1 As 159/2019 — Nejvyšší správní soud

1 As 159/2019- 29 - text pokračování 1 As 159/2019 - 33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: Bc. M. B., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti žalované: Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 9. 2015, čj. VS 9/074/013/2014-50/SPR/406, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2019, čj. 11 A 248/2018-78, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem sporu je, zda v případě žalobcem požadovaných informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“), existuje důvod pro jejich odepření. [2] Ředitel Věznice Karviná (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 27. 7. 2015, čj. VS 9/006/009/2014-29/SPR/400, částečně odmítl žádost žalobce (nacházejícího se t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody) ze dne 5. 9. 2014 o poskytnutí informací podle informačního zákona, a to v části, v níž se žalobce domáhal (1) „zaslání kopií všech hodnocení odsouzeného (tj. žalobce – pozn. soudu) po celou dobu výkonu trestu, které byly na odsouzeného zpracovány“ a (2) „zaslání přehledu všech kázeňských trestů a kázeňských odměn, které byly odsouzenému po celou dobu výkonu trestu uděleny“. [3] Žalovaná, konkrétně Generální ředitelství Vězeňské služby České republiky, následně v záhlaví označeným rozhodnutím zamítla odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdila. [4] Správní orgány částečné odmítnutí žádosti odůvodnily tím, že požadované informace představují podle § 23a odst. 13 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a justiční stráži České republiky, ve znění zákona č. 157/2013 Sb. (dále „zákon o Vězeňské službě“), údaje z evidence osob ve výkonu trestu odnětí svobody, které jsou z poskytování informací vyloučeny ve smyslu § 2 odst. 3 informačního zákona. II. Posouzení věci městským soudem [5] Na základě podané žaloby Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalované a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně v části, v níž byla žádost žalobce odmítnuta. Současně žalované nařídil, aby „žalobci poskytla kopie všech hodnocení, která na něj byla vypracována za celou [dobu], kdy vykonával trest odnětí svobody, v jehož výkonu byl ke dni podání žádosti o informace, tj. dne 5. 9. 2014, a dále aby žalobci poskytla přehled všech odměn a kázeňských trestů, které mu byly uděleny po dobu celého výkonu trestu odnětí svobody, v jehož výkonu byl ke dni podání žádosti o informace, tj. ke dni 5. 9. 2014, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.“ Žalované dále stanovil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. [6] Městský soud shledal, že zákon o Vězeňské službě neobsahuje vlastní komplexní úpravu poskytování informací ve smyslu § 2 odst. 3 informačního zákona. Soud nesouhlasil se závěrem žalované, že § 23a odst. 13 zákona o Vězeňské službě představuje zvláštní důvod k odmítnutí poskytnutí informací, které jsou obsaženy v evidenci osob ve výkonu trestu. Z § 23a odst. 3 zákona o Vězeňské službě vyplývá, že tento zákon s poskytováním takových údajů počítá, jelikož výslovně vymezuje osoby a orgány, které mohou o tyto údaje žádat. Jedná se mj. o osoby, které osvědčí, že mají na poskytnutí požadovaných informací právní zájem a současně sdělení takových informací nebrání zvláštní zákon. Za takovou osobu je třeba považovat žalobce, kterému svědčí právní zájem na poskytnutí informace, jak byl ve výkonu trestu odnětí svobody hodnocen a jaké všechny odměny a kázeňské tresty mu byly ve výkonu trestu uděleny, neboť se jedná mimo jiné o skutečnosti, které jsou rozhodné pro posouzení, zda odsouzený bude z výkonu trestu případně podmíněně propuštěn. Jiný zvláštní zákon poskytnutí těchto informací nebrání. Městský soud přitom zdůraznil, že se jeví zcela absurdním, aby žalobci bylo odpíráno sdělení informací o něm samém, které nejen že mu již jednou byly v kompletní podobě sděleny, ba jedná se o informace, které jsou žalobci přímo adresovány. III. Obsah kasační stížnosti [7] Proti rozsudku městského soudu podala žalovaná (dále též „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), konkrétně otázky omezení poskytnutí informací z evidence osob ve výkonu trestu odnětí svobody podle § 23a odst. 13 zákona o Vězeňské službě. Stěžovatelka se domáhá zrušení rozsudku městského soudu a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení. Společně s kasační stížností stěžovatelka podala rovněž návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. [8] Ze znění zákona o Vězeňské službě je nepochybné, že § 23a odst. 13 předvídá čtyři (samostatné, na sobě nezávislé) situace, kdy nelze žádosti podané ve smyslu informačního zákona vyhovět a informaci žadateli poskytnout. Povinný subjekt musí vydat rozhodnutí o odmítnutí informací podle § 15 odst. 1 informačního zákona, pokud se jedná o: 1) údaje vedené pro účely evidence podle odstavce 1, 2) informace, které souvisí s ochranou a obranou objektů, ve kterých je vykonávána zabezpečovací detence, vazba a trest odnětí svobody, 3) [informace] o vozidlech užívaných k přepravě vězněných osob, 4) a [informace] o způsobu a rozsahu ochrany a střežení osob (podtržení činěno podle zvýraznění stěžovatelky v kasační stížnosti - pozn. soudu). Ustanovení § 23a odst. 13 zákona o Vězeňské služba tedy vymezuje nikoliv tři, jak dovozuje městský soud, ale čtyři důvody k odmítnutí požadavku žadatele domáhajícího se informací v režimu informačního zákona. Podle stěžovatelky je vyloučeno mezi čtyřmi vyjmenovanými alternativami (okruhy) činit rozdíly nebo je dokonce krátit, eventuálně stavět jednu nad druhou, neboť jsou si rovnocenné. [9] Měl-li by obstát výklad § 23a odst. 13 zákona o Vězeňské službě předložený městským soudem, předmětné ustanovení by muselo znít následovně: „(13) Vězeňská služba neposkytuje podle zvláštního právního předpisu údaje vedené pro účely evidence podle odstavce 1, a) které souvisí s ochranou a obranou objektů, ve kterých je vykonávána zabezpečovací detence, vazba a trest odnětí svobody, b) o vozidlech užívaných k přepravě vězněných osob a c) o způsobu a rozsahu ochrany a střežení osob.“ Jen shora uvedená, avšak neexistující verze zákonné úpravy by odpovídala tomu, co městský soud tvrdí v napadeném rozsudku. [10] Skutečnost, že se podle § 23a odst. 13 zákona o Vězeňské službě údaje vedené pro účely evidence podle odstavce 1 téhož ustanovení (tedy údaje, jež žádá žalobce) neposkytují podle informačního zákona, však neznamená, že je žalobce nemůže získat na základě žádosti podané ve smyslu § 23a odst. 3 písm. d) zákona o Vězeňské službě, a to za předpokladu, že na poskytnutí informací osvědčí právní zájem a jejímu sdělení nebude bránit zvláštní zákon. Podle stěžovatelky je tak nepochybné, že zákon o Vězeňské službě v § 23a odst. 3 upravuje okruh oprávněných subjektů, kterým lze údaje z evidence osob ve výkonu zabezpečovací detence, ve výkonu vazby a výkonu trestu odnětí svobody poskytnout. Děje se tak však výlučně na základě žádosti podané ve smyslu zákona o Vězeňské službě. V § 23a odst. 13 zákona o Vězeňské službě je naopak zcela jednoznačně upraveno, že údaje vedené pro účely evidence nelze poskytnout na základě žádosti podané ve smyslu informačního zákona. [11] Stěžovatelka v neposlední řadě městskému soudu vytýká, že při posuzování střetu práva na informace s veřejným zájmem na jeho omezení neaplikoval test proporcionality. [12] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [13] Kasační stížnost je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [14] Kasační stížnost není důvodná. [15] Podle § 2 odst. 3 informačního zákona se tento zákon nevztahuje mimo jiné na poskytování informací, pokud zvláštní zákon upravuje jejich poskytování, zejména vyřízení žádosti včetně náležitostí a způsobu podání žádosti, lhůt, opravných prostředků a způsobu poskytnutí informací. V poznámce pod čarou je jako příklad takového zvláštního zákona uveden zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, a zákon č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). [16] Z citovaného ustano