10 As 174/2017 — Nejvyšší správní soud

10 As 174/2017- 27 - text 10 As 174/2017 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely Bejčkové a Daniely Zemanové v právní věci žalobce: JUDr. O. D., Ph.D., LL.M., zast. Mgr. Štěpánem Holubem, advokátem se sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2015, čj. 380/2015-160-SPR/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, čj. 3 A 163/2015-54, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, čj. 3 A 163/2015-54, a rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 10. 2015, čj. 380/2015-160-SPR/3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 16 228 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Štěpána Holuba, advokáta se sídlem Za Poříčskou bránou, Praha 8, ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce dne 24. 4. 2015 řídil v Praze v ulici Trojanově motorové vozidlo. Policejní hlídka, která jej zastavila, mu naměřila 0,32 promile alkoholu v dechu a na základě tohoto zjištění mu zadržela řidičský průkaz podle § 118b odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Následně Magistrát hlavního města Prahy vydal dne 21. 5. 2015 rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu podle § 118c odst. 1 tohoto zákona. Odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný dne 21. 10. 2015. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu, kterou městský soud zamítl rozsudkem ze dne 25. 4. 2017. Neshledal důvodnou námitku, podle níž byl žalobci – kvůli průtahům v řízení o samotném přestupku – řidičský průkaz zadržen celkově na delší dobu, než činila výše sankce uložená rozhodnutím orgánu prvního stupně o přestupku (zákaz řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců). Délka přestupkového řízení ani délka zadržení řidičského průkazu nemůže mít žádný vliv na zákonnost rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu; pokud průtahy přestupkového řízení či neúměrně dlouhé zadržení řidičského průkazu zasáhly do žalobcových práv, mohl se domáhat ochrany jiným způsobem. [3] K samotnému faktu, že řidičský průkaz vůbec byl zadržen, soud uvedl, že předpokladem pro zadržení řidičského průkazu není spáchání přestupku, nýbrž pouhé podezření, že řidič řídil pod vlivem alkoholu. I z judikatury NSS podle městského soudu plyne, že při faktickém zadržení řidičského průkazu a při následném rozhodování o zadržení nemají správní orgány správní uvážení. II. Kasační stížnost [4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Jak podotkl úvodem, od samého počátku správního řízení namítal, že jeho jednání nebylo přestupkem. V tom mu nakonec dal za pravdu i městský soud, který rozhodnutí o přestupku zrušil. Stejně tak tu nebyly důvody pro zadržení řidičského průkazu ani na místě, ani v navazujícím řízení. Řidičský průkaz byl stěžovateli vrácen až v lednu 2016, tedy tři čtvrtě roku od zabavení a dva a půl měsíce poté, co stěžovateli vypršel trest zákazu řízení (navíc později zrušený). [5] Stěžovatel spatřoval vady správního řízení, konkrétně rozpor rozhodnutí s obsahem spisu [kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.], v tom, že při namátkové policejní kontrole dne 24. 4. 2015 nebyl pod vlivem alkoholu [jak to vyžaduje § 118a odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu], což plyne i ze záznamu o kontrole řidiče vyplněného policistou. Důkazy, které k tomu stěžovatel navrhl (výslech svědkyně, výslech policistů, znalecký posudek, odborná literatura), správní orgány neprovedly. Kdyby to udělaly, zjistily by, že zákonný důvod k zadržení řidičského průkazu nebyl dán. Pro tuto vadu zrušil městský soud rozhodnutí o přestupku; bylo by nelogické, aby totožná procesní práva zůstala bez ochrany v řízení o zadržení řidičského průkazu, které je faktickým dopadem pro stěžovatele tíživější. [6] Stěžovatel nesouhlasí ani s tím, jak městský soud posoudil spornou právní otázku [kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]. Ustanovení, která upravují jednak faktické (předběžné) zadržení řidičského průkazu, jednak navazující rozhodnutí o zadržení (§ 118b a § 118c zákona o silničním provozu) lze vykládat dvojím způsobem: buď tak, že rozhodnout o zadržení (tedy uložit zákaz činnosti před shledáním viny za přestupek) je nutno vždy, ačkoli jednání obviněného není společensky nebezpečné a o přestupek zjevně nepůjde (a řidiče pak bude nutno odškodnit, jak se děje i v této věci). Nebo tak, že výraz lze rozhodnout umožňuje užít správního uvážení, tedy posoudit, zda je předběžný zákaz řízení nezbytný vzhledem k ochraně zájmů společnosti, resp. proporční k zásahu do práv řidiče. Pouze tento druhý výklad je podle stěžovatele ústavně konformní. Stěžovatel proto navrhl, aby NSS zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [7] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [8] Kasační stížnost je důvodná. [9] Se stěžovatelem nelze souhlasit v jeho první námitce. Jak už vysvětlil městský soud, zákon neukládá orgánu rozhodujícímu o zadržení řidičského průkazu, aby zkoumal, zda řidič spáchal přestupek, tedy zda naplnil všechny znaky jeho skutkové podstaty. Pro úvahu o zadržení je důležitá jen existence podezření z řízení motorového vozidla pod vlivem alkoholu; v tomto případě bylo podezření založeno na tom, že stěžovateli bylo při opakované dechové zkoušce naměřeno 0,32 promile alkoholu v krvi (a sám stěžovatel při policejní kontrole přiznal, že si dal během večera pivo). [10] Všechny výhrady a návrhy, které stěžovatel vznáší v rámci své první námitky, se tak ve skutečnosti vztahují nikoli k předpokladům pro zadržení řidičského průkazu, ale k vlastní otázce viny za dopravní přestupek. Tato otázka však byla předmětem jiného správního i soudního rozhodnutí než těch, která NSS přezkoumává v nynější kasační stížnosti, a zabývat se jí zde proto není namístě. [11] K první námitce lze snad ještě zareagovat na kasační tvrzení, podle nějž by v řízení o zadržení neměla být procesní práva účastníka chráněna méně než v samotném řízení o přestupku, protože faktické dopady řízení o zadržení jsou pro účastníka tíživější. Tato argumentace je podle soudu zavádějící. Způsob a míra procesní ochrany (ať už ve správním, nebo v soudním řízení) se neodvíjejí od toho, jak závažné následky může řízení pro účastníka mít, ale především od předmětu řízení. Podobně jako nelze od soudu rozhodujícího o vazbě žádat, aby již v této fázi zkoumal, zda je obviněný vinen trestným činem, nemůže úřad, který rozhoduje o zabrání řidičského průkazu, vést dokazování ve věci odpovědnosti za přestupek. [12] Sporné je i poměřování subjektivně pojaté „tíživosti“, na níž stěžovatel svou argumentaci staví. Důsledkem rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu je pochopitelně zadržení řidičského průkazu. Důsledkem rozhodnutí o přestupku v této věci, jímž byl stěžovatel shledán vinným, byl mj. zákaz řízení na dobu šesti měsíců. Kdyby stěžovateli již dříve nebyl řidičský průkaz zadržen, byl by po právní moci rozhodnutí o přestupku vyzván, aby jej odevzdal; dosáhlo by se tím tedy téhož jako předchozím zadržením. V normálním případě by tedy faktické dopady obou rozhodnutí byly totožné: stěžovatel by byl zbaven řidičského průkazu po dobu šesti měsíců, rozdíl by byl jen v okamžiku, od kterého tato doba začala běžet. [13] V projednávané věci byla situace odlišná v tom, že kvůli průtahům v řízení byl řidičský průkaz stěžovateli vrácen až s prodlevou asi dvou a půl měsíce po vypršení oněch šesti měsíců. Jak ale už správně podotkl městský soud, tato faktická okolnost nevypovídá nic o zákonnosti rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu a nemůže být důvodem pro jeho zrušení. [14] Takovým důvodem by však mohlo jistě být to, že nebyly splněny hmotněprávní předpoklady pro zadržení řidičského průkazu nebo že správní orgán tento svůj krok dostatečně nezdůvodnil, i když to od něj zákon žádá. Právě tato druhá situace nastala v projednávané věci, a proto je důvodná druhá kasační námitka, v níž se stěžovatel věnoval otázce správního uvážení. [15] Nejprve je třeba stručně shrnout úpravu obsaženou v ustanoveních § 118a – § 118c zákona o silničním provozu (ve znění do 19. 2. 2016), která na sebe vzájemně navazují. Ustanovení § 118a odst. 1 dává policistovi pravomoc přikázat řidiči jízdu na nejbližší vhodné místo k odstavení vozidla a zabránit mu v jízdě (použitím technického prostředku nebo odtažením vozidla), jestliže je dán některý z předpokladů vyjmenovaných v písm. a) až i). V projednávané věci jde o písm. d): řidič je podezřelý, že řídil motorové vozidlo bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v tak