8 Afs 130/2018 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 130/2018- 54 - text 8 Afs 130/2018-59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Absolute v.o.s., se sídlem Teslova 1129/2b, Přívoz, Ostrava, zastoupené JUDr. Pavlem Nastisem, advokátem se sídlem Sokolská třída 936/21, Ostrava, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady České národní banky ze dne 28. 4. 2016, čj. 2016/049512/CNB/110, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2018, čj. 11 Af 32/2016-49, t a k t o : I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2018, čj. 11 Af 32/2016-49, a rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 28. 4. 2016, čj. 2016/049512/CNB/110, s e z r u š u j í a věc s e v r a c í žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná j e p o v i n n a nahradit žalobkyni náklady soudního řízení ve výši 27 200 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce. III. Žalovaná n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Česká národní banka (dále „ČNB“ nebo „žalovaná“) rozhodnutím ze dne 3. 2. 2016 uložila žalobkyni pokutu ve výši 30 000 Kč za správní delikt spočívající v tom, že provozovala zprostředkovatelskou činnost v pojišťovnictví v rozporu s údaji uvedenými v registru pojišťovacích zprostředkovatelů a samostatných likvidátorů pojistných událostí (dále jen „registr“) [§ 26 odst. 2 písm. a) zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a likvidátorech pojistných událostí (dále jen „zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích“)]. Bankovní rada ČNB v řízení o rozkladu částečně změnila I. výrok rozhodnutí ČNB v části popisující jednání žalobkyně. Namísto jednání spočívajícího v opakovaném neoznámení změny ve složení statutárního orgánu, nově výrok zněl, že žalobkyně vykonávala zprostředkovatelskou činnost, aniž by měla v registru správně uvedeny údaje týkající se členů jejího statutárního orgánu. Ve svém důsledku tak bankovní rada přehodnotila jednání žalobkyně dříve posouzené jako pokračující správní delikt a nově jej vyhodnotila jako správní delikt trvající. Právní kvalifikace deliktu ani uložená sankce se však nezměnily a bankovní rada rozhodnutí ve zbytku potvrdila. II. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí bankovní rady ČNB žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji rozsudkem uvedeným v záhlaví zamítl. V odůvodnění uvedl, že zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích stanovuje, že mezi údaje zapisované do registru patří údaje o statutárním orgánu osoby zapisované do registru i tehdy, je-li statutárním orgánem právnická osoba. Žalobkyně byla povinna oznámit ČNB jakoukoli změnu zapisovaných údajů, a protože tak neučinila, provozovala zprostředkovatelskou činnost v rozporu s údaji uvedenými v registru. Toto jednání má přitom povahu trvajícího správního deliktu, proto nemohlo dojít k zániku odpovědnosti, jak tvrdila žalobkyně. Zákon taktéž nepředepisuje, že by žalovaná mohla za uvedené jednání uložit pokutu pouze tehdy, pokud předtím uložila opatření k nápravě. III. [3] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost opírající se o důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatelka namítla, že městský soud nesprávně vyhodnotil následující námitky uplatněné již v žalobě: (1) zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích nestanovuje, že by se do registru zapisovaly údaje o fyzické osobě oprávněné jednat za statutární orgán, je-li statutární orgán právnickou osobou; (2) ČNB je povinna z úřední povinnosti provést v registru změnu, o které se dozví při výkonu své činnosti; (3) protože jednání stěžovatelky nelze posoudit jako trvající skutek, u skutku ze dne 10. 12. 2013 již její odpovědnost zanikla; (4) vytýkané jednání nespadá pod skutkovou podstatu § 26 odst. 2 písm. a) zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích; (5) za nesplnění oznamovací povinnosti dle § 13 odst. 8 téhož zákona nelze uložit pokutu, ale jen opatření k nápravě. Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek městského soudu, rozhodnutí bankovní rady ČNB i rozhodnutí ČNB. IV. [4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že kasační námitky představují doslovně převzatou žalobní argumentaci; protože je kasační stížnost opravným prostředkem proti rozhodnutí krajského soudu, musí se vztahovat právě k tomuto rozhodnutí, čemuž by měly odpovídat i kasační námitky. Kasační stížnost by proto měla být jako nepřípustná či neopodstatněná a nedůvodná odmítnuta. Jinak se ve vyjádření ke konkrétním kasačním námitkám ztotožnila s argumentací obsaženou v rozhodnutí bankovní rady ČNB a městského soudu. V. [5] Kasační stížnost má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Nejvyšší správní soud proto posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [6] Kasační stížnost je důvodná. [7] K vyjádření žalované Nejvyšší správní soud poznamenává, že z kasační stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka nesouhlasí s tím, jak městský soud posoudil její žalobní námitky a domáhá se přezkumu a následného zrušení napadeného rozhodnutí městského soudu, a to z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem) a 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. (vady řízení před soudem). Stěžovatelka vyložila, v čem spatřuje nesprávné právní posouzení věci městským soudem. Přitom jsou její kasační námitky po obsahové stránce stejné, jako námitky žalobní s tím, že městský soud její argumentaci nevyhověl, a proto nyní žádá Nejvyšší správní soud, aby zjednal nápravu. Kasační námitky se tak vztahují k rozsudku městského soudu, a Nejvyšší správní soud proto přistoupil k meritornímu přezkoumání kasační stížnosti. [8] Stěžovatelka nesouhlasí s tím, že jí bylo vytknuto neoznámení změny fyzické osoby oprávněné jednat za právnickou osobu, která je statutárním orgánem stěžovatelky. Dle zákona se totiž do registru zapisují jen údaje o fyzických osobách, které jsou statutárním orgánem nebo jeho členy. Protože statutárním orgánem stěžovatelky jsou pouze právnické osoby (spolky), neměla povinnost jejich změnu nahlásit. [9] Již městský soud stěžovatelku upozornil, že ČNB nepožadovala nahlášení fyzických osob, které jednají za členy jejího statutárního orgánu (přitom členy jejího statutárního orgánu byly právnické osoby – spolky). Jednání stěžovatelky spočívalo v tom, že nenahlásila změnu ve složení jejího statutárního orgánu, tedy počet členů statutárního orgánu (jejích společníků – spolků) v registru neodpovídal počtu společníků zapsaných v obchodním rejstříku. [10] Podle § 12 odst. 3 písm. b) zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích: „Do registru se zapisují následující údaje včetně jejich změn: b) u právnické osoby obchodní firma včetně právní formy, popřípadě název, sídlo, identifikační číslo, jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a bydliště osob, které jsou členy statutárního orgánu právnické osoby, nebo osoby, která je statutárním orgánem žadatele, u odpovědného zástupce jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a adresa bydliště, u organizační složky podniku právnické osoby se sídlem v třetím státě její adresa v České republice“. [11] Žalovaná i městský soud předmětné ustanovení vyložily tak, že u zprostředkovatele, který je právnickou osobou, se zapíše jeho obchodní firma včetně právní formy a dále se doplní údaj o právnické osobě, která je jeho statutárním orgánem či jeho členem, u níž se zapíše její název, sídlo a identifikační číslo. Stěžovatelka však s uvedeným výkladem nesouhlasila. [12] Pro učinění závěru o tom, co se zapisuje do registru a zda tedy stěžovatelka porušila svou povinnost, pokud změnu takových údajů nenahlásila, je nezbytné určit, k jakému subjektu se v citovaném ustanovení pojí „název, sídlo a identifikační číslo“, zda k zapisovanému zprostředkovateli, či k jeho statutárnímu orgánu. Přitom ohledně výkladu ke komu se vztahují zapisované údaje „jméno, popřípadě jména, příjmení, datum narození a bydliště“ není pochyb; jde totiž o identifikační údaje fyzických osob, a proto se zapisují u fyzické osoby, která je statutárním orgánem, nebo jeho členem. [13] Problematické se jeví užití spojky „popřípadě“ ve spojení: „obchodní firma včetně právní formy, popřípadě název, sídlo, identifikační číslo“. Přitom městský soud a stěžovatelka dospívají k odlišným výkladům daného ustanovení. Podle jednoho výkladu od sebe „popřípadě“ odděluje dvě skupiny údajů, které se pak oddělené vztahují vždy k jinému subjektu – zprostředkovateli, nebo k osobám tvořícím jeho statutární orgán. Na základě tohoto výkladu by se u zprostředkovatele zapisovala jen jeho obchodní firma včetně právní formy, a u