Na 79/2018
Nejvyšší správní soud · 20. 3. 2018
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci navrhovatelky: N. Č., v řízení o podání navrhovatelky ze dne 15. 3. 2018,
takto:
Podání navrhovatelky ze dne 15. 3. 2018 se odmítá.
Navrhovatelka nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Nejvyššímu správnímu soudu bylo dne 20. 3. 2018 doručeno podání navrhovatelky ze dne 15. 3. 2018 nadepsané jako „Odvolání proti usnesení“. V tomto podání navrhovatelka uvedla: „Odvolávám se proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem 11 Co 333/2017-165 a napadám toto usnesení v plném rozsahu.“ Dále uvedla, že žádá o přezkoumání tohoto případu.
Přílohou návrhu bylo uvedené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2017, č. j. 11 Co 333/2017 - 165. Tímto usnesením krajský soud rozhodl v řízení o odvolání povinné (navrhovatelky) proti usnesení Okresního soudu v Teplicích ze dne 28. 8. 2017, č. j. EXE 1780/2015 - 129, tak, že usnesení okresního soudu, kterým okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 24. 9. 2015, se potvrzuje.
Nejvyšší správní soud podle § 12 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s“) „jako vrcholný soudní orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů ve správním soudnictví zajišťuje jednotu a zákonnost rozhodování tím, že rozhoduje o kasačních stížnostech v případech stanovených tímto zákonem, a dále rozhoduje v dalších případech stanovených tímto nebo zvláštním zákonem.“
Podle § 102 s. ř. s. je kasační stížnost „opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak.“
Pravomoc soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví upravuje § 4 odst. 1 s. ř. s. tak, že soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen „správní orgán“), ochraně proti nečinnosti správního orgánu, ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu a kompetenčních žalobách. Dále pak dle § 4 odst. 2 téhož zákona ve správním soudnictví soudy rozhodují ve věcech volebních a ve věcech místního a krajského referenda, ve věcech politických stran a politických hnutí, a o zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí pro rozpor se zákonem. Dle § 101e s. ř. s. pak soudy ve správním soudnictví rozhodují též o návrzích na zrušení služebního předpisu.
Z podání navrhovatelky je zřejmé, že usiluje o přezkum rozhodnutí soudu vydaného v občanském soudním řízení (viz § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád), jehož přezkum nespadá do výše vymezené pravomoci soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví. Nejvyšší správní soud tedy nemá pravomoc o návrhu navrhovatelky rozhodnout.
Nedostatek soudní pravomoci jakožto obecné podmínky kteréhokoli soudního řízení správního je nedostatkem neodstranitelným (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2009, č. j. 5 As 19/2009 - 48). Nejvyšší správní soud tak musel návrh podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout.
Ve věci zároveň nebyly splněny podmínky k tomu, aby Nejvyšší správní soud postupoval podle § 46 odst. 2 s. ř. s. a spojil s odmítnutím podání poučení, ke kterému věcně příslušnému soudu a v jaké lhůtě může navrhovatelka podat žalobu. Zmíněné ustanovení totiž pokrývá pouze podání, jimiž se zahajuje řízení před soudem prvního stupně v některé z forem řízení podle občanského soudního řádu, nikoliv však opravný prostředek, který svým obsahem odpovídá některému z opravných prostředků upravených v občanském soudním řádu (srov. usnesení NSS ze dne 22. 8. 2006, č. j. Na 42/2006 - 21). Jedná se o přirozený důsledek toho, že v případě podávání opravných prostředků se na rozdíl od žaloby účastník řízení může a má řídit poučením soudu.
O nákladech řízení o podání navrhovatelky rozhodl Nejvyšší správní soud podle § 60 odst. 3 věty první s. ř. s., neboť v případě odmítnutí podání nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení o něm.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2018
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu