8 As 198/2018 — Nejvyšší správní soud

8 As 198/2018- 17 - text 8 As 198/2018-22 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a soudců JUDr. Michala Mazance a JUDr. Miloslava Výborného v právní věci žalobkyně: A. S., zast. Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem Milešovská 1312/6, Praha 3, proti žalované: Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 22. 1. 2018, čj. POP/UKRUK/9/136510/2017-3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2018, čj. 9 A 86/201843, t a k t o : Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 7. 2018, čj. 9 A 86/2018-43, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížností napadla shora označené usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým soud zamítl její žádost o osvobození od soudních poplatků. Tuto žádost stěžovatelka podala v rámci řízení o žalobě proti rozhodnutí rektora žalované specifikovanému v záhlaví tohoto rozsudku, kterým rektor potvrdil své rozhodnutí ze dne 21. 9. 2017, čj. POP/UKRUK/9/136510/2017-1 a neprominul stěžovatelce poplatek spojený se studiem. Posledně zmíněným rozhodnutím byl stěžovatelce vyměřen poplatek za delší studium ve výši 15 500 Kč. [2] Stěžovatelka v podané žalobě požádala o osvobození od soudních poplatků. Uvedla, že bydlí v družstevním bytě o velikosti 1 + 1, kde má celkové měsíční náklady na nájemné a další platby spojené s užíváním bytu ve výši 4 273 Kč (3 238 Kč nájem, 900 Kč elektřina, 135 Kč televizní poplatek), přičemž jejím jediným pravidelným příjmem je částka ve výši 6 000 Kč, kterou je povinen hradit její otec na základě předběžného opatření nařízeného soudem. Z jejího příjmu jí tak na stravu, ošacení, dopravu a výdaje na školu a zdraví zbývá měsíčně částka ve výši 1 727 Kč a občas menší částka z příležitostných brigád. Další výdaje pak tvoří nutnost hradit nedoplatky na vyúčtování za služby, které byly v minulém období poskytovány za užívání bytu (2 655 Kč, 7 592 Kč a 3 100 Kč). Aby mohla uspokojit alespoň své základní životní potřeby, spočívající zejména v hrazení jídla, bydlení, základního ošacení, dopravy a zdravotních výdajů, je odkázána na pomoc jiných, zejména zbytku své rodiny, a i oni jsou sami ve špatné finanční situaci. Nemůže si v současné době najít pracovní poměr, jelikož musí chodit do školy, přičemž dosud nesehnala zaměstnání, kde by zaměstnavatel toleroval, aby si sama určovala pracovní dobu v návaznosti na svůj školní rozvrh. [3] V dalším přípisu stěžovatelka soudu uvedla, že: „náklady na právní zastoupení ze žádných prostředků nehradí, neboť žádné neuhradila“. Současně předložila vyplněné „Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků,“ v němž uvedla, že má příjmy z dohod konaných mimo pracovní poměr, a to dle dohody o provedení práce s dobou pracovní činnosti nejvýše 300 hodin za rok u společnosti JLV, a.s., s měsíčním příjmem 2 280 Kč a dále má od r. 2014 družstevní podíl v bytovém družstvu spojený s nájmem bytu, v němž stěžovatelka bydlí. [4] K dotazu městského soudu stěžovatelka sdělila, že nemá prostředky k úhradám souvisejícím s činností advokátky. Proto byla s ohledem na majetkovou situaci stěžovatelky úhrada za činnost advokátky sjednána ve výši přísudku. [5] Městský soud v napadeném usnesení uvedl, že tzv. přísudek představuje náhradu nákladů řízení stanovenou po skončení soudního řízení, které musí uhradit úspěšnému účastníkovi neúspěšný účastník soudního řízení. Přísudek je příjmem klienta, nikoliv advokáta. Vzhledem k tomu, že v dané věci není řízení skončeno a nelze dopředu odhadnout úspěch účastníků ve věci, považoval městský soud vysvětlení stěžovatelky o úhradě jejího právního zastoupení ve výši přísudku za nedostatečné. Nebude-li ve věci stěžovatelka úspěšná, nemůže své právní zastoupení hradit ve výši přísudku. Není tak zřejmé, jak bude odměna hrazena, pokud by stěžovatelka ve sporu úspěšná nebyla. Stěžovatelka po dobu soudního řízení zároveň může hradit stanovený poplatek za delší studium ve splátkách. To znamená, že v době probíhajícího soudního řízení může být stěžovatelka ve výhodě jak s platbou pravomocně stanoveného poplatku za delší studium, tak dle jí tvrzené smlouvy s advokátkou o tom, že prozatím nehradí službu právního zastoupení. Tyto obě skutečnosti mohou tvrzenou finanční situaci stěžovatelky značně ulehčit [6] Stěžovatelka sice dle městského soudu doložila své životní náklady, avšak příjmy doložila jen zčásti, a to ve výši výživného ze strany jejího otce a z pracovní činnosti. Podíl matky na výživném však nedoložila a ani k tomuto povinnému zdroji příjmů nic neuvedla. Vzhledem k možnostem stěžovatelky plnit stanovenou povinnost ve splátkách a vzhledem k nezbytnému srozumění stěžovatelky s tím, že by mohla hradit i náklady právního zastoupení (tudíž k tomu musí mít odpovídající prostředky), tak soud neměl dostatečné poznatky o úplné finanční situaci stěžovatelky. Soud proto pro neúplnost tvrzení a doložení situace stěžovatelky nenabyl přesvědčení, že jsou dány důvody pro osvobození od soudních poplatků a její žádost o osvobození od soudních poplatků zamítl. II. Obsah kasační stížnosti [7] Proti usnesení podala stěžovatelka kasační stížnost. Dle jejího názoru je zcela obvyklé, že si advokát s klientem ujedná odměnu ve výši přísudku za právní zastoupení. Tím na sebe advokát bere riziko, že v případě neúspěchu ve sporu mu odměna nebude uhrazena nebo naopak v případě úspěchu může získat více, než kolik by činila jeho standardní odměna. Takový způsob určení odměny advokáta usnadňuje přístup k soudu i sociálně slabším. V případě neúspěchu by stěžovatelka nemusela za náklady právního zastoupení uhradit nic. [8] Městský soud opřel odůvodnění napadeného usnesení i o úvahu, že si stěžovatelka mohla s žalovanou domluvit splátkový kalendář. Není však jisté, zda a v jakém rozsahu by žalovaná vyšla stěžovatelce vstříc. Splátkový kalendář pro stěžovatelku však nemá význam, jelikož není schopna hradit byť i část poplatku za delší studium (rozdíl mezi pravidelnými příjmy a výdaji je 1 727 Kč). Dle internetových stránek žalované je pro dohodu o splátkovém kalendáři nutné uznat dluh, což stěžovatelka nemůže učinit s ohledem na to, že rozporuje oprávnění poplatek za studium stanovit, i jeho výši. [9] Je porušením zásady rovnosti zbraní, pokud městský soud umožnil vyjádřit se žalované k podané žádosti o osvobození od soudních poplatků, aniž by vyjádření žalované přeposlal k vyjádření stěžovatelce. [10] Stěžovatelka nezahrnula do zdrojů příjmů příjmy od své matky, neboť ta je v obdobné majetkové situaci a žádné výživné jí není schopna hradit. Matka jí může vypomoci v průměru 500 Kč měsíčně, když tyto peníze má taktéž půjčené a sama má finanční problémy. Pokud tuto skutečnost městský soud považoval za důležitou, měl ji k doložení vyzvat, jak to učinil dokonce dvakrát v případě nákladů právního zastoupení. Stěžovatelka se odkázala na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 12. 2016, čj. 10 As 287/2016-17, dle kterého nemůže soud zůstat zcela pasivní a v případě nejasností se musí účastníka dotázat, nebo ho vést k tomu, jakým způsobem má určité skutečnosti doložit. [11] Stěžovatelka navrhla, aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek. Městský soud ji totiž vyzval k zaplacení soudního poplatku. Pokud by kasační stížnosti nebyl odkladný účinek přiznán, městský soud by pro nezaplacení soudního poplatku řízení zastavil a podaná kasační stížnost by postrádala smysl. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a dle usnesení rozšířeného senátu ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014 – 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, nepodléhá povinnosti zaplatit soudní poplatek. Poté přezkoumal napadené usnesení městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů [§ 109 odst. 3 a 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)], ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná. [13] Předpoklady pro osvobození od soudních poplatků soudem zakotvuje § 36 odst. 3 s. ř. s., který stanoví, že [ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. [14] Nejvyšší správní soud nesouhlasí s názorem městského soudu, že v případě tzv. přísudku by stěžovatelka musela hradit své právní