2 Ads 143/2018 — Nejvyšší správní soud

2 Ads 143/2018- 30 - text 2 Ads 143/2018 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: E. M., zast. Mgr. Kateřinou Celnarovou, advokátkou se sídlem náměstí T. G. Masaryka 38/10, Břeclav, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2016, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 3. 2018, č. j. 33 Ad 1/2017 - 25, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 24. 4. 2018 doručena kasační stížnost žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“), kterou se domáhá zrušení shora označeného rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 11. 2016, č. j. X. Žalovaná tímto rozhodnutím zamítla stěžovatelčiny námitky proti rozhodnutí ze dne 11. 2. 2016, č. j. X, jímž jí byl přiznán český starobní důchod v dílčené výši 5291 Kč. [2] Stěžovatelka proti rozhodnutí ze dne 11. 2. 2016 o přiznání uvedeného starobního důchodu prvně podala námitky dne 21. 6. 2016. Tyto námitky byly zamítnuty rozhodnutím žalované ze dne 30. 6. 2016, č. j. X, pro opožděnost; rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno dne 4. 7. 2016. Předtím, dne 30. 6. 2016, doručila stěžovatelka žalované další námitky proti rozhodnutí ze dne 11. 2. 2016 o přiznání starobního důchodu, v nichž poukázala na skutečnost, že tyto námitky jsou včasné, neboť lhůta k jejich podání se počítá od obdržení „shrnutí rozhodnutí z formuláře E 211CZ“, doručeného jí dne 20. 6. 2016. Žalovaná toto akceptovala a námitky věcně projednala. V odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná poukázala na skutečnost, že účastnice řízení požádala dne 19. 8. 2015 o český starobní důchod před dosažením důchodového věku s datem přiznání od 26. 10. 2015. Podmínky pro přiznání důchodu byly proto zkoumány podle § 29 odst. 1 písm. h) a § 31 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Žalovaná dále konstatovala zjištění, že účastnice řízení před 31. 12. 1992 pracovala v „Kožiarských závodoch“ v Liptovském Mikuláši, pracovala tedy pro zaměstnavatele se sídlem ve Slovenské republice; z toho dovodila, že doba zaměstnání do tohoto data se považuje za slovenskou dobu pojištění. I k této době přihlížela při stanovení doby pojištění [čl. 52 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004]. Vzhledem k tomu, že účastnice řízení nežádala o dorovnávací přídavek, nemohlo o něm být rozhodnuto. Po provedení konkrétního výpočtu žalovaná označila rozhodnutí o přiznání starobního důchodu za správné. [3] Stěžovatelka v žalobě namítala, že z její žádosti muselo být zřejmé, že žádala i o dorovnávací přídavek, byť jej označila za dorovnávací příspěvek. To bylo také nosnou myšlenkou námitek podaných ve smyslu čl. 48 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009. Dále uvedla, že je přesvědčena o tom, že podmínky pro přiznání dorovnávacího přídavku podle § 106a zákona o důchodovém pojištění splňuje. [4] Krajský soud v napadeném rozsudku vymezil jako spornou otázku, zda žalovaná měla rozhodovat o dorovnávacím přídavku, či nikoliv. Vycházel z právní úpravy dorovnávacího přídavku v § 106a zákona o důchodovém pojištění, poukázal na jí předcházející komplikovaný judikaturní vývoj včetně výčtu nálezů Ústavního soudu, z nichž vzešlo důchodové dorovnání vyvolané rozdělením Československa. Důchodový přídavek se sice vyplácí spolu s důchodem, ovšem jeho součástí se stává až jeho přiznáním. O důchodový přídavek je třeba žádat podle § 123h odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, přičemž žádosti se podle § 82 téhož zákona podávají u příslušné okresní správy sociálního zabezpečení na předepsaných tiskopisech. Krajský soud připustil, že žádost je možné učinit i jiným podáním, přičemž by bylo na žalované, aby případně vyzvala žadatele k jejímu doplnění. Uzavřel ovšem, že žalobkyně v žádosti ze dne 19. 8. 2015 o dorovnávací přídavek nežádala, tudíž v souladu s dispoziční zásadou byla žalovaná povinna rozhodnout jen o předmětu žádosti a námitky rovněž měly k tomuto předmětu směřovat; zde krajský soud poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 1. 2013, č. j. 4 Ads 108/2012 - 31. Poukaz žalobkyně na „vyrovnávací přídavek“ či „dorovnávací příspěvek“ učiněný v rámci námitkové argumentace spočívající ve výkladu předcházející judikatury Ústavního soudu krajský soud za žádost neuznal. Nakonec krajský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že ze spisu zjistil, že žalobkyně podala formalizovanou žádost o dorovnávací přídavek dne 10. 1. 2017 a bylo o ní negativně rozhodnuto z důvodu nedostatku československé doby pojištění. To krajský soud zmínil jen okrajově, aby bylo zřejmé, že ani posouzení obsahu námitek jako žádosti o dorovnávací přídavek by k úspěchu nevedlo. [5] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nesprávné zjištění skutkového stavu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) a nesprávné posouzení právní otázky soudem zejména ve vztahu k čl. 48 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, což podřazuje kasačnímu důvodu podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Stěžovatelka tvrdí, že podáním datovaným ke dni 24. 6. 2016 jednak požádala o přezkum rozhodnutí o přiznání starobního důchodu, jednak o přiznání dorovnávacího „příspěvku“ v takové výši, aby celková výše starobního důchodu odpovídala částce starobního důchodu přiznaného při práci v České republice po celou dobu pojištění. Tvrzení žalované, že stěžovatelka nepožádala o dorovnávací přídavek, proto není správné. Názor krajského soudu, že taková žádost nebyla součástí podání ze dne 21. 6. 2016, pak není rozhodný; podstatné je totiž podání z 24. 6. 2016. Tato písemnost byla adresována žalované prostřednictvím příslušného orgánu sociálního zabezpečení a svým obsahem byla jak námitkami, tak i žádostí o dorovnávací přídavek. Nešlo také o námitkové řízení, ale o přezkum podle čl. 48 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009. Nosnou myšlenkou požadovaného přezkumu pak nebyla ani tak výše vyměřeného starobního důchodu, ale právě jeho navýšení o dorovnávací přídavek, jímž by bylo odstraněno nepříznivé vzájemné působení přijatých rozhodnutí. Dorovnávací přídavek je institutem k nalezení spravedlivého zacházení s občany postiženými rozpadem Československa. Krajský soud předmětný přípis nesprávně interpretoval a v důsledku toho vydal nezákonný rozsudek. [6] Odkaz krajského soudu na rozhodnutí o nové žádosti o dorovnávací přídavek je zavádějící. Stěžovatelka proti němu totiž nemůže účinně brojit pro uplynutí lhůt plynoucích z čl. 48 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009. Proto trvá na tom, že se dorovnávacího přídavku domáhala řádně tak, jak tvrdí, neboť jiným postupem by jí bylo upřeno právo na spravedlivý důchod. K tomu se dostatečně nevyjádřila žalovaná ani krajský soud. [7] Pokud by žalovaná měla pochybnosti o tom, zda stěžovatelka v předmětném podání pojmem dorovnávací příspěvek mínila dorovnávací přídavek, bylo namístě, aby svou pochybnost odstranila dotazem. Ovšem z toho, že žalovaná ve svém rozhodnutí o dorovnávacím přídavku pojednává, je zřejmé, že pochybnosti neměla. Výklad, jehož se dopustila žalovaná a stejně tak i krajský soud, je třeba považovat za přepjatě formalistický ve smyslu nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 50/03. Žalovaná dále porušila i základní zásady správního řízení plynoucí z § 4 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, pokud stěžovatelce neposkytla přiměřené poučení o jejích právech a povinnostech, což je o to významnější, že se jednalo o problematiku tzv. československých důchodů. [8] Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu i zrušení rozhodnutí žalované. [9] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti poukázala na dispoziční zásadu ovládající správní řízení, přičemž stěžovatelka žádost o dorovnávací přídavek v řízení, které je soudem zkoumáno, nepodala. Podání stěžovatelky ze dne 24. 6. 2016 bylo posouzeno podle jeho obsahu. V žádosti ze dne 19. 8. 2015 není zmínka o jiném požadavku než o starobní důchod před dosažením důchodového věku. Podání ze dne 24. 6. 2016 doručené žalované dne 7. 7. 2016 je označeno jako námitky proti rozhodnutí o přiznání starobního důchodu včetně konkretizace tohoto rozhodnutí. Požadovala jím přihlédnutí k příjmům dosaženým na území dnešní Slovenské republiky a aplikaci unijních předpisů. Výslovně se opírala o kolizní kritérium čl. 20 Smlouvy mezi Českou a Slovenskou republikou o sociálním zabezpečení č