1 As 468/2018 — Nejvyšší správní soud

1 As 468/2018- 30 - text pokračování 1 As 468/2018 - 33 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ing. J. L., zastoupen JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem se sídlem Lidická 405/3, Jablonec nad Nisou, proti žalovanému: Český úřad zeměměřický a katastrální, se sídlem Pod sídlištěm 1800/9, Praha 8, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2017, č. j. ČÚZK-09163/2017-21/R, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem  pobočky v Liberci ze dne 7. 12. 2018, č. j. 59 A 10/2018 - 60, t a k t o : I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci ze dne 7. 12. 2018, č. j. 59 A 10/2018 – 60, se zrušuje. II. Rozhodnutí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního ze dne 18. 12. 2017, č. j. ČÚZK-09163/2017-21/R, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 21.600 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce JUDr. Bc. Milana Čmelíka, advokáta. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Zeměměřický a katastrální inspektorát v Liberci (dále jen „inspektorát“) rozhodnutím ze dne 8. 6. 2017, č. j. ZKI LI-P-1/194/2017-12, shledal žalobce odpovědným za správní delikt podle § 17b odst. 1 písm. c) bod 1. zákona č. 200/1994 Sb., o zeměměřictví a o změně a doplnění některých zákonů souvisejících s jeho zavedením (dále jen „zákon o zeměměřictví“). Správního deliktu se měl dopustit tím, že jako úředně oprávněný zeměměřický inženýr dne 29. 12. 2016 pod číslem ověření 56/2016 ověřil výsledek zeměměřické činnosti - zakázka číslo 28/2015 i technickou zprávu ke zjišťování průběhu hranic pozemků pro obvody pozemkové úpravy, vše v k. ú. L., okres Česká Lípa, nesplňující požadavky stanovené předpisy na správnost a úplnost náležitostí, tedy nedodržel povinnosti stanovené tímto zákonem pro ověřování výsledků zeměměřických činností využívaných pro katastr nemovitostí České republiky. Za toto jednání inspektorát uložil žalobci podle § 17b odst. 2 zákona o zeměměřičství pokutu ve výši 15.000 Kč. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí inspektorátu odvolání, které žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. II. Rozsudek krajského soudu [3] Rozhodnutí žalovaného pak žalobce napadl žalobou, ve které namítal zejména neurčitost výroku rozhodnutí inspektorátu. [4] Krajský soud žalobu neshledal důvodnou a zamítl ji. [5] Dospěl k závěru, že výrok rozhodnutí inspektorátu byl srozumitelný a plně odpovídající požadavkům judikatury Nejvyššího správního soudu. Protiprávní jednání žalobce spočívající v ověření výsledku zeměměřické činnosti, který nesplňoval požadavky stanovené právními předpisy na správnost a úplnost náležitostí, bylo dostatečně identifikováno. Inspektorát dostatečně konkrétně vymezil, že se jednalo o výsledek zeměměřických činností i technickou zprávu ke zjišťování průběhu hranic pozemků pro obvody pozemkové úpravy, a zároveň i specifikoval k. ú. L., okres Česká Lípa, jehož se výsledky zeměměřických činností týkaly. Ve výroku bylo rovněž uvedeno datum, kdy žalobce ověření provedl a pořadové číslo ověření. Skutek byl dostatečně identifikován tak, aby žalobcovo jednání nemohlo být zaměněno s jiným. [6] Podle soudu výrok rozhodnutí nebyl neurčitý z důvodu žalobcem zmiňované absence § 13 odst. 1 a), b) či d) zákona o zeměměřictví, které primárně stanoví rozsah úředního oprávnění udělovaného pro ověřování. Z formulace výroku totiž lze dovodit, jakou právní normu stěžovatel porušil. Pro srozumitelnost rozhodnutí tak postačuje, pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí konkretizoval, že ověření dokumentace zjišťování průběhu hranic obvodu pozemkové úpravy jako výsledku zeměměřických činností ve veřejném zájmu svou povahou odpovídá oprávnění dle § 13 odst. 1 písm. a) zákona o zeměměřictví. Žalovaný v tomto směru vycházel ze stanoviska ČÚZK ze dne 9. 5. 2017, podle něhož jde o ověřování zeměměřických činností spadajících pod § 13 odst. 1 písm. a) zákona o zeměměřictví. Na toto stanovisko přitom odkazoval i inspektorát. [7] Krajský soud rovněž nepřisvědčil žalobci, že by správní orgány nesprávně aplikovaly pojem zeměměřická činnost a špatně vyložily pojem zjišťování průběhu hranic dle katastrální vyhlášky. Za důvodnou nepovažoval ani námitku absence řádného odůvodnění. Zdůraznil, že rozhodnutí inspektorátu a žalovaného tvoří jeden celek, přičemž z obou rozhodnutí je seznatelné, jakého protiprávního jednání se měl žalobce dopustit. III. Důvody kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a c) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc krajskému soudu k dalšímu řízení. [9] První a nejrozsáhlejší část kasační argumentace se týká nesprávného posouzení námitky neurčitosti výroku rozhodnutí inspektorátu. Z výroku totiž dle stěžovatele vyplývá, že výsledek zeměměřické činnosti byl specifikován naprosto neurčitým a nedostatečným způsobem, což činí napadené rozhodnutí i rozsudek soudu nepřezkoumatelnými. Vysvětlil, že zakázka č. 28/2015, uvedená ve výroku, je zakázkou společnosti ALINEX, s. r. o. pro zpracování návrhu komplexních pozemkových úprav v katastrálním území Luka na základě uzavřené smlouvy o dílo, která obsahuje velké množství oborově rozličných činností včetně několika různých činností zeměměřických. Výrok inspektorátu neupřesnil ani žalovaný na základě odvolací námitky a způsobil tak nepřezkoumatelnost obou rozhodnutí jako celku. Stěžovatel nesouhlasí s postupem krajského soudu, který neshledal potřebu provést dokazování stěžovatelem předkládanou smlouvou o dílo uzavřenou se společností ALINEX, s. r. o., ačkoliv právě v této smlouvě jsou vymezeny činnosti, které stěžovatel prováděl. V souladu s konstantní judikaturou správních soudů (např. rozsudkem č. j. 7 As 11/2006 - 92) je naprosto legitimní, aby účastník řízení i v případě jiného správního deliktu jednoznačně věděl, za porušení jaké konkrétní povinnosti je sankcionován. [10] Správní orgány též pochybily, pokud neuvedly, při ověřování kterého z taxativně vymezených výsledků zeměměřických činností uvedených v § 13 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona o zeměměřictví mělo dojít ke spáchání jiného správního deliktu. [11] Žalovaný i krajský soud chybně aplikovali § 74 ve vztahu k § 59 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), pokud je v odůvodnění rozhodnutí inspektorátu, žalovaného i soudu nepřezkoumatelným způsobem zmíněna pouze část dokumentace zjišťování hranic podle § 59 odst. 1 písm. b), a to jen doklady ze zjišťování hranic pozemků podle § 59 odst. 3 písm. a) katastrální vyhlášky. Tato pouze dokladová část zjišťování hranic obvodu pozemkové úpravy není předmětem ověření podle zákona o zeměměřictví a stěžovatel musel její technickou zprávu ověřit pouze na základě neoprávněného požadavku katastrálního úřadu, a to s přihlédnutím k dalším okolnostem (viz bod 21 žaloby) v podstatě v tísni. Skutková podstata spáchání jiného správního deliktu nemá podle stěžovatele oporu ve spisovém materiálu. [12] Závažný nedostatek spatřuje stěžovatel v bodě 46 rozhodnutí žalovaného, v němž správní orgán podrobně odůvodňuje způsob vytyčování hranic pozemku podle katastrální vyhlášky doplněné barevným soutiskem stavu katastrální mapy s ortofotem. Stěžovatel dále uvedl, že ho správní orgány nesprávně sankcionovaly za to, že v dokladové části dokumentace zjišťování hranic bylo jen konstatováno, že některé body nebyly v době šetření označeny trvalým způsobem. [13] V rámci druhého okruhu kasační argumentace stěžovatel namítl nesprávný výklad pojmu zeměměřická činnost. Uvedl, že zjišťování hranic na obvodu pozemkových úprav není zeměměřickou činností ve smyslu § 3 a násl. zákona o zeměměřictví, neboť zde tato činnost není uvedena. [14] Třetí část kasační stížnosti je zaměřena na nesprávnou aplikaci katastrální vyhlášky týkající se pojmu zjišťování hranic. Ve čtvrté části kasační stížnosti stěžovatel namítl, že správní orgány ve svých rozhodnutích řádně neodůvodnily údajné protiprávní jednání stěžovatele odpovídajícím vymezení toho, jaké ustanovení obecně závazného předpisu mělo být porušeno při vykonávání údajných samotných zeměměřických činností. Nakonec stěžovatel argumentoval porušením zásady materiální pravdy, neboť dle něj nebyl ve správním řízení zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností. [15] Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že stěžovatel v kasační stížnosti pouze opakuje, jinak formuluje a do větších podrobností rozvád