1 Afs 25/2018 — Nejvyšší správní soud

1 Afs 25/2018- 58 - text pokračování 1 Afs 25/2018 - 65 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Josefa Baxy a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobkyně: RTV Cheb s. r. o., se sídlem Bělehradská 299/132, Praha 2, zastoupené Mgr. Hanou Zahálkovou, advokátkou se sídlem Příkop 843/4, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2014, č. j. 12842/14/5000-14306-702189, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 12. 2017, č. j. 30 Af 41/2014 – 91, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (do 31. 3. 2017 existující ve formě komanditní společnosti „RTV Cheb, k. s.“) uplatnila v daňových přiznáních k dani z přidané hodnoty (DPH) za zdaňovací období leden, duben, červenec a říjen 2010 osvobození od daně bez nároku na odpočet podle § 56 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty ve znění účinném pro daná zdaňovací období (dále jen „zákon o DPH“), a to u plnění uskutečněných na základě smluv uzavřených s Českou republikou – Ministerstvem vnitra a Českou republikou – Ministerstvem obrany. [2] První ze smluv označenou jako „Nájemní smlouva na umístění telekomunikačního zařízení“ uzavřela žalobkyně jako pronajímatelka s Českou republikou – Ministerstvem vnitra jako nájemcem dne 14. 5. 2003. Předmět smlouvy byl vymezen jako „nájem nebytových prostor v 8. a 9. nadzemním podlaží nemovitosti [na st. p. č. 199 v obci Háj u Staré Vody] o celkové výměře 17,2 m2 za účelem umístění a provozu základnové stanice nájemce sestávající ze dvou anténních jednotek Katherin K 733 037, technologie PEGAS BS 8 /G2/ a technologické přípojky elektrické energie“. Nájemce ve smlouvě prohlásil, že je vlastníkem telekomunikačního zařízení, které bude provozováno na nemovitosti pronajímatele, a že toto zařízení je součástí telekomunikační sítě pro Policii ČR, složky integrovaného záchranného systému a pro územní orgány státní správy - PEGAS. [3] Druhou smlouvu označenou jako „Smlouva o nájmu“ uzavřela žalobkyně jako pronajímatelka s Českou republikou – Ministerstvem obrany jako nájemcem dne 15. 9. 2008. Podle čl. 1.2 smlouvy byl předmětem nájmu „prostor na pomocné konstrukci stožáru a nebytové prostory – místnost o výměře 5 m2 v 10. patře budovy, bez čp/če, způsob využití – stavba technického využití, postavené na st. p. č. 199, která se nachází v k. ú. Háj u Staré Vody“. Smlouva dále upřesňuje, že v místnosti je umístěna technologie ve vlastnictví nájemce, kterou tvoří 2 bedny s elektronikou, 2 vysílače MV a 2 zařízení UPS. Na pomocné konstrukci stožáru jsou pak umístěny 2 antény a 2 paraboly, které jsou rovněž vlastnictvím nájemce. Podle čl. 2 smlouvy vymezujícího účel nájmu je předmět nájmu „užíván k umístění antén a technologie, která zabezpečuje provoz celého zařízení a k přenosu dat pro obranu státu“. [4] Finanční úřad pro Karlovarský kraj posoudil uskutečněná plnění jako službu spočívající v poskytnutí práva využití věci nebo práva podle § 14 odst. 1 písm. b) zákona o DPH, nikoliv jako nájem nemovitosti, který je osvobozen od DPH podle § 56 odst. 3 téhož zákona. Platebními výměry ze dne 20. 5. 2013 (č. j. 456933/13/2403-24801-403309 a č. j. 456928/13/2403-24801-403309) a ze dne 25. 5. 2013 (č. j. 456922/13/2403-24801-403309 a č. j. 456771/13/2403-24801-403309) proto doměřil žalobkyni DPH ve výši 5.915 Kč a stanovil penále ve výši 1.183 Kč za každé ze zdaňovacích období leden, duben, červenec a říjen 2010. [5] Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně v záhlaví označeným rozhodnutím. Zdůraznil, že pojem „nájem nemovitosti“ je třeba pro účely zákona o DPH vykládat v souladu s právem EU a judikaturou Soudního dvora jako poskytnutí práva pro danou osobu na smluvenou dobu a za smluvenou úplatu zabrat nebo užívat nemovitost podobně jako vlastník za současného vyloučení stejných práv třetích osob. V posuzované věci však nájemce neužíval ani nemohl užívat dané prostory jako vlastník za současného vyloučení práv třetích osob, protože ochoz, na němž byly umístěny antény, byl volně přístupný všem nájemcům, a před vstupem do místností, v nichž se nacházela technologie, musel nájemce volat operátora. Nadto, nájemce mohl užívat prostory pouze pro účel vymezený ve smlouvách. [6] Dále žalovaný z judikatury Soudního dvora dovodil, že nájem nemovitosti je činností „relativně pasivní“. To znamená, že pokud komplexní služba zahrnuje i jiné složky než nájem, nemůže být většinou za nájem považována. V nyní posuzované věci nebylo hlavním cílem smluv pasivní přenechání nebytového prostoru k užívání za sjednané nájemné, ale poskytnutí práva na umístění a provozování antén a monitorovacích technologií pro zajištění vzdušného prostoru ČR a NATO. Poskytnutí nájmu tedy bylo prostředkem k získání prospěchu z hlavního plnění poskytovatele za nejvýhodnějších podmínek, tj. z provozu zařízení k přenosu dat za využití objektu, který je k tomu architektonicky a technologicky určen. [7] Smlouva s Ministerstvem obrany neurčuje stavebně oddělenou konkrétní část nemovitosti pro umístění antén a parabol, ale ponechává rozhodnutí o umístnění na žalobkyni. Smluvní ujednání, podle kterého je předmětem nájmu prostor na pomocné konstrukci stožáru za účelem umístění antén, nezakládá podle žalovaného skutečný nájem nemovitosti, ale poskytnutí práva umístit antény v dohodnutém prostoru. Pronajatá místnost slouží k umístnění technologických zařízení, která tvoří s anténami jeden technologický celek. Poskytnutí možnosti umístit na pomocné konstrukci stožáru antény a poskytnutí místnosti k uložení technologie proto představují neoddělitelné plnění. Daná smlouva obsahuje také nestandardní ujednání o ceně - způsob jejího výpočtu se odvíjí od počtu umístěných technologických zařízení. Z charakteru a podmínek smlouvy uzavřené s Ministerstvem vnitra pak žalovaný dovodil, že poskytované plnění má obdobný účel jako plnění ve smlouvě s Ministerstvem obrany. [8] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Plzni, který ji zamítl rozsudkem ze dne 31. 3. 2016, č. j. 30 Af 41/2014 - 48, přičemž se plně ztotožnil s rozhodnutím žalovaného. [9] Ke kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud zrušil rozsudek krajského soudu rozsudkem ze dne 16. 5. 2017, č. j. 1 Afs 184/2016 - 42, a vrátil mu věc k dalšímu řízení, neboť odůvodnění krajského soudu nedostačovalo požadavkům kladeným na řádné a přezkoumatelné odůvodnění rozsudku. [10] Následně krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Při posouzení povahy plnění poskytnutého žalobkyní vyšel z definice nájmu nemovitosti pro účely osvobození od DPH vyplývající z judikatury Soudního dvora, který definoval uvedený pojem tak, že pronajímatel převede na nájemce za úplatu na sjednanou dobu právo užívat nemovitost způsobem, jako kdyby byl vlastníkem, a právo vyloučit jakoukoli další osobu z výkonu takového práva (viz rozsudky Soudního dvora ze dne 4. 10. 2001, Stichting Goed Wonen, C-326/99, nebo ze dne 12. 6. 2003, Sinclair Collis, C-275/01). Stávající judikatura Soudního dvora přitom poskytuje dostatečné vodítko, proto krajský soud neshledal důvodným návrh žalobkyně na položení předběžné otázky. [11] Klíčovým prvkem nájemní smlouvy podle judikatury Soudního dvora je v prvé řadě jednoznačné určení nemovitosti (resp. její konkrétně vymezené části), která je předmětem nájmu, a ohledně níž může nájemce vykonávat svá práva pramenící z nájemní smlouvy. Předmětem smluv uzavřených v nyní projednávané věci je (1) prostor pro umístění vysílače na stožáru a (2) konkrétně určená místnost v budově ve vlastnictví žalobkyně. Požadavek na jednoznačné určení předmětu nájmu je naplněn pouze ve vztahu k místnostem v budově, naopak v případě vysílačů na stožáru tomu tak není, jejich konkrétní umístění je závislé na vůli žalobkyně, která je limitována pouze zajištěním řádného fungování vysílače (srov. čl. 5.4 smlouvy ze dne 15. 9. 2008). V případě umístění vysílačů ustupuje konkrétní určení předmětu nájmu do pozadí, důležité je jejich správné fungování. Klíčovým prvkem daného smluvního vztahu je tak dosažení určitého výsledku, což představuje náležitost typickou pro poskytování služeb. [12] Vzhledem ke skutečnosti, že ze smluv jasně vyplývá vůle stran, aby oba prvky (tj. vysílače a místnosti) sledovaly stejný osud, krajský soud zkoumal, který z nich má určující význam pro naplnění hospodářského důvodu uzavření smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že klíčovým prvkem je umístění vysílačů. Akcesorická povaha užívání místností je dána tím, že smlouvy omezují možnost využití těchto místností „ná