10 As 121/2018 — Nejvyšší správní soud

10 As 121/2018- 82 - text 10 As 121/2018 - 90 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobkyně: ČEZ Obnovitelné zdroje, s. r. o., se sídlem Křižíkova 788/2, Hradec Králové, zast. JUDr. Ondřejem Davidem, Ph. D., advokátem se sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, se sídlem Gorazdova 24, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 5. 8. 2016, čj. 902034516, sp. zn. 81/031105514, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 2. 2018, čj. 51 A 60/2017-114, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Státní energetická inspekce, inspektorát pro Jihočeský kraj, uložila žalobkyni rozhodnutím ze dne 10. 5. 2016 pokutu ve výši 1 911 332 Kč za spáchání správního deliktu podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona č. 526/1990 Sb., o cenách. Správního deliktu se žalobkyně dopustila tím, že v rozporu s § 5 odst. 5 zákona o cenách uplatnila za naměřenou a dodanou elektřinu z fotovoltaické elektrárny Chýnov (dále jen „FVE Chýnov“) u provozovatele distribuční soustavy za kontrolované období roku 2013 tzv. zelené bonusy, ačkoli nesplnila věcné podmínky cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu č. 8/2008 ze dne 18. 11. 2008 (dále též „cenové rozhodnutí ERÚ“), bodu 1.10, pro posouzení této výrobny jako uvedené do provozu v roce 2009. Ve skutečnosti byla FVE Chýnov uvedena do provozu až v roce 2010. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí odvolání, které Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát (dále jen „žalovaná“), zamítla. [3] Žalobu, kterou žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované, Krajský soud v Českých Budějovicích rovněž zamítl. Krajský soud dospěl k závěru, že FVE Chýnov nebyla uvedena do provozu v roce 2009: započetí výroby elektřiny v pouhé části výrobny k naplnění této podmínky nepostačuje. Dále konstatoval, že pro okamžik, kdy bylo započato s dodávkami vyrobené elektřiny do elektrizační sítě, je podstatné, kdy byl sepnut svislý úsekový odpínač (dne 6. 1. 2010). Skutková zjištění správních orgánů podle krajského soudu představují dostatečný podklad pro závěr, podle nějž FVE Chýnov nebyla uvedena do provozu v roce 2009. I ostatní námitky žalobkyně shledal krajský soud nedůvodnými. [4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu velmi obsáhlou kasační stížnost. Její obsah NSS shrnuje vždy v rámci vypořádání jednotlivých námitek. Žalovaná setrvala na obsahu svého rozhodnutí a plně se ztotožnila s názory krajského soudu. Šířeji se vyjádřila zejména k okamžiku uvedení výrobny do provozu, NSS její argumentaci shrnuje v části II. G rozsudku. II. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [5] Kasační stížnost není důvodná. [6] NSS se vypořádal s kasačními námitkami v pořadí, v jakém je stěžovatelka vznesla. Za stěžejní považuje soud otázku, zda byla FVE Chýnov uvedena do provozu v roce 2009, tedy zda v tomto roce začala vyrábět elektřinu a dodávat ji do distribuční soustavy. II. A Místní nepříslušnost krajského soudu [7] NSS se zabýval nejprve namítanou místní nepříslušností Krajského soudu v Českých Budějovicích. Byla-li by totiž tato námitka důvodná, musel by NSS konstatovat zmatečnost řízení před krajským soudem. [8] Podle § 7 odst. 2 s. ř. s. je k řízení místně příslušný soud, v jehož obvodu je sídlo správního orgánu, který ve věci vydal rozhodnutí v prvním stupni. Podle § 13b odst. 1 zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, ve znění od 1. 1. 2016 je Státní energetická inspekce správním úřadem se sídlem v Praze. Státní energetická inspekce se člení na ústřední inspektorát a územní inspektoráty (§ 13b odst. 2 zákona o hospodaření energií); inspektorát s působností pro Jihočeský kraj sídlí v Českých Budějovicích. Rozhodnutí v prvním stupni vydává územní inspektorát, o odvolání proti rozhodnutí územního inspektorátu rozhoduje ústřední inspektorát (§ 13c odst. 5 zákona o hospodaření energií). [9] Krajský soud opřel závěr o své místní příslušnosti o rozsudek NSS ze dne 22. 9. 2016, čj. 6 As 200/2016-18. NSS se v tomto rozsudku zabýval otázkou místní příslušnosti krajského soudu, který (také) rozhodoval o žalobě proti rozhodnutí územního inspektorátu Státní energetické inspekce. NSS konstatoval, že územní inspektorát měl v době vydání rozhodnutí zákonem svěřenu samostatnou pravomoc rozhodovat jako orgán prvního stupně a v tomto postavení i rozhodl. Proto se místní příslušnost krajského soudu stanoví podle § 7 odst. 2 s. ř. s. tak, že příslušný je krajský soud, v jehož obvodu je sídlo toho územního inspektorátu Státní energetické inspekce, který rozhodl v prvním stupni. [10] Stěžovatelka s těmito závěry nesouhlasí. Namítá, že NSS dovodil místní příslušnost krajského soudu na základě právní úpravy účinné od 1. 1. 2016. Správní řízení v její věci však bylo zahájeno před 1. 1. 2016, kdy byla k rozhodnutí v prvním stupni příslušná Státní energetická inspekce. Stěžovatelka po zahájení řízení nebyla vyrozuměna o změně správního orgánu, který o věci rozhoduje. Nastala-li taková změna, měla být věc formálně postoupena nově příslušnému orgánu usnesením podle § 12 správního řádu. To se však nestalo. Dále pokud by byl územní inspektorát pro Jihočeský kraj samostatným správním orgánem, musela by mu být zřízena samostatná datová schránka. [11] Zákon podle stěžovatelky vymezuje Státní energetickou inspekci jako správní orgán na institucionálním základě, není proto žádoucí, aby judikatura dovozovala vymezení dalších správních orgánů na funkčním základě (srov. čl. 79 odst. 1 Ústavy). Žádné z ustanovení zákona o hospodaření energií přímo neuvádí, že územní inspektorát je správním orgánem; pokud tedy zákon stanoví, že rozhodnutí vydává územní inspektorát, je třeba na něj nahlížet pouze jako na vykonavatele pravomoci, která byla svěřena Státní energetické inspekci. Stěžovatelka považuje dosavadní rozhodovací činnost NSS v této věci za nesprávnou a navrhuje předložení věci rozšířenému senátu. [12] NSS přisvědčil stěžovatelce, že správní řízení o udělení pokuty bylo zahájeno za účinnosti předchozí právní úpravy. Do 1. 1. 2016 byla působnost a organizační struktura Státní energetické inspekce upravena zákonem č. 458/2000 Sb., energetickým zákonem (§ 92 odst. 1, 2 a § 95 odst. 3). Pravomoc k rozhodnutí a uložení pokuty byla svěřena přímo Státní energetické inspekci, nikoli jejím vnitřním organizačním jednotkám – územním inspektorátům (srov. rozsudek NSS ze dne 20. 10. 2014, čj. 8 As 134/2014-14). Místní příslušnost soudu v řízení o žalobě proti rozhodnutí Státní energetické inspekce o uložení pokuty se proto řídila sídlem Státní energetické inspekce, nikoli sídlem jejího územního inspektorátu. Z textu § 7 odst. 2 s. ř. s. však jednoznačně vyplývá, že pro posouzení místní příslušnosti je rozhodný okamžik vydání rozhodnutí o uložení pokuty (10. 5. 2016), nikoli zahájení správního řízení. Při posuzování místní příslušnosti proto NSS vyšel z právní úpravy pravomocí Státní energetické inspekce účinné od 1. 1. 2016. [13] NSS považuje pro určení místní příslušnosti za podstatné, zda územní inspektoráty představují samostatný správní orgán, nebo jsou pouhou součástí Státní energetické inspekce. Pojem správního orgánu je pro určení pravomoci a příslušnosti soudů ve správním soudnictví nutno vnímat především v kompetenčním smyslu: správním orgánem je v tomto smyslu svazek kompetencí určitého typu. Naopak institucionální uspořádání či dokonce právní osobnost entity, jejíž součástí je uvedený svazek kompetencí, není pro posouzení, zda se u tohoto svazku jedná o správní orgán, příliš významná (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 5. 5. 2015, čj. Nad 288/2014-58, č. 3257/2015 Sb. NSS). Klíčovým znakem k posouzení, zda určitá entita disponuje určitým svazkem kompetencí, a má tedy povahu správního orgánu, je zákonné vymezení, komu jsou určité kompetence svěřeny. Jestliže zákon předepisuje, že existuje entita nadaná určitými kompetencemi, je třeba tuto entitu považovat za správní orgán v kompetenčním („materiálním“) smyslu, a tedy za jednotku relevantní pro určení místní příslušnosti podle § 7 odst. 2 s. ř. s. (viz odst. 34 citovaného usnesení rozšířeného senátu). Zákon o hospodaření energií ve znění od 1. 1. 2016 výslovně svěřuje územním inspektorátům samostatnou pravomoc vydávat rozhodnutí v prvním stupni, jsou proto samostatnými správními orgány v kompetenčním smyslu. Místní příslušnost se určí podle sídla inspektorátu, který vydal rozhodnutí v prvním stupni. Jelikož toto rozhodnutí vydal inspektorát pro Jihočeský kraj, k řízení o žalobě byl příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích. [14] Skutečnost, že stěžovatelka nebyla o změně správního orgánu vyrozuměna, nemá a nemůže mít na posouzení místní příslušnosti krajského soudu žádný vliv. Stejně tak je z hlediska určení