5 As 228/2017 — Nejvyšší správní soud

5 As 228/2017- 32 - text 5 As 228/2017 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobců: a) F. R., b) M. R., oba zast. Mgr. Davidem Fyrbachem, advokátem, se sídlem třída Kpt. Jaroše 1932/13, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2017, č. j. 51 A 55/2016 – 32, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 14. 6. 2017, č. j. 51 A 55/2016 – 32, s e r u š í . II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2016, č. j. KUJCK 123254/2016, s e r u š í a věc s e mu v r a c í k dalšímu řízení. III. Žalovaný j e p o v i n e n uhradit stěžovatelům k rukám jejich právního zástupce Mgr. Davida Fyrbacha, advokáta se sídlem třída Kpt. Jaroše 1932/13, Brno, náhradu nákladů soudního řízení ve výši 24 228 Kč a to do 30 dnů od doručení rozsudku. O d ů v o d n ě n í : [1] Kasační stížností se žalobci (dále „stěžovatelé“) domáhají zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2016, č. j. KUJCK 123254/2016; tímto rozhodnutím žalovaný zamítl podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád odvolání stěžovatelů proti rozhodnutí stavebního úřadu města České Budějovice ze dne 5. 4. 1995 ve věci umístění stavby STL plynovod D90 a D63 v k.p. S. na parc. č. X, X, X, X, X, X, X a X. [2] Nejvyšší správní soud předesílá, že žalovaný zamítl odvolání stěžovatelů jako nepřípustné, neboť dle žalovaného stěžovatelé nebyli účastníky územního řízení. Samotné územní rozhodnutí tedy žalovaný nepodrobil věcnému přezkumu, nečinil tak proto ani krajský soud. Nejvyšší správní soud proto skutečnosti namítané dále stěžovateli směřující k samotnému územnímu rozhodnutí rekapituluje pouze v omezené míře, pokud souvisejí s hodnocením jejich procesního postavení. [3] V žalobě proti rozhodnutí žalovaného stěžovatelé namítali, že jsou vlastníky pozemku parc. č. X v k. ú. a obci S., zapsaného na LV X v KN vedeném v k. ú. pro Jihočeský kraj, katastrální pracoviště České Budějovice a byli vlastníky tohoto pozemku i v době, kdy se o umístění stavby plynovodu rozhodovalo. Pozemek sousedí s pozemky, na nichž dle územního rozhodnutí měla být a skutečně je umístěna stavba plynovodu. Proto měli být účastníky územního řízení. Žalovaný jim toto postavení nepřiznal, neboť neshledal splnění podmínky dotčení jejich vlastnických nebo jiných práv. V žalobě dále poukázali na nesprávný postup stavebního úřadu při vydání územního rozhodnutí; žalovaný nevysvětlil, z jakých důvodů stavební úřad v rámci řízení o umístění stavby plynovodu nezjišťoval dotčení práv vlastníků sousedních pozemků touto stavbou a pominul, že práva vlastníků mohla být v řízení o umístění stavby plynovodu dotčena i ze zcela jiných důvodů (ochranná pásma). Ochranné pásmo plynárenského zařízení, které vzniklo realizací stavby plynovodu, nepochybně zasahuje i na pozemek parc. č. X, a tudíž stěžovatelé tento pozemek mohou užívat pouze s předchozím písemným souhlasem toho, kdo odpovídá za provoz plynárenského zařízení. Žalovaný neodůvodnil, z jakých důvodů stěžovatelům postavení účastníků řízení nepřísluší, přestože jejich pozemek bude zasažen ochranným pásmem plynovodu, a tudíž je omezeno i vlastnické právo. Rovněž namítli, že žalovaný nesprávně aplikoval zákon č. 500/2004 Sb., namísto zákona č. 71/1967 Sb., podle kterého dle § 52 odst. 1 ve spojení s § 54 odst. 2 územní rozhodnutí, vůči kterému směřovalo odvolání stěžovatelů, nemohlo nabýt právní moci pouze uplynutím času, ale až tehdy, kdy bylo doručeno všem účastníkům řízení. Poukázali rovněž na to, že jestliže žalovaný potvrdil, že se mu nepodařilo řádně zrekonstruovat spisový materiál, je zřejmé, že při rozhodování o jejich odvolání nemohl postupovat v souladu s příslušnými ustanoveními zákona č. 71/1967 Sb., především vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci. [4] Krajský soud zdůraznil, že je-li předmětem přezkumu správní rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro nepřípustnost, případně opožděnost, přezkoumává soud pouze dodržení zákonných podmínek pro takový postup. Krajský soud vzal ve věci za podstatné pro posouzení věci tyto zjištěné skutečnosti: [5] Stěžovatelé tvrdili, že byli v řízení opomenuti jak účastníci, o existenci územního rozhodnutí nevěděli; územní rozhodnutí jim nebylo doručeno, a tudíž si proti němu nemohli podat řádný opravný prostředek. Z dochovaného zbytku správního spisu vyplývá, že v roce 1995 obec Srubec vydala občanům obce oznámení o tom, že se v obci plánuje plynovod, oznámení bylo doručováno občanům obce v pásmu plánovaného plynovodu, o čemž svědčí text oznámení, v němž je uvedeno, že v případě zájmu občanů, kteří mají nemovitost v pásmu plánovaného plynovodu, mají v termínu do 10. 2. 1995 úřadu sdělit svůj zájem, jinak nebude obec s připojením nemovitostí, jejichž vlastník se nepřihlásí, počítat. Stěžovatelé se v tomto termínu nepřihlásili; nejsou proto uvedeni ve jmenném seznamu účastníků. Teprve dne 26. 5. 1995 byl doručen obecnímu úřadu Srubec pod č. 294/95 přípis M. R. datovaný 24. 5. 1995, v němž je uvedeno, že zasílá snímek katastrální mapy, kopii kupní smlouvy a sděluje, že má zájem o zřízení přípojky plynu. Učinila tak až v reakci na další výzvu obce vydanou v návaznosti na stavební řízení. Z uvedeného vyplývá, že stěžovatelé nebyli v tomto řízení uvedeni jako účastníci tohoto řízení. O existenci umístěné stavby plynovodu tak stěžovatelé věděli, neboť reagovali na další výzvu tehdejšího stavebníka, obce Srubec a požádali o zřízení plynovodní přípojky k pozemku v jejich vlastnictví, ovšem po termínu. Pozemek stěžovatelů bez případného zřízení této přípojky umístěním stavby plynovodu dotčen nebyl. [6] Krajský soud uvedl, že žalovaný správně hodnotil splnění podmínek stanovených v § 34 odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb., (stavební zákon) ve znění platném v době vydání územního rozhodnutí pro tvrzené účastenství stěžovatelů v územním řízení a správně uzavřel, že postavení účastníků řízení stěžovatelům nesvědčilo a ani konkrétně dotčení na svých právech nespecifikovali. Krajský soud vysvětlil, že žalovaný v souzeném případě nerozhodoval o přiznání postavení účastníků řízení stěžovatelům, ale pouze hodnotil, zda jim takové postavení svědčilo, a to s ohledem na posouzení otázky, zda mohli či nemohli proti němu podat odvolání. Žalovaný s ohledem na zjištění, která vyplynula z dochovaných písemností, správně uzavřel, že jim takové postavení v územním řízení nesvědčilo. To má zásadní význam pro závěr o nepřípustnosti jimi podaného odvolání; tento závěr soud považuje za správný a přezkoumatelný. [7] Krajský soud rovněž hodnotil závěr žalovaného ohledně posouzení, že stěžovatelé nebyli materiálně účastníky územního řízení, za správný. Jestliže žalovaný odvolání zamítl jako nepřípustné, nemohl se dále věcně zabývat jeho obsahem. Nemohl přezkoumávat napadené rozhodnutí z hlediska jeho obsahu ani řízení, které předcházelo jeho vydání. Odvolání bylo proto správně zamítnuto z formálních důvodů. Zároveň byl správný postup žalovaného, pokud se zabýval předpoklady pro přezkoumání napadeného rozhodnutí v rámci přezkumného řízení, řízení o obnově nebo pro vydání nového rozhodnutí ve věci, jak mu ukládá § 92 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu. [8] Krajský soud potvrdil závěr žalovaného, že stěžovatelům postavení účastníků řízení nesvědčilo, nicméně dále současně poukázal na rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2009, sp. zn. 2 As 25/2007, z něhož pro případ opomenutých účastníků řízení vyplývá, že je třeba klást důraz na skutečnost, zda případně opomenutý účastník řízení seznal s dostatečnou jistotou a včas obsah vydaného rozhodnutí, což znamená, že bylo vydáno, kdy a kým, a zda mu takové rozhodnutí zasahuje do práv a měl účinnou možnost se proti němu bránit opravnými prostředky. Tyto skutečnosti mají význam pro posouzení, zda za jistých, Nejvyšším správním soudem v citovaném rozsudku rozšířeného senátu striktně definovaných předpokladů, lze považovat vydané správní rozhodnutí za pravomocné, přestože nebylo řádně oznámeno některému z účastníků řízení. Krajský soud konstatoval, že správní orgány se otázkou nabytí právní moci územního rozhodnutí zabývaly, byť výslovně neanalyzovaly splnění předpokladů pro vyslovení tohoto závěru. Krajský soud žalovanému přisvědčil v tom, že nelze na újmu ostatních účastníků řízení zvrátit právní moc rozhodnutí jenom proto, že by opomenutému účastníkovi nebylo rozhodnutí řádně formálně doručeno za situace, že takový účastník obsah rozhodnutí buď fakticky znal, nebo se o této skutečnosti dozvěděl z jiného zdroje. Z dochovaných písemností založených ve spise je dle krajského soudu zřejmé, že stěžovatelé se pro