1 As 88/2018 — Nejvyšší správní soud

1 As 88/2018- 20 - text pokračování 1 As 88/2018 - 23 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: G. S., zastoupený Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2016, č. j. KUJI 47554/2016, sp. zn. OSMS 342/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2018, č. j. 31 A 88/2016  31, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobce byl umístěn v Dětském domově T. 748, J. (dále jen „dětský domov“), kde dosáhl zletilosti. Následně tam pobýval jako zletilá nezaopatřená osoba soustavně se připravující na budoucí povolání, na základě smlouvy o poskytování plného přímého zaopatření (dále jen „smlouva o zaopatření“) podle § 2 odst. 6 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2012 (dále jen „zákon o výkonu ústavní výchovy“). Smlouvy o zaopatření byly s žalobcem uzavírány vždy na dobu určitou, poslední z nich na období od 1. 10. 2011 do 30. 9. 2012. Dne 18. 9. 2012 podal žalobce žádost o uzavření smlouvy o zaopatření, neboť z důvodu porušování sjednaných povinností žalobcem ředitelka dětského domova nepřistoupila k dalšímu sjednání smlouvy o zaopatření. Dne 24. 9. 2012 podal žalobce u Okresního soudu v Třebíči žalobu o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu, která byla rozsudkem ze dne 6. 11. 2012, č. j. 12C 130/2012 - 71, zamítnuta. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 31. 3. 2014, č. j. 54 Co 169/2013 - 98, kterým rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení ve věci zastavil a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena k vyřízení dětskému domovu, s odůvodněním, že předmětná věc nespadá do pravomoci soudů, neboť smlouva podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o výkonu ústavní výchovy má veřejnoprávní charakter. Proti usnesení krajského soudu brojil žalobce dovoláním k Nejvyššímu soudu České republiky, který usnesením ze dne 10. 12. 2015, č. j. 33 Cdo 4180/2014 – 128, usnesení krajského soudu změnil tak, že věc bude po právní moci usnesení postoupena řediteli dětského domova, neboť ten (nikoliv dětský domov) při jejím uzavírání vystupuje vůči nezaopatřené osobě jako správní orgán. [2] Ředitelka vydala dne 25. 2. 2016 výzvu k seznámení se s podklady rozhodnutí. V návaznosti na výzvu ředitelky vložil žalobce do textu smlouvy, jejíhož uzavření se domáhal, klauzuli, která řešila vypořádání nároků, jež měly vzniknout mezi uplatněním nároku a rozhodnutím. [3] Usnesením ze dne 18. 3. 2016, č. j. DD/0267/2016, rozhodla ředitelka dětského domova (dále jen „ředitelka“) podle ustanovení § 41 odst. 8 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, a nepovolila změnu obsahu žádosti o poskytování plného přímého zaopatření (dále jen „usnesení ředitelky“). [4] Rozhodnutím ze dne 23. 3. 2016, č. j. DD/0289/2016, zamítla ředitelka žádost žalobce o poskytování plného přímého zaopatření dle ustanovení § 2 odst. 6 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2012 (dále jen „rozhodnutí ředitelky“). [5] K odvolání žalobce rozhodl žalovaný tak, že odvolání zamítl a napadená rozhodnutí potvrdil. Ve vztahu k odvolání proti usnesení ředitelky uvedl, že ač je žadatel oprávněn zúžit předmět své žádosti, či ji vzít zpět, je tato možnost podmíněna svolením správního orgánu. Změnu obsahu žádosti může správní orgán povolit pouze v případě, že podateli hrozí vážná újma, což žalovaný v posuzované věci neshledal. Ani námitky proti věcnému rozhodnutí o zamítnutí žádosti žalobce žalovaný neakceptoval s odůvodněním, že právo žalobce na poskytování plného přímého zaopatření je založeno právním úkonem, uzavření veřejnoprávní smlouvy podle ustanovení § 2 odst. 6 zákona o výkonu ústavní výchovy. Ředitelka nemohla žalobci vyhovět a uzavřít s ním smlouvu, neboť dovršil věk 26 let. Bez toho, aby byla uzavřena smlouva, nevznikají žalobci žádné nároky. II. Řízení před krajským soudem [6] Závěry žalovaného napadl žalobce žalobou ke Krajskému soudu v Brně, který ji v záhlaví označeným rozsudkem dne 31. 1. 2018 zamítl. [7] Krajský soud se nejprve zabýval povahou smlouvy o zaopatření, přičemž vycházel z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2015, č. j. 33 Cdo 4180/2014 - 128, který povahu zaopatřovací smlouvy v pojetí zákona o výkonu ústavní výchovy posuzoval k dovolání žalobce. [8] Nejvyšší soud v usnesení ze dne 10. 12. 2015, č. j. 33 Cdo 4180/2014 - 128, uzavřel, že „smlouva o plném přímém zaopatření je tedy smlouvou veřejnoprávní, upravující práva a povinnosti v oblasti veřejného práva.“ [9] Krajský soud žalobci přisvědčil v tom, že až Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě a následně Nejvyšší soud svými rozhodnutími postavily najisto, že novela zákona o výkonu ústavní výchovy s účinností od 1. 11. 2012 pouze formulačně upřesnila dosavadní úpravu postupu ředitele zařízení při rozhodování o žádosti o uzavření smlouvy podle ustanovení § 2 odst. 6 tohoto zákona. Nejvyšší soud uvedl, že: „jestliže ředitel zařízení smlouvu s nezaopatřenou osobou na základě její žádosti neuzavřel (odmítl ji uzavřít), resp. nerozhodl o zamítnutí žádosti ve smyslu § 24 odst. 3 písm. b) zákona, ve znění od 1. 11. 2012, mohla se nezaopatřená osoba rozhodnutí o své žádosti domáhat správní cestou, a to podnětem k přijetí opatření proti nečinnosti (§ 80 správního řádu), popř. žalobou proti nečinnosti podanou proti řediteli zařízení u správního soudu.“ Žalobce nejpozději k právní moci rozhodnutí odvolacího soudu věděl, jaký postup má v případě nečinnosti správního orgánu zvolit. I přes tuto skutečnost od 12. 5. 2014, kdy nabylo právní moci usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě, kterým bylo rozhodnuto o tom, že k projednání předmětné věci nejsou pravomocné soudy, nýbrž Dětský domov J. (respektive jeho ředitel), jakožto správní orgán, žalobce nepodal podnět k uplatnění opatření proti nečinnosti. [10] Důvody pro zamítnutí žádosti o uzavření zaopatřovací smlouvy jsou v zákoně upraveny taxativně. Jedním z těchto důvodů je podání žádosti nezpůsobilým subjektem, tj. takovým, který není ke dni vydání rozhodnutí nezaopatřeným dítětem ve smyslu zákona o státní sociální podpoře. Tím se rozumí dítě nejdéle do dovršení věku 26 let, jestliže se soustavně připravuje na budoucí povolání, případně za splnění jiných podmínek. [11] Krajský soud konstatoval, že ředitelka dětského domova přistoupila k rozhodnutí o žádosti žalobce o poskytnutí plného přímého zaopatření až poté, co dovršil věk 26 let, tedy přibližně až za rok a půl poté, co nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího civilního soudu, kterým bylo rozhodnuto o věcné příslušnosti správních orgánů. Dle krajského soudu tímto postupem mohlo dojít k porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě, zdůraznil však, že žalobce nevyužil institutu ochrany před nečinností podle ustanovení § 80 správního řádu. Krajský soud proto posoudil věcnou správnost závěrů uvedených v rozhodnutí ředitelky dětského domova, které byly následně převzaty žalovaným v napadeném rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žalobce nesplňoval zákonné podmínky nároku na plné přímé zaopatření, neboť v době rozhodování správního orgánu již dovršil věku 26 let. [12] Dále se krajský soud zabýval tím, zda má žalobce nárok na zpětnou úhradu plného přímého zaopatření po dobu, kdy splňoval podmínky věku a soustavné přípravy na budoucí povolání a dospěl k závěru, že nikoliv. Shledal, že zařízení může poskytovat plné přímé zaopatření zletilé nezaopatřené osobě pouze za podmínek sjednaných ve smlouvě mezi nezaopatřenou osobou a zařízením. Teprve uzavřením smlouvy vznikají smluvním stranám práva a povinnosti. [13] Právo na vyplácení plného přímého zaopatření nelze dle krajského soudu ztotožnit s jeho právem na výživné, které mu jsou povinni hradit rodiče, případně jiné soudem stanovené osoby i zpětně. [14] Krajský soud uzavřel, že žaloba není důvodná a napadené rozhodnutí je zákonné. Žalovaný není povinen zpětně uhradit žalobci plné přímé zaopatření za dobu, kdy žalobce splňoval věkový limit, a mohly být splněny další podmínky, na základě kterých může dojít k uzavření smlouvy mezi zletilou nezaopatřenou osobou a zařízením