se domnívá, že volby do Poslanecké sněmovny nerespektovaly zásadu poměrného zastoupení, s níž počítá Ústava. Na podporu svého tvrzení navrhovatel zpracoval tabulku porovnávající počet mandátů přidělených jednotlivým politickým stranám a hnutím Státní volební komisí s počtem mandátů, které by tyto subjekty získaly na základě čistě poměrného systému. Navrhovatel tak dovozuje, že politická strana KDU-ČSL, jíž navrhovatel odevzdal svůj hlas, měla získat nikoli deset, ale dvanáct mandátů. Ještě výraznější rozpor spatřuje navrhovatel ve volebních výsledcích politického hnutí STAN, jež dle propočtů navrhovatele mělo získat jedenáct mandátů namísto šesti, které skutečně získalo. [3] Navrhovatel si je vědom toho, že stávající volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny již byl ze strany Nejvyššího správního soudu posuzován, nicméně má za to, že v řízení vedeném pod sp. zn. Vol 50/2006 nezazněly některé důležité argumenty. Dle názoru navrhovatele výsledky voleb do Poslanecké sněmovny nerespektují vůli většiny, neboť pro dvě politické strany, které získaly nejvíce hlasů (tedy ANO a ODS), hlasovalo v součtu méně voličů než pro dalších sedm stran, a přesto tyto dva subjekty získaly 103 mandátů. [4] Současný volební systém ignoruje celostátní aspekt voleb, neboť mandáty jsou přidělovány pouze s ohledem na poměr hlasů ve volebním kraji. Celostátně působí jen uzavírací klauzule a postup při rozdělování mandátů mezi volební kraje. Každý krok v rámci volebních výpočtů je přitom zatížen určitou chybou způsobenou zaokrouhlováním, což v kombinaci s d’Hondtovou metodou volebního dělitele znevýhodňuje menší politické strany, není však vyloučeno ani „poškození“ velkých stran. Dle názoru navrhovatele by byl vhodnější systém zahrnující druhé skrutinium, popřípadě německý smíšený model. [5] Navrhovatel dále upozornil na to, že při přidělování počtu mandátů jednotlivým volebním krajům se vychází z celkového počtu odevzdaných platných hlasů, nikoli pouze hlasů odevzdaných politickým stranám, které překročily uzavírací klauzuli. To v extrémním případě může vést k tomu, že v určitém volebním kraji získá všechny mandáty politická strana, která v tomto kraji nezvítězila, jen proto, že její soupeřky na celostátní úrovni nepřekročily uzavírací klauzuli. [6] Uvedené nedostatky dle názoru navrhovatele nemůže převážit ani často zmiňovaný argument nutnosti určitých integračních prvků a nelze je ospravedlnit ani srovnáním se zahraničními volebními systémy. [7] Další problém spatřuje navrhovatel v omezeném soudním přezkumu voleb do Poslanecké sněmovny. Návrh na neplatnost volby kandidáta může volič podat pouze v kraji, v němž je zapsán ve stálém volebním okrsku – to vylučuje, aby voliči, kteří volili na voličský průkaz, napadli průběh voleb v tom kraji, v němž skutečně volili. Odevzdané hlasy navíc mají celostátní význam, zejména s ohledem na uzavírací klauzuli a výpočet republikového mandátového čísla. Navrhovatel zpochybňuje i samotnou efektivitu soudního přezkumu voleb do Poslanecké sněmovny, neboť Nejvyšší správní soud nemůže nařídit opakované hlasování či opakované volby, nýbrž pouze vyslovit neplatnost volby konkrétního kandidáta. Ani případné podání návrhu Ústavnímu soudu na zrušení dotčených ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „volební zákon“), nemusí přinést dostatečně účinnou nápravu vad volebního procesu, a to s ohledem na krátký odstup mezi vyhlášením výsledků voleb a ustavující schůzí Poslanecké sněmovny. Zrušení některých ustanovení volebního zákona by navíc pravděpodobně nemohlo vést ke zrušení voleb, neboť by chyběla právní úprava, podle níž by bylo možné opakované volby provést. [8] Navrhovatel proto primárně navrhuje, aby Nejvyšší správní soud předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení odpovídajících ustanovení volebního zákona, zejména § 50, § 48 a s ním související § 51. Pokud Nejvyšší správní soud neshledá tento postup dostatečné účinným pro ochranu jeho práv, potom navrhovatel žádá, aby Nejvyšší správní soud vyslovil neplatnost volby kandidátů a jejich náhradníků (jak je uvedeno výše v bodu 0). [9] Dne 9. listopadu 2017 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání, jímž navrhovatel upřesňoval některé své argumenty. Především uvedl, že v rámci početních operací, které vedly k přidělení mandátů jednotlivým politickým stranám, byly počty hlasů získané jednotlivými stranami zaokrouhleny celkem sto čtyřicetkrát, ačkoli by mohlo stačit devět zaokrouhlení. To může teoreticky vést k nepoměru mezi hlasy odevzdanými konkrétní politické straně a počtem mandátů, které tato strana nakonec získá. To, že se tato vada v praxi dosud neprojevila, dle názoru navrhovatele nebrání, aby kvůli ní byla příslušná část volebního zákona zrušena. II. Průběh řízení [10] Podle § 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) jsou účastníky řízení o návrhu na neplatnost volby kandidáta navrhovatel, příslušný volební orgán a ten, jehož volba byla napadena. Příslušným volebním orgánem je pro celostátní volby Státní volební komise (usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 13. prosince 2004 č. j. Vol 13/2004-91, č. 472/2005 Sb. NSS). Nejvyšší správní soud jí proto zaslal volební stížnost k vyjádření. [11] Státní volební komise pouze uvedla, že vychází z platné právní úpravy a není příslušná navrhovatelova tvrzení posuzovat ani se k nim jakkoli vyjadřovat. [12] Nejvyšší správní soud zaslal volební stížnost k vyjádření rovněž kandidátům zvoleným v kraji Vysočina, jejichž volbu navrhovatel napadá eventuálně formulovaným petitem. Žádný z nich se však ve stanovené lhůtě nevyjádřil. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud předesílá, že podle platné právní úpravy může občan navrhnout vyslovení neplatnosti volby jen těch kandidátů, kteří byli ve volbách do Poslanecké sněmovny zvoleni ve volebním kraji, v němž se náchází okrsek, ve kterém je navrhovatel zapsán ve stálém seznamu voličů, jinými slovy, v němž má občan přihlášen trvalý pobyt (§ 87 odst. 1 volebního zákona). Nejvyšší správní soud se ve své judikatuře touto právní úpravou setrvale řídí a návrhy na vyslovení neplatnosti volby kandidáta v jiném volebním kraji, než ve kterém je navrhovatel zapsán do stálého seznamu voličů v některém z volebních okrsků, odmítá pro chybějící aktivní legitimaci navrhovatele (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. června 2006 č. j. Vol 5/2006-46, č. 944/2006 Sb. NSS). [14] Podat návrh na neplatnost volby všech kandidátů ve volbách do Poslanecké sněmovny (fakticky návrh na neplatnost celých voleb do Poslanecké sněmovny) může podat pouze politická strana, hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována ve všech volebních krajích, jestliže podá návrh na vyslovení nepla