1 Ads 24/2018 — Nejvyšší správní soud

1 Ads 24/2018- 61 - text pokračování 1 Ads 24/2018 - 65 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudců Barbary Pořízkové, Filipa Dienstbiera, Zdeňka Kühna, Tomáše Foltase, Petra Mikeše a Karla Šimky v právní věci žalobce: Ing. V. Š., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9. 8. 2017, č. j. X, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, č. j. 49 Ad 10/2017 – 34, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2018, č. j. 49 Ad 10/2017 – 34, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Jádro sporu a dosavadní průběh řízení [1] Podanou kasační stížností se žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým bylo dle § 78 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), zrušeno shora uvedené rozhodnutí a věc ji vrácena k dalšímu řízení. [2] Žalobce převážnou část zaměstnání pracoval v rudném dolu Vrančice, a to v zaměstnání formálně zařazeném do první kategorie, a to jak do kategorie I.AA, tak do kategorie I.A. Stěžovatelka na základě výkladu Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „ministerstvo“) dovodila, že byť žalobce nepracoval v uranových dolech, získal pro nárok na snížení důchodového věku (55 let) ve smyslu § 74a odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, potřebnou dobu alespoň 10 let zaměstnání v první pracovní kategorii (pro rudný důl Vrančice byla hlavním hygienikem z důvodu ionizujícího záření snížena nejvyšší přípustné expozice na 2100 směn, a proto se pro účely § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění považuje za „uranový důl“). Nárok na starobní důchod žalobce dosažením věku 55 let tak není sporný. [3] Předmětem sporu je výše starobního důchodu žalobce, resp. nárok na použití zvláštního způsobu stanovení procentní výměry důchodu dle § 76a uvedeného zákona. Žalobce pro tento způsob stanovení procentní výměry podmínky nesplnil, neboť dle závěrů uvedených v žalobou napadeném rozhodnutí nezískal potřebnou dobu 10 let výlučně ze zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí, tj. výlučně ze zaměstnání kategorie I.AA. [4] Krajský soud vycházel při posouzení věci z rozsudku NSS ze dne 10. 6. 2015, č. j. 6 Ads 179/2014-46, dle kterého novela zákona o důchodovém pojištění, provedená zákonem č. 264/2006 Sb., v § 76a zmírnila požadavky pro přiznání zvýšení procentní výměry starobního důchodu pro zaměstnance v hornictví. Pro možnost uplatnění § 76a zákona o důchodovém pojištění se již nerozlišuje mezi kategoriemi I.A a I.AA, ale stejně jako pro účely § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, postačuje odpracování stanovené doby v zaměstnání první pracovní kategorie. [5] V případě žalobce pro sporné stanovení procentní výměry starobního důchodu proto postačovalo, že odpracoval v prostředí srovnatelném s uranovými doly alespoň 10 let v zaměstnáních zařazených do I. pracovní kategorie, s nimiž se spojuje nárok na starobní důchod při dosažení věku 55 let. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce [6] V kasační stížnosti stěžovatelka namítá nezákonnost rozsudku krajského soudu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Je přesvědčena, že žalobci by mohla být zvýšena procentní výměra starobního důchodu pouze v případě, že by před 1. 1. 1993 vykonával aspoň po dobu 15 let zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (popřípadě 10 let, jdeli o takové zaměstnání v uranových dolech), které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let z titulu výkonu zaměstnání v pracovní kategorii I.AA nebo I.AAURAN. [7] Takové podmínky nesplňuje zaměstnání I.A pracovní kategorie [§ 14 odst. 2 písm. b) zákona č. 100/1988 Sb. ve spojení s § 21 odst. 1 písm. b) a c) téhož zákona]. Pojištěncům, kteří vykonávali zaměstnání v I.A pracovní kategorii a jejichž důchodový věk činí 55 let podle § 21 odst. 1 písm. b) a c) zákona č. 100/1988 nebo § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění (eventuálně podle mimořádného opatření bývalého předsedy Státního úřadu sociálního zabezpečení z roku 1965) nárok na specifický výpočet procentní výměry starobního důchodu podle § 76a zákona o důchodovém pojištění nevzniká. Tyto osoby nevykonávaly zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, ani nesplňují podmínky pro snížení důchodového věku na 50 let. Výhody zakotvené v § 76a zákona o důchodovém pojištění nejsou a nikdy nebyly této skupině osob určeny. [8] Novela provedená zákonem č. 264/2006 Sb. sice skutečně rozšířila okruh oprávněných pojištěnců, nikoli však ve smyslu zastávaném krajským soudem, resp. Nejvyšším správním soudem v rozsudku č. j. 6 Ads 179/2014-46. [9] Před touto novelou byly za starobní důchody dle § 76 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění považovány pouze tzv. mimořádné hornické starobní důchody, pro jejichž přiznání musely být splněny podmínky stanovené v nařízení vlády č. 557/1990 Sb., o mimořádném poskytování starobních důchodů některým horníkům, které v určitých specifických případech stanovilo vybrané skupině horníků nárok na starobní důchod již od 50 let věku. Zakotvením § 76a do zákona o důchodovém pojištění se nárok na zvýšení procentní výměry rozšířil na všechny osoby, které vykonávaly po stanovenou dobu zaměstnání v I.AA pracovní kategorii nebo v I.AA-URAN pracovní kategorii, které bylo podle předpisů účinných před 1. 1. 1993 zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let, nikoli na osoby, kterým vznikl nárok na snížení důchodového věku na 55 let podle § 74 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění. [10] Žalobci proto nemohl vzniknout nárok na zvýšení procentní výměry dle § 76a zákona o důchodovém pojištění, protože potřebnou dobu deseti let nevykonal v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech (zaměstnání v I.AA nebo v I.AA-URAN pracovní kategorii). Ostatně proto se také žalobce po celou dobu probíhajícího řízení snažil prokázat, že potřebnou dobu deseti let získal výkonem zaměstnání v pracovní kategorii I.AA-URAN. [11] Stěžovatelka také namítá, že není zřejmé, z čeho krajský soud dovodil počet žalobcem odpracovaných let v kategoriích I.A a I.AA, tj. v součtu celkem 20 roků a 13 dnů. Dle napadeného rozhodnutí činí součet dob odpracovaných v uvedených kategoriích 4012 dnů, tj. 10 roků a 362 dnů. [12] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že není dostatečně kompetentní a právně vzdělaný, aby se mohl vyjádřit k rozsudku č. j. 6 Ads 179/2014 – 46 a ostatním právním zásadám, proti kterým se stěžovatelka nekompromisně postavila. Dále podotkl, že v průběhu sedmiletého řízení získal dokumenty, které již v letech 1990 a 1991 stanovily, že doly se stejným rizikem ionizujícího záření byly postaveny na roveň uranovým dolům. Kopie těchto dokumentů k vyjádření připojil. Stěžovatelka proto měla podle § 74a odst. 2 zákona o důchodovém pojištění postupovat již při podání žádosti žalobce o starobní důchod v roce 2011, nebo mohla postupovat na základě dodatku č. 4 k příkazu ministra práce a sociálních věcí č. 30/2006 o odstranění tvrdostí zákona. III. Postoupení věci rozšířenému senátu III. 1 Důvody postoupení [13] Při předběžném posouzení věci první senát zjistil, že pro výklad provedený v rozsudku ze dne 10. 6. 2015, č. j. 6 Ads 179/2014 – 46, ze kterého vycházel krajský soud v nyní projednávané věci, nenachází zákonnou oporu. Je naopak přesvědčen, že pro určení nároku na zvýšení procentní výměry starobních důchodů zaměstnanců v hornictví podle § 76a zákona o důchodovém pojištění je nutno rozlišovat, zda pojištěnec vykonával zaměstnání v hornictví zařazené do I.A nebo I.AA (resp. I.AA-URAN) pracovní kategorie. S ohledem na § 17 s. ř. s. však není oprávněn se od tohoto názoru sám odchýlit. Vyřešení sporné otázky je třeba pro rozhodnutí nyní posuzované věci, neboť rozsudek krajského soudu, který stěžovatelka napadla kasační stížností, zcela převzal právní závěr shora uvedeného rozsudku šestého senátu, a z tohoto důvodu žalobou napadené rozhodnutí zrušil. III. 2 Právní názor předkládajícího senátu [14] Šestý senát dospěl k závěru, že pro účely výkladu § 76a zákona o důchodovém pojištění není nezbytné rozlišovat mezi I.AA a I.A pracovní kategorií, aniž by však tento svůj závěr blíže odůvodnil. Není ani zřejmé, zda šestý senát přehlédl v § 76a zákona o důchodovém pojištění slova „se stálým pracoviště pod zemí“ či jim z nějakého důvodu, který do svého odůvodnění nepromítl, nepřikládal význam. [15] Právě slova „se stálým pracoviště pod zemí“ jsou však pro posouzení sporné otázky klíčová. Pro pochopení jejich významu považuje předkládající senát za vhodné učinit několik poznámek k h